McCabe a paní Millerová

Clivá atmosféra podporená smutnou baladickou linkou sprievodných piesní Leonarda Cohena. Smútočné ladenie príznačne dotvára smutný príbeh končiacej sa slobody v Amerike. Konca slobody dlhodobejšieho fungovania podnikateľského nápadu, nelimitovaného a nelikvidovaného vôľou mocnejších hráčov. Vybavovači oligarchov a monopolistov skupujú či ničia všetko, čo im narúša rastúci monopol. Všeobecnejšia myšlienka o limitoch slobody podnikania vynikajúco prenesená do príbehu zakladateľa nevestinca a jeho parťáčky. Prašná atmosféra baníckeho mesta preniká pod kožu, rovnako ako mrznúca sila okolitej uhrančivej prírody. Je len prirodzené, že v takomto prostredí je telesné zahriatie žiadané. Dôstojný nevestinec sa priam žiada. Pretože popri ňom samozrejme funguje v osade aj zahrievanie iného druhu - pohostinstvá. (20.07.2020)

Civilné spracovanie je vo westerne originálne. Mnohí komentátori spomínajú, že uvedeným žánrom sa film stáva až ku koncu, kvôli záverečnej prestrelke. Súhlasím, no išiel by som aj trochu po symbolike. Postava stvárnená Warrenom Beattym je napriek svojej zraniteľnosti zahalená pravým westrnovým ruškom tajomstva. Zabil niekoho v minulosti, ako sa o ňom hovorí, alebo nie? Všetko nasvedčuje tomu, že nie je ten typ. Ale odkiaľ potom vie tak dobre strieľať? (11.07.2020)

McCabe si bezmála na panenské půdě založí živnost a po čase se k němu přidá světaznalá bordelmamá, která o jeho podnikání nemá valné mínění, ale vidí tu možnosti pro sebe. Zpočátku je to obchodní spolupráce, která pod rukou paní Millerové skutečně jen kvete, pak ale .... Tohle je Altman, jak ho mám ráda, on si ten příběh přímo vyšívá, pomaloučku, trpělivě, malebně. A získal si mě tu i Warren Beaty, i Julie Christie i krásná hudba Leonarda Cohena. (10.09.2006)

Nikam nespěchající vyprávěnka s naprosto padnoucím Cohenovic soundtrackem se za klasický western dá považovat možná až tak v poslední půlhodince, a to kdo ví jestli. Máte-li rádi kolty proklatě nízko, rozhodně ruce pryč. Příběh obchodníka McCaba a bordelmamá paní Millerové je totiž "pouze" výbornou a skutečně pomalou baladou, baladou o osamělosti a touze po lásce. A právě tenhle motiv mě ve svém výsledku ponechal chladnějším než bych potřeboval, byť jeden nádherně upřímný okamžik mezi dvěma hlavními postavami opravdu zazářil. A aby bylo jasno, nečekal jsem ani nechtěl tklivou melodrámu, ale stačilo jemné drnkání na struny emocí. I když koneckonců to vlastně obstaral ten Cohen, tak co tu řeším. Ať nežeru, za čtyři. (04.02.2017)

Netuctový western bez kovbojského klišé; žádný střet dobra se zlem; Altman se v něm nesnaží glorifikovat zakládající mýtus Spojených států, jak tomu kdysi velela konvence. Také bych jej neřadil mezi „revizionistické“ westerny alá Sam Peckinpah, které jsou přád kovbojkami. Snímek vlastně není příliš akční (asi až na závěr, který k mému potěšení nevyůstí v happyend), takže jej kromě westernu můžeme označit i jako historický film - konkrétně o době zlaté horečky v USA. Hlavní postavou je pasák McCabe, který v zaltokopeckém městě postaví bordel, a jeho obchodní partnerka paní Millerová, prostitutka závislá na opiu, se kterou McCabe má dost ambivalentní vztah. Divákovy je zároveň jasné, že mezi nimi zahořel plamen lásky, o to je tragický závěr tragičtější. Režisér má smysl pro historický detail: zajímavou problematikou, které bylo v oné době velkým společenským tématem, je setkání čínské imigrace s americkou puritánskou společností (tehdy se v USA mluvilo o „žutém nebezpečí“, které přináší morální zkázu). Film kromě popisování tvrdých poměrů přistěhovalcu na Americký západ také letmo naráží na problémy, jako je organizování prostituce a obchodu s drogami mezi Číňany a střet různých kultur: v závěrečné scéně paní Millerová inhaluje opium v čínském opiovém doupěti; horníci z města v baru diskutují o tom, zda je tělo čínské prostitutky stejné jako tělo bílých žen apod.. Další kladnou stránkou filmu jsou písně Leonara Coena, které svojí tesknou monotónností jaksi ladí s celkovou atmosférou. Film bych sice nenazval mistrovským dílem, rozhodně ale stojí za vidění. (20.06.2011)