M*A*S*H

Altmanovo dílo je pro mě nejočividnějším příkladem "dozrávání". Od prvního, velmi dávného, zklamání (syndrom seriálu) se postupně propracovává k jednomu z nejobdivovanějších mých filmů. S každým dalším zhlédnutím si říkám, že Altman měl při natáčení geniální chvilku. Co mi momontálně brání dát pátou hvězdu je rozvleklá druhá polovina, kde se děj nepříjemně rozmělní. Věřím, že jednou to uvidím jinak, momentálně mi ale v kontrastu s výtečnou první polovinou zbytek překáží. (16.08.2008)

No né, nemůžou se na mě tvůrci zlobit, ale tohle je strašný. Beru je, že natočili tenhle film, a pak vznikl jeden z nejgeniálnějších seriálů, ale pořád nechápu, že ten seriál vůbec spustili. Vždyť ten film je příšerný. Bere se příšerně vážně. Vtipných scén tam moc není. Jedna debilnější postava než druhá, nikdo ze všech těch herců není sympatický a já vlastně nevím z čeho mám mít radost. I ty jindy supr pitomý kecy, tady jsou ubohý. Jediné z čeho mi ten film dělá radost je hudba. Ta je jediná nezměněná. Na seriálové postavy si to ale nemůže hrábnout ani omylem. Ti jsou totiž někde úplně jinde. Divím se, že ten film mohl tenkrát někoho vůbec zaujmout. Když si přitom uvědomím, že i samotný seriál měl problémy, aby se vůbec v Americe chytl. I tak ale započal jednu z válečných legend. Jsem ale rád, že jsem film viděl až tak pozdě. Seriál je prostě pořád nepřekonatelný a Alan Alda navždy zůstane oním Hawkey Pearcem! (15.06.2010)

Film je realitou, seriál pak její (geniální) karikaturou. Lze to jednomu i druhému nějak vyčítat? Ne, zbývá jen hloupost všech kteří od filmu chtějí to samé co od seriálu prostě ignorovat. Film ukazuje válku jinak, ale pořád v celé její absurditě, právě proto že tady je tak moc "bez války" - jediné čím vyloženě zklamal, že místo gradování v poslední čtvrtině doslova umře zbytečným plácáním se ve zbytečném fotbalu. (05.07.2014)

Robert Altman, a dle všeho to není u něj neobvyklé, vypráví svůj příběh jako řeku, do jejíhož porudu sem tam přihodí tu chrastí, tu peřeje, ale přesto se jedná jen o jakýsi výsek z nekonečného toku života. Proto jen těžko můžeme očekávat nějaké dramatické mosty či nervydrásající rozuzlení. Takový Altman není, naopak postupně skládá různé epizody do komplexního obrazu válečného života. Problém je však v tom, že film jako válečná satira je až příliš přízemní a v porovnání s takřka surealistickou Hlavou 22 prohrává na celé čáře. To, že armáda je pakárna, už dávno víme, a tak Altmanovi moc karet v rukou nezbývá a tak sem tam zanotuje sem tam tu přisprostlou lidovou, čímž výsledek působí ještě rozpačitěji. Ale abych jenom nehanil, tak volná parafráze na Poslední večeři je zcela magická a rouhačsky by se dalo říci, že si nikterak nezadá s da Vinciho originálem. (20.07.2010)

Zvláštní atmosféra.. Film, odehrávající se v Korei v době Korejské války a přitom se tam o válce vlastně nikdy nikdo ani nezmíní. Ano - pořád jsou na operačním stole rozmasakrovaný vojáci, ale ani slovo o válce. To ještě víc zobecňuje protiválečný nádech filmu a výsměch armádě, což lze tudíž aplikovat na jakoukoliv válku. Ať už autor knižní předlohy je nebo není zastáncem války v Korei, je podsatné, že se vysmívá vojenské hierarchii a militantům. Celou dobu jsem se přihlouple usmíval žertíkům hlavních hrdinů. Fotbal ale dostal (pro mě) nepochopitelně dost prostoru. Závěrečné titulky jsou lahůdka:) PS: Se seriálem se to ani nepokoušim srovnat, to prostě nejde. Společné to má máloco..jména postav, místo a čas. Toť vše. Mám rád obojí - nezávisle na sobě. (07.04.2008)