Soumrak

Velmi příjemný, poklidně a rozjímavě plynoucí melodramatický snímek, kde se umírněné akce dočkáme jen ve dvou krátkých soubojích. Realisticky zobrazuje temné období konce éry samurajů, i když je vše zaobaleno do značně idealizovaného a romantizovaného hávu (příběh je nahlížen očima pětileté dívky, která ve stáří vzpomíná na svého milujícího otce, chudého, ale čestného a schopného samuraje, který péči o rodinu obětuje vše, málem i svou životní lásku a vlastní život). (02.04.2012)

Nádherně japonsky vkusné romantické drama nepostrádající napětí ani emoce. Ve všech rovinách (klasicky samurajské, lásky i lásky k dětem) uměřené, nepřepjaté, uvěřitelné. Díky tomu, že si člověk celou dobu uvědomuje, že nejde o americký film, a tak to nakonec nemusí dopadnout dobře, zůstává všechno do poslední chvilky otevřené; a nakonec se dočká stejně nečekaného rozuzlení. (15.11.2009)

Nádherný lidský příběh o samurajovi, který neměl ambice stát se něčím víc, protože život jaký měl miloval. Zapomeňte na samurajské, či pseudosamurajské filmy jako byl Poslední samuraj. Už jen fakt, že v souboji za celý film zemře jeden člověk napovídá, že tento film je o něčem jiném, než o stylizovaných bitkách a nabubřelých řečech o cti. Popravdě řečeno, vnáší Soumrak trochu zmatku do toho, jak jsem doposud vnímal dobu, ve které samurajové žili. Najednou to vypadá, že to nebyly jen stroje poháněné ctí a povinností. Tedy aspoň Seibei jím rozhodně nebyl. Na zabíjení je třeba zvířecí dravost a pohrdání životem, říká hlavní hrdina. Jenže když vás těší pohled na děti, které vám rostou před očima...nějak se tyto vlastnosti vytratí. O to horší pak je, když vás pošlou do boje na život a na smrt. Pro mě osobně je Soumrak i dokumentem, který ukazuje spoustu činností, kterými se film zpravidla nezabývá. A když k tomu poučení přidám parádní herecký výkon Sanady a příběh který je drsný i něžný tak, jak jen život bývá, vychází mi z toho druhý nejlepší samurajský film, hned po Ame agaru (Samuraje nepočítám, to je zvláštní případ) Vřele doporučuji. (12.11.2011)

Po letech útlumu a určité tématické stagnaci v 70. a 80. letech, způsobené nástupem televizní masové zábavy, znamenají léta 90. pro styl chambara oživení a návrat k silným tématům, typickým pro zlaté období let 60. Pro čerstvě ovdovělého samuraje (Hirojuki Sanada - Poslední samuraj, TV seriál Ztracení) není smyslem života zákon bušido (cesta válečníka), ale právě jeho rodina. Ačkoli se z těchto důvodů vyhýbá všem možným soubojům, musí nakonec podstoupit svůj životní souboj s dosud neporaženým soupeřem (skvělá role slavného tanečníka a choreografa Mina Tanaky). (07.10.2011)

Nečakajte žiadne sekanie hláv za súmraku. Súmrak je prezývka, ktorú si vyslúžil jednu zo samurajov nižšej úrovne. Zomrela mu žena, preto sa vždy za súmraku poberá domov, aby sa staral o svoju mamu a svoje dve dcéry. V úlohe rozprávača nás filmom sprevádza jedna z jeho dcér a postupne sa dozvedáme mnohé, ale najmä to, že žiť sa dá šťastne i napriek chudobe. Aj keď je tento film o samurajoch, zďaleka nie je klasickým samurajským filmom. Ja ho vnímam skôr ako poctu otcovi, ktorý bol mimochodom samuraj. Celý film obsahuje iba dva súboje a v jednom z nich dokonca použije iba drevenú palicu. H. Sanada v úlohe samuraja, ktorého majú všetci za čudáka je dokonalý. Tá úloha mu výborne sadla, veril som mu každé slovo a aj napriek tomu, že film neobsahuje akčné scény, ho pokladám za jeden za najrealistickejších a najlepších na samurajskú tému. 100% (16.11.2011)