O sirotkovi z Radhoště

Velké a milé překvapení na mě čekalo v televizi když jsem si pustil tuhle pohádku, od které jsem čekal mnohem míň. Čekal jsem opět nějakou béčkovou studiovku, která je tak maximálně dobrá na nedělního šlofíka, ale hned z rozjezdu jsem byl "donucen" věnovat více pozornosti. Pěkné přírodní scény doplněny scénami ze skanzenu z Rožnova s velmi příjemným hereckým obsazením mě velmi bavily a ani dějově na tom pohádka není špatně. Slušná hudba a už jenom fakt, že jsem se vydržel po včerejším flámu dodívat v neděli na pohádku je zázrak. Slušné 3 hvězdy. (20.01.2013)

Pan Huba je můj oblíbený herec, ale tohle byla teda fraška! Hrálo se hrozně, žádný příběh, děly se neskutečné hovadiny, které byli jako podraz na diváka, ať už malého nebo velkého. Nebylo to ani zábavné, ani napínavé, a neustálé nelogické díry a zvraty byly směšné a ubohé. Plus hudba Hapky, která byla naprosto nesnesitelná, tomu jen dodávala na příšernosti. (03.01.2014)

Malý, ubohý chlapec je zlým bylinkářem vyšoupnut do jeskyně, kde má umřít, když se nezadařilo už po cestě. Nad dítkem drží ochrannou ruku pán Radhoště. Chlapec tedy získá kouzelný artefakt a v mžiku dožene stárnutí, které se mu podařilo zastavit. Takže je věkem tam, kde by být měl, akorát mezi tím neměl nic odžito, pokud cestu přes louku a taneček s dámou v zeleném nechceme vydávat za životní zkušenosti. To mu ovšem nebrání v tom zamilovat se do první ženský, co kdy viděl. Vlastně to vzplanutí tím je dost vysvětleno. A nad vším dozoruje stařenka, tedy pán Radhoště. Chlapcova životní láska je unesena zlým čarodějem, jak jinak, hodní čarodějové dívky neunášejí. Chlapec pak svou lásku statečně vysvobodí, což je po tom, co ji viděl chovat jako naprostého troubu, vcelku s podivem. Zlu se dostane odpuštění a ponaučení, hudbou Hapka vykradl sám sebe, ale pan Chudík se mi jako pán Radhoště moc líbil. (20.01.2013)

Pane Bože to bylo co? Pohádka? Ani omylem. Spíše depresívní báseň o ničem. Michálek byl zřejmě dementní, protože nepoznal bylinkáře, který jej chtěl obrat o ovci, a pustil si jej do domu. Dále stojí o komtesku, která se při výběru ženichů chovala, když ne jako kráva, tak jako fetlá určitě. Nepoznal ani babici jako vandráka, alias příšerně dabovaný pan Chudík. On ten zvuk byl vůbec celý divný. Já nevím už přesně, ale tuším dvě scény jsem musel jet znovu. Ne, že by se mi líbily, ale že prostě nešlo rozumět co ten či onen říká. Oni tam snad na postsynchronech dali omylem efekt sportovní haly či co. Prostě příšerné. Dějově to skáče jako koza na ledě. Nic se nevysvětluje, a celé to ani pan Roden, který snad jediný se tam snažil, bohužel nezachraňuje. Hudbu pana Hapky mám rád, a zde perfektně podkreslovala depresívní práci kamery. Ale že bych to považoval za klad, to se říci nedá. A tak je pohádka, či co to bylo, z kraje mého mládí nadobro zprzněna a už o to nechci ani zavadit. (08.08.2018)

Pohádka, která je pro mě nekoukatelná (a tudíž nehodnotitelná) kvůli jedné jediné technické záležitosti - tou jsou postsynchrony, které se nahrávaly snad někde v plechovém barelu, u kterých vidím herce dřepět u mikrofonu a číst repliky z papíru. Dělají z TV filmu rozhlasovou hru, na kterou odmítám přistoupit. (21.12.2013)