Soumrak

V prípade Súmračného Seibeia ide predovšetkým zrovna aj o to, že sa ním ústredný predstaviteľ v podaní tokijského rodáka Hirojukiho Sanadu, nielenže mimoriadne zviditeľnil, ale zároveň snáď obdržal i jednosmernú letenku - smer - Hollywood, ležiaci vo veľkomeste Los Angeles, a patriaci pod slnečný štát Kaliforniu, kde prakticky pôsobí až doteraz, čím sa v podstate zrejme (stále) jedná o najzaujímavejšieho, japonského herca, účinkujúceho v「Mekke filmu」, asi toľkoto zaujímavých informácii hneď na samý úvod... • Samozrejme, že „nikto učený z neba nespadol”, a ani on nebol toho žiadnou väčšou výnimkou, a tak musel na sebe tým pádom i poriadne popracovať, aby mohol napokon zakotviť a udomácniť sa v súčasnosti rýchlokvasiacom, filmovom priemysle, produkujúcom nespočetné množstvo najrôznejších brakov, v ktorých sa bohužiaľ už miestami objavuje i spomínaný herec, ale najskôr sa vráťme najprv na začiatok, keď tomu ešte tak našťastie vôbec nebolo, nakoľko v prvej dekáde 21. storočia, po poľutovaniahodných počinov, nie je chýru, a ani slychu, čo je vskutku veľmi dobre znamenie. • Dalo by sa povedať, že vďaka režisérovi Jódžimu Jamadovi bude už o rovný rok neskôr účinkovať i v Poslednom samurajovi, čím si ešte viac upevnil svoju pozíciu celosvetového, charakterného herca, ktorým sa stal už vo svojom naprosto prelomovom filme, ktorému sa momentálne teraz trochu intenzívnejšie venujem. • V prvom rade som túto snímku vnímal, ako One man show, ktorý ale príliš netlačil na pílu, i keď by vlastne kľudne mohol. Jedná sa o naozaj pomalejšie tempo, a to v priamej kombinácii ohľadom psychologického nastavenia hlavnej postavy, v nadväznosti na historický kontext s potenciálnymi, romantickými prvkami, ktoré sa priveľmi netlačili do popredia, čím by sa zbytočne vytvárala akási melodramatickejšia línia, aj keď podtrhujem, že nebyť obsadenia pôvabnej ženskej postavy Tomoei linumiovej v podaní Rii Mijazawovej, tak pevne verím tomu, že by konečný výsledok neobsahoval až toľko špecifických a k tomu i pozitívnych vlastností, koľko nateraz má. Skrátka, tomuto protagonistovi zväčša zručne sekundovala, a to i napriek tomu, že nemala zatoľko hereckého priestoru, koľkože by si možno jej postava nakoniec zaslúžila, pričom v obsadení figurovalo viacero hercov, ktorí boli na tom takmer podobne. • Jednoznačne ma tiež zaujala i postava akéhosi antagonistu Zenemona Jogoa v podaní Mina Tanaku, s ktorým mimochodom viedol Seibei "Súmračný" Iguči, dlhší a kľúčový dialóg, asi vôbec najzaujímavejšia pasáž, čo sa teda konkrétne týka celej tejto snímky so samotnou pochvalou pre hudbu Isaoa Tomitu. • Nenechajte sa odradiť anglickým prekladom tohto titulu, ako The Twilight Samurai, čo môže evokovať budúcu Twilight ságu, kedy v prvej možnosti sa jedná o celkom pozoruhodné, filmové dielo, zatiaľ čo v druhých eventualitách išlo najmä o to, ako čo najviac nasrať diváka! (29.05.2023)

Dosud jsem žil v domění, že jsem samurajských filmů viděl dostatečné množství - Zatoichi, Poslední samuraj, nějaký ten Kurosawa, Samurai Fiction, Lady Snowblood a naposledy Harakiri. Tak dostatečné množství, jo? A vše to spolehlivě převálcoval Kill Bill. Soumrak (trochu zmatek v českých názvech - Twilight samuraj jako Soumrak, Soumrak samurajů ale jako When the last sword is drawn... no nic).. tedy Soumrak mi připadal jako... Soumrak dne, jen místo distingovaného butlera distingovaný samuraj. Soubojů a vůbec akčních scén (které mám se samurajskými filmy bůhvíproč zafixované) je tu poskrovnu (dva) a popravdě mi ani nechyběly... Solidní drama, málem nenaplněná láska, scény v pološeru a dialogy postav v nezvyklých pozicích vůči sobě (místo naproti sobě - sedí po diagonále). (17.02.2011)

Neuvěřitelně nádherný příběh samuraje, který se potýká s mnoha problémy, snaží se být zodpovědným otcem, nemá manželku, protože mu zemřela a občas je okolí pro posměch. Celý svůj tvrdý úděl snáší bez výčitek či sebelítosti, štěstí nachází ve svých dvou dcerách. Z počátku filmu o něm nikdo v okolí netuší, jak výborný šermíř je. Když se dostane do nevyhnutelné konfrontace, seřeže protivníka dřevěným mečem ... Od té chvíle je na něj pohlíženo již jinak, ovšem jen z toho pohledu, jak jeho schopností využít ... V ničem ve svém životě necítí nepřekonatelný problém, jeho prioritou je jeho rodina. Jedinné, čeho se nejvíce bojí je paradoxně smrt eventuálního protivníka v boji. V poslední části filmu je však donucen již s pravým mečem zasáhnout v zabarikádovaném spuchlém domě nepřemožitelného šermíře. V té chvíli vidíme jeho neuvěřitelný vnitřní boj a vzdor vůči tomu, co se může a má stát. Co je pro něj horší? Bude jeho rodina bez otce? Nebo musí prolít cizí krev, vzít někomu život, někomu, koho ani neznal? Absolutně DOKONALÉ drama, které do 3/4 stopáže stojí na neuvěřitelném hereckém výkonu bývalého akčního béčkaře Henryho Sanady, ve finále se pak nádherný film změní až v horrorové drama, kdy se ve stuchlém domě setkává jako by s vlastním svědomím, bolestí, temnotou a vnitřní samotou, která je zhmotněna vyšinutým popíjejícím samurajem, který si chce povídat ... V tu chvíli se dá atmosféra vyloženě krájet, divák ani nedutá a s bázní sleduje, co se může každou vteřinu stát a jak film dopadne. Musím uznat, že od chvíle kdy je donucen k souboji jsem měl oči plné slz. Ve finále filmu jsem brečel jako malé dítě ... Úžasně zpracovaný film se pomalým tempem nese a postupně graduje. Henry Sanada dokazuje jak svoji stále neuvěřitelnou fyzickou průpravu (ale o souboje ve filmu vůbec nejde), tak zejména umění herectví. Zřejmě nejlepší seriozní japonský film, jaký jsem zatím viděl ... (13.02.2009)

Spolu s Mibu gishi den filmová ukázka skloubení bushidó a povinnosti a lásky otce rodiny. Soumračný je skvělý charakter, jeho příběh je bohatý a v kontextu feudálního Japonska i kouzelný, ač strastiplný. Výprava i výkony jsou více jak adekvátní, příběh je poutavý, svou dlouhou metráž (přes dvě hodiny) krásně zaplní a řekne vše, co by měl říct. Romance, drama, akce, poetičnost... mohl bych dostat další takový, prosím? Nikdy není dost lekcí o tom, jak být správným samurajem (resp jeho romantickým ideálem), a to především v srdci a duši. (29.09.2015)

,,Mohu být bezvýznamný, ale pořád jsem samuraj“.... Samurajská romantika, ale i westernová poetika provází příběh o rozcuchaném a ušmudlaném samuraji. SOUMRAK je terčem posměchu, je chudý, má dvě dcery a senilní matku. O ženský přemýšlí ,,jako o snu, který nikdy nevybledl“. Jeho problém (a problém celýho filmu) je, že než se vymáčkne, přijde málem nejen o lásku, ale i o život. Film si dává záležet, aby ukázal onu japonskou podřízenost, smysl pro dodržování hierarchie ve společenském postavení a předvedl, jak se žilo pár let před občanskou válkou, v době hladomoru na hradě v klanu. Necítím z toho poetiku samurajských filmů. Spíš Ameriku. A čekám ¾ filmu, až se půjde bít na život a (překvapivě....) na smrt. Konečně bude bitka!.... ,,RÁD BYCH SI S TEBOU POPOVÍDAL. POSAĎ SE. VENKU JE HEZKÝ DEN.“... Ach jo.... Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zjistím, že na slepici v Japonsku můžu volat stejně jako doma. (Ne, jméno manželky to opravdu není..) 2.) Chystám se založit samurajskou osadu. 3.) Jsem dobrej s mečem, ale je těžké se mnou vyjít. (A taky trochu chlastám.) (ten meč je důležitější...) 4.) Nechápu, proč si má samuraj, kterej dělal všechno dobře rozříznout břicho. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.03.2011)