Rocky Horror Picture Show

Rocky Horror Picture Show je nezpochybnitelnou kultovní záležitostí, kdy se tento muzikál vyznačuje především tím, že je skutečně nevyzpytatelný a ne pro všechny. Adaptace muzikálu Rocky Horror Show z roku 1973 od Richarda O´Briena měla i na pozici scenáristy samotného O´Briena, kterému s adaptovaný scénářem pomohl režisér filmu Jim Sharman. Shrnout poté Rocky Horror Picture Show není úplně snadné. Do velké míry pocta starým béčkům z 30. let, do velké míry oslava sexuality, do velké míry jedna velká podivná show, kterou ovšem skutečně není snadné jen tak zaškatulkovat. A i proto má dodnes Rocky Horror Picture Show neskutečné kouzlo.   Tento svěží muzikál sice málem kiny prolétl, rychle se ovšem stal žádaným fenoménem, kdy se lidé začali oblékat jako postavy filmu a dodneška jsou s projekcemi filmy spojené různé cosplayové interaktivní akce, které filmu vzdávají poctu. Do velké míry tomu jde vděčit i Timu Currymu, který se v tomto muzikálu představil ve své životní roli Dr. Franka-N-Furtera. Curry je v RHPS jedna velká nezkrotná herecká síla, kterému člověk velmi snadno uvěří návštěvníka z jiné planety, který je nevypočitatelný a jako charakter těžce definovatelný, Curry se ovšem především touto rolí nesmazetelně napsal do popkultury a jednou se na něj bude skutečně vzpomínat především jako na Frank-N-Furtera.   Kvalita se často prodává sama, kultovní úspěch RHPS spíše ovšem tkví v tom, že něco takového se skutečně nevidí každý den. Kombinace muzikálu, sci-fi hororu a komedie zní sama o sobě divoce, nikoho ovšem nic nepřipraví na výsledek. Jde o film, který v průběhu vyvolává nejrůznější vrstvy emocí, o to více se ovšem umocňuje silný zážitek z filmu, který zvládne vyvolávat úžas, pohrdání, zhnusení i čirou pocitovou extázi.   Stačí si dohledat záznam divadelního představení a je jasné, že RHPS je divoký zážitek už na divadelních prknech, přechod do filmové podoby je ovšem u RHPS ještě divočejší a nevyzpytatelný. Jde přesně o zápletku, která je tak divoká a absurdní, že jen sejde na přistoupení na pravidla hry. A jakmile na ně dojde, je velmi snadné se nechat výsledkem strhnout nejen bravurními písněmi, ale i vizuální estetikou, která je od počátku výrazná i díky odkazování na brakové kulisy oněch zmíněných béčkových filmů, ze kterých si RHPS do jisté míry utahuje. U tohoto muzikálu se především nepodcenila stránka choreografie a RHPS má především štěstí v tom, že jde o látku, která má sice divadelní kořeny, bez problému je ovšem snadné přesunout jí do filmové podoby. Jde navíc o poměrně pokrokovou záležitost, která otázky sexuality řešila v době, kdy byli spíše tabu, kdy i nejspíš to přispělo k tomu, že se RHPS stala rychle taková kultovní podívaná a v mnohých zvládla probudit i jejich vnitřní já. S tím šlo pochopitelně i ruku v ruce nějaké to pohoršení, mnozí ovšem zaslouženě zvládli RHPS docenit.   Režisér Jim Sharman dal ve své kariéře přednost spíše divadlu a po RHPS natočil pouze 3 další celovečerní filmy, i jeho divoké pojetí má ovšem dodnes své specifické kouzlo. RHPS je filmem o objevování sexuální identity, je v něm zakořeněno i trocha Frankeinsteinova monstra, samotný film poté skutečně působí jako divoká jízda, která je nezkrotná prakticky ve všem. Není vlastně snadné nikoho na RHPS připravit, jednotlivé sekvence se sami o sobě těžce popisují, je ovšem jisté, že tahle 47 let stará muzikálová pecka dodnes nepřišla o své specifické kouzlo a kultovní status si po téměř pěti dekádách zvládne bez problémů obhájit.     Rocky Horror Picture Show je jiný film, ovšem v tom nejlepším možném slova smyslu. V době svého uvedení se nemuselo zdát, že se RHPS dočká takového kultovního následnictví a tehdejší kritika chtěla na film spíše zapomenout, zubu času ovšem nandal Frank-N-Furter solidně a výsledkem je nenormální, ovšem obsahově vtahující záležitost, která funguje i bez interaktivních promítání. Ty samotné ovšem film nejen představují v jiném světle, ale zároveň tyto nezvyklé projekce dokazují, jak moc lidí má nadále Rocky Horror Picture Show ve svém srdci.... (27.11.2022) (méně) (více)