Manderlay

Jak píše Dadel, podruhé už to tolik nefunguje. Zvláště proto, že Manderlay se drží stejných "hlavních" bodů jako Dogville, i když cesta mezi nimi je samozřejmě jiná. Herci (a nejen Grace a její otec) mi více vyhovovali v Dogville. Konec je však opět úžasný, titulky možná ještě lepší a hlavně to je kratší :-) 85 % (12.07.2005)

Ucelenější, kompaktnější, maximálně strohé, divadelní metaforičnost začíná lehce ustupovat názornému naturalismu a kupodivu je druhá část plánované trilogie i vtipnější ... Tedy pokud skřípající cynismus míchnutý satirickým nadhledem může být pro někoho (mě) vtipným. Dogville bylo hutné psycho, z něhož se člověk dlouho vzpamatovával (nebo ho hned nenáviděl). Manderlay je oproti tomu po stránce formální trochu slabší bratříček, ale i tak vás několikrát donutí zavřít oči, zacpat si uši, neboť pár scén je drásavě vygradovaných ( i když je to zcela individuální). Ve výsledku u mě však o jednu píď Manderlay zvítězil ... (30.11.2006)

Trošku zklamání. Zatímco Dogville útočilo na mozek i na city, Manderlay mě nechalo trošku moc chladným (vzhledem k předchozím zkušenostem s von Trierem). Scénář určitě je moc zajímavý, ale přišlo mi, že celek nejiskří tolik co posledně. Mladá Howardová je určitě šikovná herečka, ale na tu roli moc mladá a po Nicole se mi stýskalo. Nicméně, na třetí díl Trierovy americké trilogie jsem velmi zvědav... (16.11.2005)

„Roku 1933 Grace směřovala s otcem a jeho armádou gangsterů na jih. Poté, co odjeli z Dogvillu.“. „Dogville“ mě svého času doslova zdecimovalo a srovnání s druhou částí plánované trilogie se prostě neubráním. Opět je názvem místo na mapě, plantáž v Alabamě, kam informace o zrušení otroctví ještě nedorazila a je potřeba to napravit . „To co jsme udělali, holčičko, bylo celé moc vznešené, ale když to vezmeš kolem a kolem, udělala jsi všechno jen mnohem horší.“ Režisér si pohrál, a opět velmi osobitě a s působivým závěrem, s pojmem svoboda. Která, jak se ukazuje, má pro každého zcela jinou důležitost. Protože otroctví mělo, oproti svobodě, svůj uvyklý řád, svoji spolehlivou rutinu. . „Bojím se toho, co se teď stane. Nemyslím, že bychom byli připravení na úplně nový způsob života. V Manderlay, jsme my otroci měli v sedm večeři. Kdy se večeří, když jsou lidé svobodní? Nic z toho nevíme.“ Tentokrát není prostor rozkreslený křídou, zato přibyly rekvizity. Ale především, Grace nyní o pomoc nežádá, ale naopak ji nabízí. Jenže „I Manderlay bylo místo, bez něhož by světu bylo lépe.“ Podobně nepříjemné a deprimující jako Dogville, které mě, ale omráčilo mnohem víc. Možná jsem byla na to co mě čeká už připravená. Možná mi chyběla Nicole Kidman v roli Grace. (23.07.2006)

Zdaleka ne tak úderné a nacuckytrhající jako Dogville. Rozdíl vidím nejen v síle příběhu, ale i v efektu strohé formy - v Dogville tak mrazivě kontrastující s košatostí myšlenky. Opakovaný "vtip" už zkrátka není vtipem. I tady Grace učiní zkušenost, ale tentokrát ji to nestojí kůži, jen rozčarování z marnosti svého snažení a je s podivem, že po tom všem dokázala mít ještě víru v lidi a chtěla jim pomáhat. Děvenka se zvláštním jménem - Bryce Dallas Howard - v hlavní roli se mi moc líbila. (22.09.2006)