Manderlay

Keď si dáte vedľa seba filmy z plánovanej trilógie Larsa Von Triera Dogville a Manderlay, je jasné, ktorý z nich vychádza ako jednoznačný víťaz. Najlepšie to cítiť po čase, keď mám Dogville a jej záverečnú katarziu už navždy ukotvenú v hlave, zatiaľ čo Manderlay pôsobí už akosi šedo a ťažko si spomínam na nejaké silné scény. To neznamená, že nie je stále kvalitným filmom a Trier by snáď nevedel, čo nám chce povedať a ako znova šokovať. Vysoké hodnotenie si stále zaslúži. (20.07.2012)

Dlouho jsem se Manderlay vyhýbal, protože jsem si nebyl jistý, jesli Lars von Trier dokáže zopakovat tak vynikající experiment, jakým bylo Dogville. Teď mohu konstatovat - dokáže... Ostatně Trier ukázal už filmy Prolomit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Evropa atd., že je vyjimečný autor. Manderlay je druhá část tzv. Americké trilogie. Tentokrát se Trier zaměřuje na tu nejdůležitější vlastnost, kterou se Amerika ráda pyšní, a to "svobodu". Je svoboda skutečně tak samozřejmá věc, nebo lépe řečeno je svoboda opravdu tím vysněným cílem nevolníků a otroků? Trier je zde nekompromisní a na příběhu jedné osady, zapadlé kdesi v Alabamě, ukazuje, že svoboda je problém komplikovanější, než se na první pohled může zdát a nechává ve svém filmu naivní Grace vystřízlivět z názorů, že svoboda a demokracie se dá naučit během jedněch žní... Zpočátku mi dělalo problémy zvyknout si na Bryce Dallas Howard v roli Grace, ale myslím, že dobře Nicol Kidman zastoupila. I forma celého filmu se oproti Dogville posunula ještě dál. Zatímco v prvním snímku se ruční kamera "narýsovaným" kulisám jakžtakž věnovala, zde jsou zabírány většinou jen postavy a "kulisy" jsou tak ještě nepodstatnější než u Dogville. Naprosto brilantní závěr s překvapující pointou je pak dokonalým završením Trierovy kritiky a abych pravdu řekl, mě skoro dostal na kolena... ***** (15.10.2006)

Jinačí a přitom stejné. Pravda, že kouzlo neznámého již malinko pominulo, ale s novou myšlenkou přišel i nový zážitek. Možná, že dopad Manderlay není tak dunivý jako Dogville, ale základní myšlenky a kostra je zde možná ještě o fous chytřejší. Bryce Howard není možná tak zkušenou herečkou jako Kidman, ale stejně ji fandím od začátku do konce. Možná kvůli tomu kukuči. Chci nutně vidět třetí část a doufám, že Trier ještě takových veleopusů má v rukávech dost. Manderlay malinko doplácí na absolutní dokonalost svého předchůdce. Druhý díl je stejně perfektní a Trier se i díky němu může na ostatní dívat z vrchu. (15.05.2012)

(Komentováno pod vlivem semináře předmětu Film a politika, dvou řezaných Ferdinandů a rozepsaný bakalářky s jádrem v etnický diverzitě Etiopie.) Triera neznám. Neznám jeho filmovou tvorbu, jeho politický názory, jeho životní filozofii, jeho cokoliv. I kdyby však byl jinak stokrát misogyn, nesporná hloubka tohohle díla je vážně naprosto univerzální. --- Čim mi Trier udělal speciálně radost? 1) Vyobrazil pro mě jednoho z nejodpudivějších pokrytců v dějinách kinematografie. Když Grace poprvý dorazí na místo činu, pohoršuje se nad předsudky, s nimiž je neustále konfrontována; a přitom celej svuj idealistickej konstrukt vystaví na jednom gigantickym předsudku, že by černoši bez přítomnosti pevný ruky bělošky absolutně netušili co si počít a jak se vůbec základně chovat. Zároveň Grace neustále mluví o Afričanech jakožto o jednom národu či snad rase; a přece se zezačátku dušuje, že chce každýho obyvatele Manderlay vnímat jako jednotlivce. Bojí se, že by se s černochem jako zaměstnancem zacházelo na chlup stejně jako dřív s tim samym černochem se statusem otroka; a přitom sama výměnou za jednoho právníka nabízí jednoho Vigga - jako by je snad měla za nějaký neživotný artikly. A tak dále. Hnus. 2) Trier nádherně postihl nulovej smysl pro zodpovědnost těhletěch čistokrevných LibDem kašpárků, stejně jako i nevyhnutelnost jejich kontinuálního zrazování vlastních ideálů. A to jakože fakt NÁDHERNĚ. 3) První pohled na "nový" Manderlay mi svou evidentní symbolikou navodil nepříjemnou husí kůži - bývalí otroci působili přesně tak, jako by byli odpradávna vězněni ve výběhu zoologický zahrady. Ale i tahle alegorie měla, zdá se, svuj vyšší smysl; však to byla právě Grace, kdo (na rozdíl od černochů zcela nekontrolovaně) v jednu chvíli nedokázal potlačit obyčejný zvířecí pudy. Hádám, že nemusim na plnou klávesnici psát kdy přesně. 4) Řád ve společnosti > svoboda jedince. 5) Pointa ve stylu "na posranýho i hajzl spadne" mi pak (nejen) pro tohle všechno výsostně sedla. GENIÁLNÍ! --- V nejbližších dnech mám nad timhle majstrštykem zauvažovat na prostoru pěti normostran. Proto se tu nebudu dál vyčerpávat a případný zájemce o mý další bludy s dovolenim odkážu do pošty. Zde už snad jen ... z protisměru hnedka hurá na Dogville!! (04.03.2014)

Bohužel mistra tentokrát nepotěším a udělím jeho dalšímu dílku pouhé 4 hvězdy. B. D. Howard se s Nicole srovnávat imho nemůže, Dafoe je na tu postavu přecijen ještě trochu moc mladý. Ale to vem čert, víc mi vadí jedna věc - Grace tentokrát sama pomáhá, protože nemá do čeho píchnout, a nemusí řešit podobné existenciální problémy jako v Dogville. Když se to prostě nepovede a nebude se jí tam dařit, tak odjede. Tím se vytrácí ta tíživá situace z Dogville, kdy hrdince ze všech stran hrozilo jen nebezpečí a možnost volby nebyla - to je drama. Tady, i přes řadu krásně vygradovaných a morálně i emotivně silných situací, je hrdinka celou dobu více méně v pohodě a film tím trochu ztrácí napětí. Proto bohužel musím jít s hodnocením trochu dolů, přestože mi přišlo, že si Trier tenhle nedostatek uvědomoval a dal si proto o to víc záležet na scénáři, který působí o poznání akčnějším a vypointovanějších dojmem. Z mého pohledu to ale absenci napětí nezachrání... Ale i přes poněkud kritický nádech celého komentáře se mi film líbil, jenom ve srovnání s geniálním Dogvillem působí jako chudší příbuzný, být to ale samostatný film, hemží se to tu pětkovými hodnoceními, včetně toho mého:). (11.01.2008)