M*A*S*H

Seriál se mě líbil více... Možná to bude faktem, že jsem seriál viděl dříve a oblíbil si nejen skvělé postavy, ale díky televizi snad i ten dabing. Bohužel film mi přišel tak o dva stupně jiným směrem a přes obyčejný příběh a chvílemi až nepříjemné charaktery jsem se protrpěl ke konci. Uvidíme, zda druhá šance změní můj názor (a zda k ní vůbec dojde:)) Alan Alda je best. (24.01.2005)

Robert Altman, a dle všeho to není u něj neobvyklé, vypráví svůj příběh jako řeku, do jejíhož porudu sem tam přihodí tu chrastí, tu peřeje, ale přesto se jedná jen o jakýsi výsek z nekonečného toku života. Proto jen těžko můžeme očekávat nějaké dramatické mosty či nervydrásající rozuzlení. Takový Altman není, naopak postupně skládá různé epizody do komplexního obrazu válečného života. Problém je však v tom, že film jako válečná satira je až příliš přízemní a v porovnání s takřka surealistickou Hlavou 22 prohrává na celé čáře. To, že armáda je pakárna, už dávno víme, a tak Altmanovi moc karet v rukou nezbývá a tak sem tam zanotuje sem tam tu přisprostlou lidovou, čímž výsledek působí ještě rozpačitěji. Ale abych jenom nehanil, tak volná parafráze na Poslední večeři je zcela magická a rouhačsky by se dalo říci, že si nikterak nezadá s da Vinciho originálem. (20.07.2010)

Většinou platí 3 hvězdy = zajímavý film, ale bez atmosféry. Bystré hlavy už tuší, kam tím mířím, protože MASH by sice atmosféru mohl rozdávat, jenže zbytek připomíná vlajku staženou na půl žerdi, a to ještě ke všemu v bezvětří. Nejvtipnější postavou je Hrma, se kterou jedna půlka táboru souloží a druhá si z ní dělá šprťouchlata. Jako dobrý, ale "nejlepší komedii všech dob a na celém světě" si představuju krapet jinak. P.S: Srovnání se seriálem mě nezajímá. (01.04.2013)

(1001) Pro pořádek je potřeba uvést, že následný seriál jsem v dětství sledovala častěji než večerníček, takže ten bude v mých představách při jakémkoliv srovnávání vždycky představovat zlatý standard. A když už jsem v tom uvádění, tak pro zjednodušení bude dobré říci, že jsem tento film nepochopila. Nějakým způsobem "rozumím" tomu, co se tam děje, a jaké asi byly tvůrčí záměry za jednotlivými rozhodnutími, ale zvolený směr nechápu (kdyby se k chápání používalo srdce) a občas mi jde opravdu hodně proti srsti. S celým filmem to mám nějak podobně jako s úvodní písní "Suicide is painless". Bez kontextu je to skoro děsivé, jak se zpočátku zdá neškodná a líbivá, ale s každým dalším zamyšlením se stává hloupější a nebezpečnější - zejména kvůli textu a unylému tónu interpreta, který nenaznačuje moc odstupu nebo probíhajících rošťáren. Použití písně ve filmu samotném během poslední večeře jí mírně napravuje reputaci, protože tam jí díky sledu událostí mohu částečně odpustit. A toť právě i můj soud nad celým filmem. Některé momenty můžou být působivé, ale celek není zkomponován tak, abych to ocenila. Moje oblíbené antiválečné satiry vypadají jinak. Už jen co se týče roku 1970, tak u mě vyhrává Hlava 22 na celé čáře. Tam se s absurditou pracuje tak, že tomu rozumím hlavou i srdcem a obojí plesá. Oproti tomu jdou Altmanovy způsoby mimo mne. Ponižování Šťabajzny v ní odhaluje tu křehkost, kterou toužil ukázat? Co to probůh?! (03.01.2017)

Divná věc... MASH je v podstatě bláznivou, značně zběsilou komedií, která svou komikou nemá daleko například k "Bažantům" nebo "Sedmé rotě", ale přitom je natočena s takovým perfekcionismem a pochopením reálií, jako by se jednalo o "vážně míněný" válečný film. Svým "podvratným" vyzněním velmi silně připomíná především Hlavu XXII, byť není tolik existenciální. Zároveň lze říci, že jakkoli je mladší stejnojmenný seriál formálně dosti odlišný, ve filmu je ukryto téměř vše, co se pak v seriálu jednotlivě "pitvá po epizodách". Z tohoto hlediska rozhodně hodnotím film výše než seriál, jakkoli i seriál je výborný, ale chtě nechtě, je pouhým odvarem filmu. Brilantní je filmový MASH herecky, režijně, neuvěřitelně živou a autenticky působící kamerou i pozoruhodnou zvukovou režií. Nevím jak vám, ale mě tenhle koktejl divácky až neuvěřitelně vyhovuje. Celkový dojem: 85% (14.12.2011)