Rocky Horror Picture Show

Desetiletá kvóta pro tančení a zpěv na veřejnosti vyčerpána za pouhé dvě hodiny. Kéž se Aero nenechá opít ovacemi vestoje a a neudělá z prvního českého shadowcastu pravidelnou kolektivní oslavu burácivé střelenosti, protože jinak bych takhle musela oslepovat lidi každý rok. Nepopsatelný zážitek. Jo a v kuchyni odteď funguju jediným způsobem. (15.11.2015)

Co více k domnělé muzikální legendě vyprávět, než to, že mi prostě nesedl jak její humor, tak ani jednotlivé písničky. A to mám jinak britský humor hodně v úctě stejně tak, jako muziku podobnou té, co jsem slyšel tady. Nicméně vzhledem k tomu, že jsem si vyslechl nekonečné vyprávění o tom, jak jsou někteří lidé oddaní tomuto filmu, budu se zdržovat hlubšího komentáře. Ono to bude lepší. (29.03.2016)

Viděl jsem nezapomenutelnou, originální a hudebně našlapanou podivnost. Bylo to poprvé a naposledy, protože při tomto jasném vítězství vypiplané formy nad nulovým obsahem jsem si během mnohých nudných pasáží začal uvědomovat, že mé nezpochybnitelné úchylky putují zcela jiným směrem, než je orgastické uctívání zmalovaného transvestity. (14.11.2011)

K RHPS jsem se dostal z jednoho prostého důvodu. Příprava na Glee. A jsem velice velice rád, že mi Glee ukázalo další fantastickou věc. Rocky Horror Picture Show může zřejmě působit jako slátanina plná nejbizarnějších postaviček a nesourodých hudebních čísel, ale pro mě to byla velká jízda, oddávání se dekadenci a nevkusným vtipům, Susan Sarandon v podprdě a Timovi Currymu v.. no, taky v podprdě. Frank N Furter se řadí mezi nejzábavnější filmové postavy a Curryho kreace je jednoduše fascinující, stejně jako jeho Sweet Transvestite. Ve filmu se výborně přelévá atmosféra z čiré komedie do dráždivosti Touch-a Touch-a Touch Me se vzdychající Janet Weiss (you better wise up).. Prostě to, co mnozí filmu vyčítají já naopak vyzdvihuju. A navíc, film, na který Lorelai a Rory chodí do kina každý rok v kostýmech Magenty a Columbie prostě nemůže být špatný. Teď už se jen rozhoduju, jestli s nimi mám jít za Franka či Riff Raffa. (27.10.2010)

Bizarní možná, originální rozhodně. Bohužel taky poněkud režijně neukočírovaná záležitost, která po strhujícím nástupu začne omílat stereotypní muzikálový systém bez další inovace a jakékoliv invence. Sharman boduje slibnými náznaky, ale razantnější přitlačení na pilu mu uniká mezi prsty. Je to docela škoda, protože takhle celá tato šílenost stojí na nohou jenom díky božskému Timu Currym, jehož tranďácká kreace nemá na filmovém plátně obdoby. V součtu stejně zábavný jako (bohužel nedoceněný) De Palmův Phantom of the Paradise. (20.04.2007)