Na stopě

Více méně zdařilá komediální taškařice, jež paroduje detektivky Agathy Christie či příběhy Sherlocka Holmese, protknutá suchým humorem a nemístnými dvojsmysly proti bontonu. Jako situační komedie ještě celkem obstojí. Překvapuje mne, že autorem scénáře je John Landis, jehož osmdesátkové pecky přímo zbožňuji, jelikož Stopa má zásadní trhliny již v expozici filmu. Scénu otevírá graciézní Tim Curry na panském sídle (jenž zvenčí nápadně připomíná sídlo Dr. Frankenfurtera z Rocky Horror Picture Show, ve kterém Curry rovněž zářil) a postupně jsou představovány další hlavní postavy. Ty byly na panství pozvány pod blíže neurčenou záminkou, všem je ale jasné, že osudy postav protíná společný jmenovatel - jejich hostitel. Zápletka tak velmi nápadně připomíná o devět let starší britský snímek Vražda na večeři. S ním má Stopa společného více než Eileen Brennan v hereckém obsazení - jsou to kostýmy, výprava, hudba, částečně i zápletka, způsob vyprávění i alternativní konce. Zatímco ve Vraždě na večeři se představí ikoničtí Peter Falk, Peter Sellers či David Niven, ve Stopě se v milé roličce objeví Christopher Lloyd. Narozdíl od Stopy ale Vražda na večeři má přinejmenším přehlednější expozici, motivace postav jsou čitelnější, stejně jako jejich charaktery. Ve srovnání s Vraždou na večeři není Stopa ani tak zdařilou parodií na detektivní žánr, jako spíš nepřehlednou taškařicí, která postrádá narativní vývoj a působí poměrně zamotaně. Jaký byl konec pana Broddyho a kdo koho vlastně zabil už je v konci celkem jedno - tři různé konce jsou více než dost. (24.12.2016)

Staré tajemné sídlo, zuřící bouře, sezvaní hosté a vrah kráčející tajnými chodbami. A zatímco se hosté dozvídají, proč byli pozváni, objeví se první mrtvola. A pak druhá a další a v jisté chvíli to vypadá jako Čtyři vraždy stačí, drahoušku, následně jako Fantom Morrisvillu a pak všechny ty staré báječné německé wallaceovky. Závěr už má jen krůček k bláznivým groteskám kombinovaným s Cimrmanem. Mně vůbec nevadila podobnost s Vraždou na večeři. A velmi mě potěšil T.Curry, který vskutku exceloval! Škoda, že jsem si ho nemohl poslechnout v originále, ale český dabing byl skvělý, což se vyvažuje. Já bych udělal asi příběh strašidelnější, ale zas jsem se bavil... (01.11.2015)

Detektivní záhady s příměsí komedie skrývají ohromný potenciál k neskutečně zábavnému zážitku, ale také se jedná o veliký risk, který bohužel tvůrcům Stopy nevyšel. Ačkoliv se jedná o komediální dílo, humor je poměrně rídký a líný a ve spoustě momentech jakoby se humor vytratil úplně a v tom málu se bohužel nenachází příliš povedených vtipů, což je vzhledem k žánrovému zařazení smrtící a bohužel humornou složku nijak nezachraňuje detektivní strana projektu, která působí hrozně náhodně a při prozrazení rozuzlení nedává vzhledem k předchozímu průběhu příliš smysl a vysvětlení případu je velmi chabé a spíše budí dojem, jako by předchozí dění a konec vznikly nezávisle na sobě bez nějakého rozumného propojení. Je mi jasné, že se jedná o rádoby ulítlou komedii, ale při prezentování řešení je znát, že tvůrci chtějí šokovat diváky a povznést zážitek na vyšší úroveň, což se rozhodně nepodařilo. Pokud vás tento žánr zajímá, pusťte si raději mnohonásobně povedenější Vraždu na večeři z roku 1976. (03.03.2018)

Zaujímavé spracovanie mojej obľúbenej hry. Taká parodia na 10 malých černoškov s prvkami klasických detektívnych schémat trocha pripomínajúc film Vražda na večeri (ktorá je po humornej stránke o hviezdičku vyššie). Tri varianty rozuzlenia, pričom ten tretí je najzaujímavejší. Tim Curry v roli komorníka je nezabudnuteľný. (07.09.2011)

Snímok svojou pointou a vo veľmi hrubých rysoch trochu pripomína snímok And Then There Were None (2015) podľa predlohy Agathy Christie, aj keď tu samozrejme atmosféra a mystérium okolo tajomného vraha nedosiahla ani zďaleka takú úroveň ako v zmienenom filme. No bolo to zábavné, komické a detektívne tak správne zamotané. To, že ide o prepis divadelnej hry človek ani nevníma, každá jedna postavička má čo divákovi ponúknuť a každá je niečím zaujímavá. A tie dialógy medzi nimi nemali chybu. Oceňujem i tie tri varianty konca, pri ktorých naozaj človek nevie, k čomu sa prikloniť. Tu je krásne ukázané, aká tenká hranica je medzi brilantným detektívnym úsudkom a len nepravdivou hypotézou. 75/100 (09.02.2017)