Tři do páru

Láska je věc složitá a i když se tenhle film zabývá intimním životem ve třech, nelze ho považovat za nějaký manuál, protože ani ti tři nevědí, jak žít spolu a ani jak žít bez sebe, jedna věc je totiž mozek, pak to zpropadené srdce a když k tomu ještě příroda zavolá ..... je v tom zkrátka trochu bordel. Nedalo mi to a šla jsem do předlohy, všem doporučuju, nádherná kniha, která si dost hraje s myšlenkami a pocity lidí, což se filmu ne úplně dařilo (divné, když si autor knihy Michael Cunningham napsal scénář sám), ale i tak ....moc milé. (09.05.2005)

Předloha od Michaela Cunninghama se mi hodně líbila, přiznám se, že jsem se docela třepal na tenhle film. Hm co říct, po čerstvém zhlédnutí, kdybych byl kuřák tak si nejprve zapálím....Dost mě to vzalo, Colin Farrell v roli Bobbyho překvapil, Sissy Spacek jako Jonathanova matka skvělá jako vždy a vůbec ta posmutnělá atmosféra celého filmu a do toho naprosto přesný soundtrack. Měl bych přece jednu výtku, že ten film je tak krátký (jde o docela pokrácenou verzi knižní předlohy) Takže nejdřív kniha, pak si dejte film. (28.03.2007)

Slibným úvodem mě film dost zaujal. I křehce natočená intimní scéna dvou dospívajících kluků, ale pak se začal scénář plácat ve větru. Jsou tady zajímavé charaktery, ale děj plyne příliš nevzrušeně až utahaně, jen chvilkami to zajiskří ( př. moment, kdy R. W. Pennová s dítětem odjíždí navždy a i když o tom nepadne ani slovo, všichni to vědí). Řekla bych - promarněná šance vzhledem k výbornému obsazení, ne úplně obvyklému námětu a dobře napsaným postavám. (18.03.2010)

Zdařilá adaptace knižní předlohy Michaela Cunninghama „Domov na konci světa“, kterou Cunningham (1952) napsal v roce 1990, osm let před slavnějším románem „Hodiny“. Divadelní zkušenosti režiséra Michaela Meyera byly patrné například ve scéně, kdy Clare uprostřed vyprahlé arizonské zahrady oznamuje, že je těhotná. Podobnost s „Hodinami“ připomíná kuchaření – v „Hodinách“ Laura s malým synkem Richiem připravuje dort, ve snímku „Tři do páru“ Alice peče koláč s dospívajícím „adoptovaným synem“ Bobbym, a v tom momentu přichází střih a Bobby ostarší o deset let – Ericha Smitha vystřídá Collin Farrell. V příběhu hraje důležitou roli hudba, z knihy vystupuje víc, přesto ji neopomněli ani filmaři. „Na operu se ale netancuje,“ říká Jonathan. A Boby odvětí: „Tancuje se na všechno.“ Následná scéna připomíná trochu „Philadelphii“ – tanec nemocného A. Becketta (T. Hanks) s držákem, na kterém je napojena kapačka. S „Philadelphií“ má film i podobné téma – řeší homosexualitu. Závěr je sice proti knižní předloze zkrácen, ale citlivě. Navíc celkové zachycení života americké společnosti po dobu cca 20 let (60. – 80. léta 20. století) je velice plastické. „Hrdinové se pokoušejí přetvořit něco, co se vyvíjelo přes 1000 let. Snaží se předefinovat pocit sounáležitosti… a v podstatě vybudovat novou rodinu, kam by se vměstnali oni tři a dítě, které mají. Novou rodinu, jež jim bude připadat pevnější a skutečnější než jejich původní rodiny, neboť oni všichni pocházejí z rodin, které se různými způsoby roztříštily,“ komentoval příběh M. Cunningham. (02.01.2009)

Hodně zajímavý film, který se zabývá vztahem mezi dvěmi muži a jednou ženou, snažící se vést spolu život ve třech.Docela to na mě zapůsobilo, ale musím se přiznat, že se mi moc nelíbily pusy a postelová scéna těch dvou chlapců,působilo to na mě divně...ale jinak moc pěkné.Díky bohu, že Colin Farrell nenosí dlouhé vlasy:-) (10.11.2008)