Soumrak samurajů

Moje nová srdeční samurajská záležitost. Krásný retrospektivně vyprávěný příběh o cti samuraje, cti manžela/otce a cti člověka. A to vše v pozadí soumraku Šogunátu a tím i samurajů a nástup nové éry. Přes dvě hodiny krasně provedeného děje, výprava, herecké výkony, příběh, režie. A akční scény jsou taktéž na jedničku. Kanichiro je můj nový hrdina. Nemám moc co dodat, Mibu gishi den je mým novým favoritem na žebříčku vizuálních děl z doby feudálního Japonska. Protože je to skvělá záležitost od první minuty, do poslední sekundy (a kdo chce, může se kochat i během titulků). (06.09.2015)

Samurajské, čestné, hrdinské, bojující, krvavé. Trochu delší to bylo, ale on příběh o samurajích nemůže být přece krátký. Jen mi trochu vadily ty citové a emoční výlevy. V druhé půlce jsem dokonce na chvíli usnula, ale po probuzení se děj stále nezměnil a stále se čekalo na harakari hlavního hrdiny. Trochu mi to připomínalo samurajskou trilogii. .."poníženě děkuji".. (10.11.2010)

When the Last Sword Is Drawn začíná tuším v roce 1899, kdy postarší muž přinese k téměř již přestěhovanému lékaři svého nemocného vnuka. A zatímco doktorova manželka vyšetří dítě, muži se napijí saké a začnou vzpomínat nad jednou fotkou, která stojí doktorovi na stole. A tak se film přesune asi o 30 let zpátky, kdy onen starší muž patřil k Shinsengumi. A takhle střídavě vzpomíná on, občas lékař a občas i nějaká postava ze vzpomínek. Což vyplynulo v to, že jsem v tom měl skoro třetinu filmu docela "guláš", kdo je kdo a proč jedná tak, jak jedná. Navíc ten konec, resp. pár desítek minut ke konci, ztratí tempo a po těch dvou hodinách se to přeci jen začně trochu vléct... ovšem samotný závěr je velmi povedený. ____ Ale ačkoliv jsem teď spíše kritizoval, film se mi vlastně docela líbil. (21.04.2005)

Film, který ve mně evokoval zlatou éru samurajských filmů šedesátých let. Důraz je kladen spíše na jejich životní filosofii, než na bojově umění, přičemž vše je součástí posmutnělého byť nijak zvlášť strhujícího příběhu. Zaujmou především skvělí herci v obou hlavních rolích, ale po filmařsky je film klasické odvyprávění příběhu bez jakékoliv přidané hodnoty. Jako fanda tohoto subžánru považuji Soumrak samurajů za mírně nadprůměrný film, který však nedosahuje kvalit děl Akiry Kurosawy, Kihachy Okamoty, nebo Masaky Kobayashiho. Jen se jim přibližuje. (28.11.2011)

Hodnocení *** v tomto případě neznamená, že by byl Soumrak samurajů průměrný film. Vyjadřuje pouze poměr mezi momenty, které byli vynikající a desítkami minut, které byli příšerné. Pokud přečkáte prvních dvacet minut, dočkáte se velmi slušné hodiny filmu, kterou bohužel zprasí utahaný konec, trvající další hodinu. Srovnání s Posledním samurajem je úplně zcestné, protože jediné co mají tyto filmy společného, je období nepokojů v Japonsku, kdy došlo ke střetu mezi tradicemi, které zosobňoval shogun a touhou vládnout neomezenou mocí, což společně s pokrokem, prosazoval císař. Respektive lidé kolem císaře. I když zpětně Japonci oslavují statečnost samurajů kteří bránili tradice, pravdou je, že tento boj neměl morálního vítěze. Na pozadí těchto nepokojů sledujeme osudy muže, který upřednostňoval osobní čest a lásku k rodině, před kodexem cti, který vyznávali ortodoxní samurajové. Hrdinství je pouze vedlejší produkt mravní síly a odvahy. A každému dodává tuto sílu něco jiného. Láska k rodině, povinnost/přísaha, čest... . Soumrak samurajů ukazuje jak rozdílné mohou být cesty za stejným cílem. Pro mě osobně přišla pointa a vyvrcholení filmu, po cca 90 minutách a kdyby v tu chvíli film skončil, klidně mu dám 4*. Pro vyznavače bitek mám varování. Žádní ninjové, superšermíři, zpomalené záběry, stylizované rubačky... . Tady jste v Japonsku, ne v hollywoodských nebo hongkongských filmových studiích. (12.07.2011)