Anatomie d'une chute
Anatómia pádu
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Anatomy of a Fall
Režie:
Justine TrietKamera:
Simon BeaufilsHrají:
Sandra Hüller, Swann Arlaud, Milo Machado Graner, Jehnny Beth, Samuel Theis, Saadia Bentaïeb, Antoine Reinartz, Camille Rutherford, Sophie Fillières (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Úspěšná spisovatelka Sandra (Sandra Hüller) žije se svým manželem Samuelem a jedenáctiletým nevidomým synem v odlehlé chatě ve francouzských Alpách. Jednoho dne je ale Samuel nalezen mrtev. Byla to sebevražda, nešťastná náhoda nebo má manželovu smrt na svědomí samotná Sandra, jejíž svéhlavá povaha z ní dělá hlavní podezřelou? Veřejné vyšetřování případu odkrývá nejen okolnosti samotné smrti, ale také intimní a znepokojivé detaily jejich bouřlivého vztahu. Justine Triet natočila napínavé rodinné drama, které díky rafinovaně vystavěnému scénáři, nápadité režii a vynikajícím hereckým výkonům získalo na MFF v Cannes nejvyšší ocenění Zlatou Palmu. (Aerofilms)
(více)Recenze (268)
Chápu, proč Verbal film hodil do odpadu. Sám jsem měl problém věc dokoukat, leč oscilace nadšení a znechucení zřejmě živila mou zvědavost - nakonec jsem byl rád. Fakt hnusný film! No a taky naprosto dokonalý. Rozhodnutí pro kladné hodnocení přišlo, až když jsem uslyšel Chopina tak, jak nikdy předtím a definitivní pátá hvězda v okamžiku oné katarze, jak o ní Verbal píše. ()
57. KVIFF - Najdiváckejší film, ktorý som na festivale videl. Bol som prekvapený ako tvorcovia dokázali naplniť 150 minút filmu na základe relatívne obyčajnej udalosti, ktorá následne spustila mohutnú súdnu drámu. Prišlo mi strašne svieže v tom záplave amerických filmov, ktoré celý rok pozerám vidieť film, kde sa rozpráva defacto troma jazykmi a súdny proces ukazuje triezvo, bez preháňania, tak ako by asi aj v realite vyzeral. Herecky je to výborné a nenudil som sa ani minútu. Jediná výtka, ktorú mám je obyčajný koniec, ktorý nezanechá v divákovy príliš silný pocit. Avšak ide to ruka v ruke s doterajším civilným pojatím filmu. ()
Je to úplně čerstvé. Tak půl hodinky po shlédnutí. A tedy se nemůžu zavázat k tomu, že do smrti nezměním ani písmeno na následujícím. Takže bych napsal tolik: asi to není nejlepší film ever, asi mě jiné filmy zasáhly více a určitě lze namítnout, že je řada snímků, jejichž témata jsou z jistých úhlů pohledu důležitější. Ale na druhou stranu - když už jsme u vztahů, jejich krizí a způsobů jejich řešení - co je důležitější než čas, který vztah zaplňuje? Jak s tímto časem hospodaříme, čemu v tomto čase věnujeme pozornost a kvůli čemu svádíme souboje různých druhů se svými nejbližšími? V průběhu hádky dvou vedlejších postav zazněl leitmotiv totoho příběhu jasně a zřetelně. Bohužel nejsem s to ty dvě nebo tři věty přesně zopakovat, ale bylo to nějak takhle: "Proč ztrácíme čas úplně zbytečnými hádkami vinách a obětech a místo toho, abychom se věnovali tomu, čemu se chceme nebo potřebujeme věnovat, ať už to je cokoli!" A tak se jedna z vedlejších postav vrhne z vokna, druhá pak musí absolvovat hnusné martyrium před očima nenažrané veřejnosti a hlavní jedenáctiletá postava pak tiše úpí, aby se z toho do konce života nevzpamatovala! ()
Bohužel měl asi střihač dovolenou, jinak by ten film měl hoďkuapůl. Dlouhé záběry, hrozná hudba, místy stupidní dialogy. Soud vykreslený dobře, žalobce i obhajoba se snažily obrátit pravdu na svoji stranu všemi prostředky.Jako kniha by to asi bylo dobrá, ale film promrhal příležitosti. Možná vražda manžela OK, otrávení psa přes hranu. ()
Kdybych mohla dát o hvězdu více, tak ji dám. Je to pro mě jeden z nejlepších filmů, které jsem viděla. A většinou soudím podle toho, jaký dojem ve mně film zanechal. Tohle mě vtáhlo. ()
Jako docela classic court room drama ()
Film se super námětem. Celkově se mi děj fakt líbil a pomalé zjišťování a přicházení na to co se vlastně stalo mě bavilo. Teď přichází to ale. Nevím proč, za mě na konci film zbytečně o 15 minut natáhnutý. Dále se dost často kamera snažila být až moc umělecké. Na mě to tak nepůsobilo, ba naopak jsem byl někdy až zaražen těmi kamerovými výplody. Jen abych tady uvedl nějaké příklady, tak třeba cca 15 sekundový záběr na podkroví nebo blízký záběr na pusu Sandry (Sandra Hüller) při dialogu a další scény. Soud byl někdy frustrující, to byl ale podle mě záměr a ve finále mi to nevadilo. I celkové rozuzlení dost v pohodě a jsem rád, že se pesemu nic nestalo. Film v pořádku a za zhlédnutí stojí, jen se připravte na delší, částmi nudnou stopáž. Já teď už vím, že na film za pár dní zapomenu a znovu ho vidět nepotřebuji. Jo a ještě je dobré říci, že film je z velké části francouzsky, což bylo dost otravné. Takže: Vizuál- 6/10, Kamera- 5/10, Hudba- 7/10, Výprava- 8/10, Herecké výkony- 8/10 ---> Celkem 7/10 ()
Geniální. ()
Taková klasická rádoby psychologická frantíkovská slátanina. ()
Z názvu som predbežne usudzoval, že pôjde o nejakú ďalšiu veľmi hlbavú filozofiu klasicky slepo podporenú najvyššími oceneniami a pritom ide o obyčajný príbeh aké Netflix vypúšťa rádovo dokumentárne. Dokonca to má jasnú podobnosť s Amanda Knox, nie natoľko zvláštnym prípadom aby sa nevyskytoval celkom často (napr aj u nás na Slovensku pomerne známy Judita zo Žiliny). Spracované obyčajne v hraniciach priemernosti, nič extra ani príliš pútavé. Keby sa celý film niesol v štýle prvej hodiny nedal by som ani 3*, nasledujúce súdne pojednávanie a všetky rekonštrukcie udalostí pôsobili aspoň záživne vďaka úžasnému scenáru, ktorý ma konkrétne pri nahrávke hádky strhol od reality a pripomenul obľúbené Marriage Story. Okrem scenáru ma na tom nedostalo nič a už vôbec nie chabé výkony. ()
Spíše než anatomii pádu popisuje psychologické pozadí události, jejíž závěr ale není po 2,5 hodinách jednoznačný. Nicméně divák je stále udržován v napětí, že v následujícím okamžiku se dozví něco zásadního. To sice ano, ale jen to odkryje další slupku pod povrchem. Někdo si možná udělá závěr, ale i výkon hlavní herečky je vynikající a působí nejednoznačně. Možná až moc dlouhý film, jehož větší část zabírá soudní přelíčení. Ale rozhodně stojí za to ho vidět. 3+ ()
Anatómia pádu je pomaly plynúca konverzačná dráma, ktorá má síce veľmi dobre napísaný scenár, no po formovej stránke som film vnímal ako nie príliš umne vyvážený. Táto nevyváženosť sa najviac prejavuje v kamere – niekedy je spôsob snímania príbuzný dokumentárnemu štýlu a navodzuje tak ilúziu reálneho súdneho procesu, inokedy sa zase snaží o "artovejší" dojem (napr. scéna výsluchu malého Daniela je snímaná spôsobom, kedy je centrom obrazu samotný Daniel a kolísavý pohyb kamery zo strany na stranu imituje otázky prokurátora a obhajcu, pričom nesníma ani jedného z nich). Väčšinu deja zaberajú scény súdneho pojednávania, v ktorých sa síce ukazuje majstrovstvo scenára, no po stránke konfliktu – arogancia prokurátora, upozornenie na istý druh nerovnosti (v tomto prípade pohlaví) – Anatómia pádu nevyčnieva z rady typických právnických drám, ktoré boli niekoľkokrát natočené podľa románov Johna Grishama. Po hudobnej stránke film pracuje len s dvomi klavírnymi kompozíciami artificiálnej hudby – Prelude (Asturias) Isaaca Albéniza a Prelúdia č. 4 e mol Op. 28 Frédérica Chopina. Pomocou kompozícií je film rozdelený na dve časti. Výrazovo dramatickejšie Albénizovo Prelúdium (Asturias) zaznieva v časti, do ktorej patrí Samuelova smrť, vyšetrovanie a počiatok súdneho procesu, zatiaľ čo výrazovo melancholickejšie Chopinovo Prelúdium je akýmsi leit-motívom druhej časti filmu, do ktorej patrí samotné pojednávanie a prepieranie Sandrinho súkromného života na verejnosti. Chopinovo Prelúdium je tiež skladba, ktorú hrá v jednej scéne Sandra so svojím synom trojručne na klavír. V inej scéne, kedy malý Daniel na klavír vyťukáva melodický motív bez doprovodu ľavej ruky (a bez svojej matky), je nad slnko jasné, ako sa film skončí, čo môže byť šikovný rozprávačský ťah, no na mňa pôsobila scéna predvídateľne. Za najväčší nedostatok filmu považujem finále bez akéhokoľvek väčšieho dejového obratu. Po všetkých vypätých scénach v súdnej sieni je záver až neprirodzene pokojný a pôsobí dojmom, že jediným zámerom filmu bolo sprostredkovať príbeh "nejakého" súdneho procesu bez väčšej snahy o myšlienkový presah, čo vzhľadom ku kvalite scenára nie je samozrejme pravda. Slabé vyvrcholenie filmu je znakom nevyváženosti jeho formy, rovnako ako nedostatok výraznejšej estetiky záberu. ()
To všeobecné velebení tohohle filmu úplně nechápu. Není to určitě špatné, ale ani mi to nepřišlo nijak výjimečné, spíš trochu rozvleklé a nudné. Navíc s otevřeným koncem ve stylu... a teď ať si každý myslí co chce. ()
Nepochopitelně přeceňovaná anatomie nudy ze soudní síně. ()
15.7.2023 Dnes jsme společně s přáteli vyrazili na promítaní tohoto skvostného snímku, jako program letošní ozvěny karlovovarského filmového festivalu, Šary Vary ve Scale. Tentokrát to bylo letní kino na FF MU a musím říct, že tu máte fakt hodně nepohodlné lavičky bez opěrátek a měli byste si pořídit víc laviček s opěrátkama (a ta země byla taky dost nepohodlná no). Každopádně, film mě dosti překvapil, i přes to nekomfortní sezení, a byla jsem schopna si ho celkem užít. První věc, kterou bych chtěla zmínit je zvrat, který nenastal. Já a mí přátelé jsme se shodli na tom, že jsme všichni jeden očekávali, ale na tom, zda to pro nás subjektivně bylo negativní či pozitivní, jsme se neshodli. Pro mne to bylo ale velmi mezi pozitivitou a negativitou. Zvrat byl něco, co jsme všichni očekávali a samozřejmě i s radostí uvítali, ale nevadilo mi to. Bez zvratu, perepetie, to bylo něco, co mě přimělo k pozastavením–se nad myšlenkou a samotnou observací nad lidskou bytostí. Bylo to určitě naschvál, jelikož to mělo hodně prvků, nad kterými se člověk mohl pozastavit díky očekávanému, ale neexistujícímu zvratu. To, co tam hrálo nejlépe, byly skutečné myšlenky, reflektující člověka a jeho existenci. Bylo to naprosto realistické spolu i se záběry, které tomu tu realističnost dodávaly. Celý film dával člověku různé myšlenky, co se stane když, co bude když, a očekávaní, které nakonec nedostal a na to film hodně upozorňoval. Různé záběry z pozadí klučiny, pohledů na klučinu, jeho retrospektivních myšlenek či představ, brzkých scén psa či kluka apod. ,nám dávali brzká tušení, která se ale nevyvedla. Často jsme viděli perspektivu malého kluka, která nás opět obohatila napětím. Obsahoval dokonalé chvíle plné myšlenek, které reflektují existenci člověka a jedinec se nad nimi pozastaví a možná i nad jejich životem. Záběry, jak jsem zmiňovala, tu byly hezkým detailem k prvkům realističnosti. Byly dlouhé, nadměrně dlouhé, za záminkou atmosféry, reálného cítění a toho, aby divák vnímal dostatečně konverzace a dialogy, které podporovaly napětí. Napětí ve filmu bylo díky švenkům, délce záběrů, již několikrát zmiňovaných typů záběrů a hlavně nehorázně dlouhých dialozích, které byly ve stejný moment naprosto geniální ale nesmyslné. To stejné bylo vystupování úplně nepředvídatelných a nedůležitých postav, které tam byly pro nic. Pomohlo nám to je srovnat s hlavními postavami a vnímat jejich funkci lehce jinak. Nejen švenky, ale i prudké zoomy tu vybudovaly úzkostlivou atmosféru. Celé se to dělo v soudním prostředí, i když ze začátku šlo vidět, že se díky přírodnímu zveličení, se snímek může točit i kolem překrásné přírody. Soudní prostředí tu ale věčně bylo, přesto to nebylo vůbec o tom, ale hlavně, jak bylo zmiňováno, o jakémsi přirovnání k lidem, jejich existenci apod. Řeší to i celkem momentální problémy a tím jsou feministické pohledy. Šlo vidět jakési shazování ženy v dnešní společnosti při soudu, plném mužů a celkovém postavení ženy v dnešní společnosti, hlavně úspěšné ženy, spisovatelky. A samozřejmě, na co nemohu zapomenout, jsou queer aspekty, což je dalším momentálním tématem, otevíraném ve filmu. Bylo bráno příliš neutrálně na to, abych posoudila jeho postavení. Co bych nazvala dalším matoucím znakem diváka, bylo střídání vinných, jelikož snímek přijmul diváky, aby střídali vinné v jejich hlavě a to celkovou perspektivu každý několik minut. To mne vede k faktu, že film dokázal podotknout, jak médium filmu či jakékoliv jiné médium může být manipulativním. Co se ale týče obrovského pozdvihnutí, jde o herecký výkon, který se mi zdál fenomenálním, jak u hlavní ženské postavy, která dokázala vázat perfektně na sebe dialogy a monology při soudních záběrech, trvajících několik minut. Dětský herecký výkon byl, co se týče emocí, naprosto magickým a celková postava malého kluka byla obohacena o manipulativní auru, která nakonec nebyla taková, jakou jsme si ji samozřejmě představovali, ale pořád ukazovala ten prvek manipulace v médiu filmu. To mě vede k postavám, které vše byly naprosto zbytečné, ale hezky vykreslovaly momentální svět a situace. Byly hloupé, ale jen tam tak pobývaly vlastně, což je naprosto geniální. Celý snímek je těmito fakty pro mne geniálním. Nemohu zapomenout vyzvednout celkový vizuál, který mohl vypadat více obyčejně, což by celkový snímek shodilo dolů. Obsahoval ale melancholicky působící barevnou paletu včetně grain efektu, který působil ve většině scénách naprosto nádherně a pomáhal retrospektivním scénám. To i svícení bylo magickým prvkem celého snímku, které bylo vždy čisté a vyjádřilo úzkostlivou atmosféru různých typů scén. Genialita. () (méně) (více)
Sandru Hüller jsem naposledy viděla v Toni Erdmannovi. To byl ten rok jeden z mých nejsilnějších filmových momentů. A v Anatomii pádu jsem pochopila, že nemálo toho do sedačky přibíjejícího hypnotického zážitku dělá ona. Ale velmi dobří byli i ostatní herci. Film skvěle kombinuje soudní a rodinné drama, ve vztahové oblasti je však ještě mnohem intenzivnější a přesvědčivější. Bavila mě pasáž s metaforickou kastrací, která zazněla od psychoterapeuta. Ta misogynie probublávající pod povrchem celého systému byla až bolestivá. Do plného prožitku chybělo jen to, že jsem v kině bojovala s migrénou, proto nebudu podhodnocovat a dávám plných 5. ()
Nová generační výpověď, jak nic nevypovědět, nikoho neobvinit, ale v soudní síni už se proboha hlavně nesmí říkat slečno, ale madam. Takže madam režisérko, to byla pěkně rozestříknutá sračka. Viděla jste ty stopy na stěně kina? ()
Veliká paráda. Když jsem odcházel z kina, byl jsem totálně vyšťavený... Během filmu člověk vícekrát změní postoje na postavy no a na konci neví, kam se přiklonit. Sandra Hüller je skvělá, zvláště v jedné klíčové scéně. 9/10 - Moc jsem si to užil a i po odchodu z kina stále přemýšlím nad koncem a nad tím, v jakém stavu nám postavy zůstaly, jestli to pro ně ve výsledku dopadlo dobře, či ne. ()
Na první pohled pouhé soudní drama, které se však postupně stává mnohem více zaměřené na dekonstrukci rodinných a manželských vztahů, rozebírá pocit viny a jiné následky které jsou z něj jiní lidé schopni vyvodit, roli ženy a muže ve vztahu a mužský pocit nedostatečnosti, poměr obětí které jsou partneři ochotní do vztahu přinést a jestli jsou dané oběti doopravdy vykonány pro dobro vztahu, nebo je motivace za nimi úplně jiná. Každá scéna je odtažitě a ledově přesná, každá věta dialogu má svůj význam a každý herecký výkon (Sandra Hüller je naprosto fenomenální, ani po konci filmu si nejste jistí jestli postava celou dobu hrála roli, nebo ne a Milo Machado Grener podává jeden z nejlépe zpracovaných dětských výkonů, které jsem měl možnost vidět) posouvá film na úplně jinou úroveň. Samotné soudní pasáže jsou strhující, posadí vás do role porotce (podle toho se občas chová i kamera) kompletně vás vtáhnou a donutí si myslet jednu věc, jen proto aby vás odhalením nových souvislostí zasáhli brutální ledovou sprchou a na konci vás donutili si uvědomit, že objektivita ve většině případů neexistuje a jediné co člověku někdy zbývá je, jak sám film říká, zaujmout jeden postoj a doufat že má pravdu. Film, jehož nepřístupnost a ledovost, jsou jeho největšími silami, a za mě určitě kandidát na snímek roku. ()
U tohohle filmu můžu jenom doufat, že se scénáře jednoho dne chopí David Fincher a udělá remake, co Anatomii pádu pozvedne z nadprůměrného na brilantní snímek. Spousta věcí tady skvěle funguje - hlavně scénář, většina herců a střih - k dokonalosti tomu ale chybí o dost pevnější režie. Když si odmyslím pár kamerových random shitů, tak je to prostě velmi standardně natočené: tak, že by to podle téhož scénáře natočil průměrný absolvent FAMU přinejmenším stejně dobře, dost možná i lépe. Díky skvělému scénáři a vynikajícím hlavním hercům to tolik nevadí, ti ten film táhnou dostatečně, ale je to trochu škoda. ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
49. ceny César ovládla Anatomie pádu
V pátek 23. února 2024 proběhl v pařížské koncertní síni Olympia slavnostní ceremoniál 49. ročníku předávání cen francouzské Akademie filmových umění a technik (Académie des Arts et Techniques du… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
38. Premios Goya – výsledky
V sobotu 10. února 2024 byly předány výroční španělské filmové ceny Goya. Slavnostní ceremoniál proběhl ve městě Valladolid, předávání cen tak vůbec poprvé probíhalo ve španělském regionu Kastilie a… (více)
Reklama