Rocky Horror Picture Show

Naprosto uvolněná, svobodná a osvobozující atmosféra, která nakažlivě krásně zasáhne i diváka. Příběh nemá jednoznačný děj, ani logiku, ale v tomhle případě by to bylo snad i na škodu. Nesmysl střídá nesmysl, taneční i sexuální orgie se proplétají, hudba je hypnoticky rokenrolová a texty jsou skvělé. Dokonce i brutální vražda je podaná tak hravě, že nepohorší. A nikdy bych nevěřila, že Tim Curry někdy mohl vypadat sexy, natož ještě v makeupu, podvazcích a korzetu. /5. 7. 2010/ ____P. S. Po x-tém shlédnutí, kdy mě ten film vždycky rozveselí, musím pokorně doznat, že Frank n. Furter má v sobě víc ženskosti, než jsem kdy viděla dohromady. A přesto, potkat ho, stačilo by mu jen na mě kývnout...... Vlastně je to moralita: za to, že se oddáš absolutní rozkoši musíš vždycky zaplatit! (05.07.2010)

Jediný film, ze kterého jsem odešel cca po 15ti minutách a zdaleka jsem nebyl první, natož poslední. Nechápu tento humor, nechápu ty vtipy, nechápu z toho vůbec nic a navíc se mi to vůbec nelíbí. Rocku je tam jako šafránu, zato hopsání a paruk ala Hendrix jako máku. Skoro bych se vsadil, že v tom má prsty Jess Franco, ale umělci se zřejmě Mistrem jen inspirovali (01.11.2007)

Nic šíleného mi není cizí, jak by mohl dosvědčit můj soused, který nevěřícně zíral, když jsem ráno při odklízení sněhu tancovala s lopatou a prozpěvovala si "let it snow, let it snow, let it snow!" Příště si po vzoru uživatelky Viktooorky k tomu ještě vezmu korzet a podvazky a píseň vyměním za Touch-A, Touch-A, Touch Me a to by bylo, aby nebylo. (16.12.2010)

70% Některé písně jsou úžasné (vede u mně Touch-a, touch-a, touch-a touch me, zajímavá je i ta co zpívá Meat Loaf) a už úvodní song Double feature oznamující několik starých sci-fi filmů (vybavuje se mi Zakázaná planeta, Flash Gordon, King Kong, inspirace se určitě hledala i u Doktora Divnolásky - čekal jsem, kdy profesor vstane a začně vyřvávat "Mein Führer, I can walk" - a snad i u Eda Wooda, ten kriminalista/vypravěč byl přesně jako Criswell A HLAVNĚ SUSAN SARANDON VYPADÁ V KORZETU I VE SPODNÍM PRÁDLE SAKRA DOBŘE a já bych už to souvětí mohl konečně ukončit, že... no tak jiná vystoupení mě zas tak moc nebrala. (30.05.2009)

I při běžné projekci, bez vysokých podpatků, řehtaček a gumových rukavic, nepřetržitě zábavná, během existenciálních songů navíc dojemná obhajoba výstřednosti a pocta béčkovým sci-fi a hororům Vala Lewtona nebo Williama Castlea. Díky nevkusu, afektovanosti a vědomí vlastní pokleslosti každé gesto, každá rekvizita, každý úchylný obleček řve „camp“. Film nás současně vyzývá k tomu, abychom jím pohrdali i k tomu, abychom s ním tančili. Překvapivě jde obojí naráz a výsledek láká k opakovanému prožívání, stejně jako soundtrack k opakovanému poslechu („Touch-a, touch-a, touch-a, touch me“ z hlavy pár týdnů nedostanu). 90% Zajímavé komentáře: Flipper, gudaulin, Radko (01.01.2012)