Slon

Uff síla na druhou. Další stereotypní den anebo ne? Nepochopitelné zvěrstvo nejhrubšího zrna. No co, znuděná děcka se chtěj pobavit, zahrát si svojí oblíbenou počítačovou hru v reálu, zvýšit si sebevědomí nebo snad zaplašit své mindráky a ukázat světu, kdo jsou zač? Je to přeci tak jednoduché objednat si pořádnou zbraň a hned je z vás king, král světa. Mohl tomu vůbec někdo zabránit, jak můžem vědět, že se to nestane znova? Nemůžeme. Kamera je zde pouze v roli pozorovatele, názor si musí každý udělat sám. (14.08.2006)

Oceňuji dokumentární styl, vyprávění příběhů, které se protínají a to, že ty příběhy jsou uvěřitelné. Jenže na mě to působilo chladně, v některých ohledech vypočítavě (jistě, ti co jdou vystřílet školu prostě MUSÍ hrát nějakou střílečku) a někdy až moc odtažitě. A neříkejte mi, že když na vás někdo začne mířit, tak vy na místo toho, aby jste utekli, nebo začali řvát, jednoduše řečeno, na místo toho, abyste projevili nějaké emoce, tak budete stát na místě jak pako s kameným pohledem. Nicméně pár silných scén to má (hlavně konec v mrazáku) a fakt, že jsem se ani moc nenudil mě přiměli dát tři nikoho neurážející hvězdičky. P. S. Fakt byli nutné ty minutové záběry na nebe? (10.08.2009)

Kdyby si Gus Van Sant dal větší práci s prokreslením charakterů a hlubším zmapováním atmosféry ve škole a osudů jednotlivých aktérů závěrečné konfrontace, mohl z toho být dobrý a hlavně emočně silný film. Jenže režisér je ve své metodě zobrazování až autistický, takhle nějak musí koukat na mraveniště brouk, který omylem zabloudí do spleti jeho chodeb. O tom, proč došlo k masakru, se můžeme jen víceméně dohadovat a z náznaků usuzovat na šikanu. Sounáležitost s oběťmi pak tvůrce svým divákům maximálně zkomplikoval tím, že o nich prozrazuje jen minimum. Celkový dojem: 45 %. (17.04.2010)

Gus Van Sant je zárukou toho, že si nikdy nemůžete být jisti tím, čeho se od něj dočkáte. Jednou je to skvělý film Flákač / Narkomani, poté průměrný I na kovbojky občas padne smutek, geniální Dobrý Will Hunting a pak zase filmový omyl v podobě remaku Psycha. Slon je famózní kus filmařské práce. Vyprávění příběhu z různých úhlů pohledu jednotlivých studentů je velmi nápadité. Stejně jako výborná práce s kamerou, která jakoby pronásleduje každou postavu. Dlouhé záběry beze slov a do toho úchvatným způsobem zapadající Beethovenova Pro Elišku a má oblíbená Moonlight Sonate. Postupem času nám Sant ukazuje, že na první pohled zdánlivě spolu nesouvisející osudy hlavních postav se začnou vzájemně prolínat a vyústí až do konce. Skvěle vybráni jsou sympatičtí herci. Jen ty podobné, dlouhotrvající záběry mohou začít být s postupujícím dějem lehce nezáživné. Závěr filmu je jakoby ze sna. Žádný dojem paniky, žádný křik. Vše je neutrální a vyrovnané. Měla jsem pocit jakéhosi klidu i přes to, co strašného se tam dělo. Jakoby procházel člověk s kamerou a beze slov, bez povšimnutí a bez sebemenšího zájmu pořizoval záběry. Takto to Van Sant chtěl. A povedlo se mu to. Tak proč jsem dala "jen" tři hvězdičky...? (10.08.2009)

Filmový postup režie a kamery při téměř dokumentaristickém snímání běžného dne na střední škole před masakrem podle mne úmyslně potlačuje veškeré emoce a vyvaruje se jakýchkoliv komentářů. O to více pak mnou otřásla snadnost a chladnokrevnost krvavého zločinu. Jak to, že se nikdo neptá, jak je něco takového možné? Trailer: http://www.csfd.cz/film/117177-slon-elephant/videa/ (03.03.2010)