Režie:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrají:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Úspěšná spisovatelka Sandra (Sandra Hüller) žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu. (Aerofilms)
(více)Videa (9)
Recenze (253)
Tak trochu jiné krimi drama, než jaké nás distribuce naučila znát. Neposouvá se pomocí dějových šoků nebo emocionálních veletočů. Vždy k divákovi mluví potichu, odosobněně, ale nikdy ne necitlivě. Strojově přesně sleduje linky vyšetřovací i soudní a faktickou cestou zpochybňuje, co si myslíme, že víme - aniž by kdy naplno odpovědělo na to, co si myslíme, že potřebujeme znát. Takový způsob může vypadat nedivácky a svérázně, ale mně byl i přes neopodstatněnou délku čím dál sympatičtější. ()
Sofistikovaná rodinná dráma s precíznou štúdiou postáv a intenzívnymi dialógmi, ktorá vás vplyvom času a podsúvaných informácií núti prešľapovať z jednej strany na druhú. Kde sa skrýva pravda a koho možno považovať za skutočnú obeť? Víťaz Zlatej palmy je mrazivou pitvou rozpadávajúceho sa manželstva. Štúdiou ženy (fantastická Sandra Hüller), ktorá je úspešnou karieristkou a milujúcou matkou, no svojou zložitou povahou a ambivalentným správaním zvádza diváka k nedôvere. A v neposlednom rade príbehom nevidomého dospievajúceho chlapca, ktorý si ako jediný nepriamy svedok uvedomuje váhu svojej výpovede. Videné na MFF Cinematik 2023. ()
Zdařilé psychologické soudní drama klasického střihu s osmdesátkovým feelem. Zásadní devizou filmu jsou bezpochyby herecké výkony představitelů hlavní postavy a jejího syna, i promyšlený ibsenovsky pojatý scénář, vynikající zejména dobře odposlechnutými vztahovými dialogy. K slabším prvkům filmu patří paradoxně ty části děje, které se odehrávají přímo v soudní síni, neboť trestní soudní řízení je zde prezentováno jako intelektuální debatní kroužek, kde v jeden okamžik nařízeně hovoří soudkyně, státní zástupce, advokáti, obžalovaná i svědci. Zvláště obskurní je postava teatrálního státního zástupce, která vypadla spíše z nějakého hollywoodského poválečného filmu. Ne zcela využité je taky slibně nakousnuté téma prolínání literatury a reality (které se u filmu o manželském spisovatelském páru přímo nabízí), jenž je odbyto několika náznaky a bonmoty. Celkově velmi dobrý film, u kterého jsem ale asi s ohledem na jeho vítězství v Cannes čekal víc. ()
Na tomhle filmu cením to jak umožňuje interpretovat děje a nejspíš se v tom dost odráží pozorovatelovo pohlaví, pohled na manželství, role ve společnosti atd. Samozřejmě i vynikající herecké výkony. Někdo tu kritizuje teatrálnost žalobce, ale řekl bych, že filmu a tomu soudnímu přelíčení ( a ty já všeobecně ve filmu rád ) dodal potřebnou šťávu. Hlavou se mi ve výsledku mísily dvě základní premisy: in dubio pro reo a ta věta o tom, že vraždící spisovatelka je vždycky zajímavější než sebevražda učitele. No, "rozsoudit" si to musí každý sám nebo pak v diskuzi s kamarády :-). Přišly mi tam ale dvě věci z té kriminalistické linky dost zásadně nedotažené, proto nemůžu dát plný počet. A to ikdyž je tam ještě jedna úroveň vnímání, která mi ve výsledku přijde nejmrazivější - vcítit se do situace a pocitů toho kluka, protože tam je tolik možných motivů... V jeden moment jsem myslel, že to paní režisérka ukončí ještě úderněji, ale to už by bylo na jeden film asi moc. ()
Väčšina sujetu sa odohráva v súdnej sieni a v tejto podobe by film mohol trvať aj štyri hodiny a zainteresovaný divák by si plynutie času ani nevšimol. Avšak nie každý divák bude zainteresovaný. Dôležitejšia je cesta k výsledku než samotný výsledok, ale to pri počúvaní súkromných nahraných hovorov na verejnosti pochopí každý, kto si uvedomí, že výsek z celku nemusí prezentovať aj samotný celok. Ale nemusí ho zároveň ani popierať. Dali by sa nájsť aj niektoré relatívne objektívne námietky, ktoré súvisia priamo s logikou príbehu, tie subjektívne budú u každého zrejme odlišné. Mimochodom polícia a súd úplne zabúda na tretiu variantu, ako sa pád mohol odohrať a podľa mňa ide aj o správne riešenie. ()
Galerie (19)
Zajímavosti (17)
- Klíčovou částí filmu je instrumentální verze skladby „P.I.M.P.“ od 50 Centa, respektive její coververze od německé funkové skupiny Bacao Rhytm & Steel Band. Justine Triet přitom původně chtěla jinou píseň. „Miluju písničku „Jolene“ od Dolly Parton a v průběhu psaní filmu jsem myslela jen na ni. Jenže měsíc před natáčením jsem se dozvěděla, že nám na ni neprodají práva, tak jsme přešli na 50 Centa,“ uvedla režisérka. (DavePave)
- Viac ako polovica filmu je natočená v angličtine len kvôli prítomnosti Sandry Hüller, ktorá nehovorí francúzsky. (Arsenal83)
- Scenáristka Justine Triet, ktorá sa na scenári podieľala so svojím partnerom Arthurom Hararim, sa vyjadrila, že film chceli postaviť ako "rébus, ktorý sa divákovi premieta od prvej scény a ktorý pochopí až neskôr." (Arsenal83)
Reklama