Manderlay

Zdaleka ne tak úderné a nacuckytrhající jako Dogville. Rozdíl vidím nejen v síle příběhu, ale i v efektu strohé formy - v Dogville tak mrazivě kontrastující s košatostí myšlenky. Opakovaný "vtip" už zkrátka není vtipem. I tady Grace učiní zkušenost, ale tentokrát ji to nestojí kůži, jen rozčarování z marnosti svého snažení a je s podivem, že po tom všem dokázala mít ještě víru v lidi a chtěla jim pomáhat. Děvenka se zvláštním jménem - Bryce Dallas Howard - v hlavní roli se mi moc líbila. (22.09.2006)

Všichni o všem a nikdo o ničem - převýchova k demokracii podle Triera. Film, který dokáže být nad věcí, takže vyvolává současně smích i mrazení v zádech. Grace ani po zkušenostech z Dogvillu nezanevřela na snahu napravovat svět (anebo její snaha pramení právě z oněch zkušeností?) a když narazí na otrokářskou osadu, možná to v prvém okamžiku skutečně není vlastní prospěch, co ji přiměje zůstat. S kapitálem v podobě čtyř gangsterů a naivního úsměvu začíná bourat po staletí zažitý systém a prosazovat svou vlastní představu spravedlnosti. „Tohle je demokracie?“, ptá se nechápavě muž, jehož hlasitý smích byl „valnou hromadou“ shledán za závadný. Ano, takhle nějak vypadá demokracie ve své ryzí podobě, při prostomyslném (i když dobře míněném) dělení na věci dobré a špatné, na činy správné a nesprávné, na černé a bílé. Jak postupně vychází najevo pošetilost Graciina počínání a o paralele k americkému obsazení Iráku nemůže být pochyb, Trier začíná některý motivy zbytečně rozmělňovat a vše završí návodným vysvětlením principu „dobrého zla“. Nehledě na tuto atypickou vstřícnost (neřkuli podlézavost) k divákovi a trapně explicitní plivanec do tváře americké demokracie v závěrečných titulcích, Manderlay je chytrým a pro svou podvratnost také nebývale zábavným snímkem. Bryce Dallas Howard navíc dokázala úspěšně převzít štafetu po Nicole Kidman a ženu žijící v domnění, že má a může všechno (jenže moc není všechno), obohatila o několik nových tváří (její sexuální náruživost lze chápat jako sebestřednost západních a své zájmy hájících států). Budete mít nad čím přemýšlet. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, Morien, Radko, k212, Martyr (09.06.2010)

Výtečné drama, i když zcela ne tak výborné jako Dogville. Ve srovnání s jinými filmy stejně nemůžu hodnotit jinak! V předchozím filmu režisérský skvost doplňovala skvělá Nicole Kidman, kdežto v poměrně slabším Manderlay Bryce Dallas Howard zas takovou ozdobou nebyla. Ale i tak v záplavě současných filmů jde o vyjímečnou podívanou. (26.06.2007)

SVOBODA – co znamená, jak s ní naložit? Seznamte se s Manderlay a pohleďte, jak se Grace, se kterou je těžké pořízení, v 8 kapitolách vyrovná s jeho obyvateli. …. Teď již nebudete přemýšlet, co na vás L.v.Trier připravil. Se vším počítáte a vlastně to TAK CHCETE! A těšíte se, co nového přinese příběh. O ten tady přece jde. Ruku v ruce s hereckými výkony. Jen tak mimochodem, Nicol mi chyběla, přestože B.D. Howard není zase tak špatná. PŘÍBĚH:**** myslím, že Dogville bylo zajímavější. Alespoň ta ,,výpověď“ mi přišla naléhavější a aktuálnější. To je můj jediný (ale veliký) ,,zápor“./ HUMOR:0 ale kdež . AKCE:0 / NAPĚTÍ:0 nebo ****. Jde tu totiž o ten pravý kontakt s divákem, který můžeme zažít v divadle. Sledujeme drama, které může vzniknout mezi lidmi rozdílných barev a názorů, které vnímáte bez různých přikrášleních téměř z první řady. A o to v těchto filmech jde. Proto je mám rád. (10.02.2008)

Ajajaj... Larse von Trier podle mého maličko narazil, Za prvé jeho Bryce Dallas Howard do krásy Nicole Kidman strčí do kapsy, ale co se týče hereckého umění hraje 2,3 a možná i 4-té housle. Ta holka an to maličko nestačí a bohužel si to Larse zavčas neuvědomí. Stárnoucí Danny Glover už pro mě není zrovna typ do filmu a nechal bych ho dožít někde na slunné pláži v Miami. William Dafoe, který nahrazuje otce hlavní postavy z prvního dílu hranou Jamesem Caanem je dostačující náhradou, která v sobě má něco opravdu dábelského a jen škoda, jak malý prostor dostal. Brechtovo pojetí divadla bez zdí bylo v Dogvillu opravdu skvěle zakomponováno a všichni herci do hraní dávali maximum. Sledovat Nicole, která otvírá dveře s takovou grácií a opravdovostí to je jak sledovat malíře při malování životního díla. Manderlay je možná více promyšlené, více otázek a více odpovědí nám říká, ale tak jako tak mi to už přijde jako pouhý remake Dogvillu, do kterého autor přídal trochu jiný motiv a jiný konec, který ve své podstatě vyzní opravdu mrazivě. (08.11.2006)