Umění musí bolet

Dlouho mě nic tak nenaštvalo jako posledních 20 minut tohodle filmu. A to předtím byl film poměrně nadějný. Příjemné umělecké prostředí, někdy trefné, jindy trochu ublížené a film se příjemně pomalým tempem line k závěru, který nemůže nenaštvat svojí totální demencí a scénaristickou impotencí, která byla zřejmě kompenzovaná špatnejma drogama. V případě, že vás nijak zvlášť nelálá prostředí umělecké školy, tak film nemá nic víc, co by nabídl. (16.11.2009)

Umělci jsou cvoci. Učitelé umění ještě větší. Jestliže musí bolet umění, musí nutně bolet i sledování této drakonické komedie, jež směřuje k sympatické myšlence tou nejdelší cestou a tvrdohlavě ignoruje všechny zkratky? Jerome, protagonista, je ukrutné pako. Vraha by nepoznal, ani kdyby mu, majíc na čele napsáno KILLER, před očima zardousil přelétavou přítelkyni Audrey, jež je pěkná pouze pokud není oblečená. Vtipy, jsou-li nějaké, za moc nestojí a v komedii o umění působí svou laciností nepatřičně (nemohu však tvrdit, že mě dobře načasovaná šavle nerozesmála). Ani znalost čtyř z pěti Zwigoffových filmů mi neumožňuje označit ho za tvůrce příliš mazaného, aby něco podobného myslel v každém okamžiku vážně. Třeba je Jerome kretén schválně, třeba má jeho záliba v povrchnostech (vnější ženskou krásu nevyjímaje) nějaký skrytý význam. Ale znáte to – třeba ne. Závěr mi každopádně udělal radost a zapůsobil tak trochu jako analgetikum proti bolesti ze zbytku. 65% Zajímavé komentáře: Vitason, JohnPyro (27.07.2009)

Nebýt konce, byl by to poměrně iritující snímek o netalentovaném tichošlápkovi, co sní o tom, že bude nevětším umělcem 21. století, přičemž jeho představy o umění spadají kamsi do novověku... závěr si naopak velmi vtipně pohraje s tím, dle čeho se určuje kvalitní umění (a - byť nenápadně - rýpne si do těch divných současných estetických teorií typu institucionální teorie umění) a podobně si pohraje i s naplněním klišé potřebných k romantickému happyendu. Je to o to silnější, že hrdina, který obětuje vše (nikoli však kvůli tomu být velkým umělcem, ale skrze bytí velkým umělcem si chce pouze získat dívku svých snů) a netuší, že tak vůbec nemusel činit.... tragédie s romantickým "happyendem"? Proč ne? SPOILERY: Fakt, že netalentovaný mladík ukradne cizí malby, které však dojdou docenění pouze díky tomu, že jej (místo skutečného autora a pachatele) usvědčí z vraždy a navíc mu umožní malovat dále své romanticky jalové portréty, protože kousky od umělce, co čeká v cele smrti na křeslo, půjdou na dračku, opravdu zajímavě míchají škatulkami originality, autentičnosti a vůbec toho, co a proč je považováno za dobré (či dobře prodejné?) umění. (06.11.2009)

Režisér Terry Zwigoff začal nádherným filmem Přízračný svět a pak se jeho kariéra začala ubírat směrem dolů. Od průměrného Santy jde na nižší úroveň a je to velká škoda. Přestože Art School Confidential je nezávislým nízkorozpočtovým filmem, tak mě velice zklamal a je to filmovým důkazem, že umění opravdu může bolet. A že to byla tvrdá rána pod pás. (15.01.2011)

Tenhle film je geniální pouze pro malou skupinu lidí. Široká veřejnost jeho myšlenku nedocení, kdo bude ovšem nadšen, jsou studenti výtvarných škol. Tedy... alespoň někteří. Krutá, syrová, cynická ale stoprocentně pravdivá výpověď o tom, jak to skutečně chodí na uměleckých "vejtvarkách". Art School Confidental je kvintesence současného světového školství a pohledu na umění. Pokud studujete výtvarku a máte pocit, že 90% vašich spolužáků jsou totálně vymaštěný kreténi bez špetky nápadu, neumětelé nebo ubohé trosky, které svou nemohoucnost maskují za "konceptualismus" nebo "minimalismus" a ještě kolem toho dokážou donekonečna "zasvěceně" plkat, pak vás Terry Zwiggoff a Daniel Clowes přesvědčí, že máte pravdu. Je to film, u kterého řvete smíchy a komentujete "jo, přesně tak to je" a zároveň vás takzvaně "komická" situace naplňuje nejhlubším smutkem. "Umění je mrtvé," říká smutně pan Švankmajer. A Clowes se té živoucí mrtvole směje z vysoka do ksichtu. (06.12.2010)