Manderlay

Diváka, který už stihl zhlédnout Dogville, podoba pokračování příběhu Grace při její cestě napříč Spojenými státy nepřekvapí, natož aby ho šokovala, ale pro neznalé je třeba připomenout, že k běžnému filmu má tohle dílo kultovního režiséra hodně daleko. Je velmi výrazně ovlivněné divadlem převáděném do podoby televizní inscenace. Režisér vlastně oproti svému prvnímu snímku trochu ubral na experimentálních choutkách, takže jeho Manderlay je méně abstraktní než Dogville, je to zkrátka klasické divadlo nezatížené avantgardní manýrou. Tentokrát Lars von Trier rozehrává svůj příběh kolem komunity černochů, která na americkém jihu žije v podmínkách faktického otroctví, které bylo jinak už před 70 lety v USA zrušeno. Idealistická Grace pokračuje ve svém sporu s přízemně realistickým otcem, který se živí příznačně gangsteřinou, a pokusí se z osady Manderlay vytvořit příkladně fungující komunitu, která pracuje bez ohledu na barvu pleti a původ. Jenže, jak už to chodí, ideály při střetu s realitou utrpí nejeden šrám. Ve filmu mi chyběla přítomnost Nicole Kidman, i když Bryce Dallas Howard určitě není žádné dřevo, přišla mi v tomhle případě o poznání méně výrazná než její předchůdkyně. Jinak jde o myšlenkově hutný kousek, kde filozofická základna a provokativní dialogy představují největší přednost von Trierova filmu. Ten sice směřuje primárně ke kritice rasismu, jenže jím vyprávěný příběh a jeho podobenství se dá aplikovat nejen na osud černošské menšiny, ale i na celou černou post-koloniální Afriku. Otrok nepřestane být otrokem jen proto, že dostane formální svobodu, ale tím, že má odvahu a možnosti přestat být otrokem. Konec konců, dalších 70 let od vyprávěného příběhu už černošská menšina v USA získala nejeden úspěch a její elity slušně zbohatly, ale výrazná část černé komunity dál setrvává v ghetech a to už zdaleka není jen problém rasistických zákonů nebo nepřízně většinové společnosti. To je problém nedostatku vůle a podléhání vlastnímu pohodlí. Celkový dojem: 90 %. (21.06.2010)

Ve srovnání s prvním dílem je Dogville dokonalý. Během sledování DOGVILLE se mi těžko dýchalo (na scénku v autě mezi jablky nikdy nezapomenu) a je emocionálně daleko zdrcující než Manderlay. A naprosto souhlasím s komentářem !RedruMa k Dogville: "Največší Trierovov medzník". V Manderlay divák necítí to lidský zlo, které se v člověku skrývá. Pokud chcete zažít brutální kladivo na emoce tak jedině Dogville. (10.05.2015)

Po tom, čo Dogville nekompromisne zaútočil na všetky moje orgány srdcom počínajúc, som si dala nejaký čas prestávku, aby som si druhú časť odohrávajúcu sa znovu v tom najfantastickejšom možnom prostredí, mohla vychutnať rovnako... Tak, ako sa na začiatku dostavilo nadšenie a vstúpil do mňa ten intenzívny feeling z toho, že som opäť súčasťou ,,drsnej" formy, že som na javisku s pár vybranými ľuďmi a budem s nimi dostatočne prežívať každý záblesk radosti či smútku, postupne ma prebodávalo sklamanie a uvedomila som si, že toto nie je tá javisková tragédia, kde Nicole Kidman jediným krutým pohľadom zranenej bytosti strháva davy ľudí, kde je každá jedna postava dokonale rozkúskovaná v celej svojej podstate, kde budete niektoré postavy vášnivo milovať a druhé preklínať za nevysloviteľnú krutosť... Dogville predstavuje ťaživú psychologickú sondu do ľudskej osobnosti a s prílišnou otvorenosťou polemizuje nad dobrom a zlom.... Manderlay ,,šéfuje" neskúsená (aj keď pomerne snaživá) Bryce Dallas Howard, ktorá konečnému vyzneniu skrz mladícku nezrelosť nedokázala dodať taký rozmer ako jej predchodkyňa. Zatiaľ čo Dogville trýzni dušu, Manderlay sa zameriava na spoločenskú mnohovrstevnosť, sociálnu nerovnosť a polemizuje o spoločnosti ako o neľútostnom systéme tried, postavenia a statusu. Postavy sú pomerne nevypiplané a sú len nálepkou na veľkom sociálnom probléme, ktorý si Trier vyčlenil. Ak niekoho viac nadchol Manderlay a jeho spoločenský mechanizmus, nie som proti, ale Dogville je po všetkých stránkach plnší a bohatší film. 70% (14.11.2010)

Opakovanie nie je vždy matkou múdrosti. To, čo v Dogville bolo nové, zaujímavé a imponujúce, nemôže byť rovnaké druhýkrát, aj keby to Trier robil cez kopírák. Ten nápad z Dogvillu s redukovanými kulisami mal zmysel v tom, že vyzdvihol príbeh, dialógy a herecké výkony. Ale keď zopakujem kulisy, pridám slabší, nie príliš originálny príbeh, s vlečúcimi sa dialógmi a nevýraznými hereckými výkonmi, nemôžem sa výsledku čudovať. Ale ako uspávací prostriedok dobré. (01.02.2010)

Bohužel mistra tentokrát nepotěším a udělím jeho dalšímu dílku pouhé 4 hvězdy. B. D. Howard se s Nicole srovnávat imho nemůže, Dafoe je na tu postavu přecijen ještě trochu moc mladý. Ale to vem čert, víc mi vadí jedna věc - Grace tentokrát sama pomáhá, protože nemá do čeho píchnout, a nemusí řešit podobné existenciální problémy jako v Dogville. Když se to prostě nepovede a nebude se jí tam dařit, tak odjede. Tím se vytrácí ta tíživá situace z Dogville, kdy hrdince ze všech stran hrozilo jen nebezpečí a možnost volby nebyla - to je drama. Tady, i přes řadu krásně vygradovaných a morálně i emotivně silných situací, je hrdinka celou dobu více méně v pohodě a film tím trochu ztrácí napětí. Proto bohužel musím jít s hodnocením trochu dolů, přestože mi přišlo, že si Trier tenhle nedostatek uvědomoval a dal si proto o to víc záležet na scénáři, který působí o poznání akčnějším a vypointovanějších dojmem. Z mého pohledu to ale absenci napětí nezachrání... Ale i přes poněkud kritický nádech celého komentáře se mi film líbil, jenom ve srovnání s geniálním Dogvillem působí jako chudší příbuzný, být to ale samostatný film, hemží se to tu pětkovými hodnoceními, včetně toho mého:). (11.01.2008)