Hilary a Jackie

Veľmi príjemné prekvapenie. Moc som od toho nečakal, ale nakoniec sa s toho vyklula veľmi slušná dráma so skvelími hereckými výkonmi v podaní Emily Watson a ďalší boli tiež fain. Je to fakt velmi pekný príbeh dvoch sestier, ktoré od malička hrajú na svoj hudobný nástroj. Hudba je tu naozaj veľmi dobrá. Odporúčam všetkým ktorí nevideli. 85% (11.07.2007)

Nerozlučné sestry Hilary a Jackie, společně pod dohledem matky, rozvíjejí svůj hudební talent. Žijí jedna pro druhou. Jenže velká kariéra se rýsuje pouze před Hilary, která hraje na flétnu. A Jackie (začínající violoncellistka) je tak vychovávána ve stínu své úspěšnější sestry, která je pro ni nedostižný vzor. A najednou se role vyměnily.. „ jeden den jsem si jen tak hrála a druhý jsem už byla zamluvena na dva roky“ a tím se i jejich cesty rozešly. Jackie se vydává za potleskem publika a Hilary za obyčejným životem. Nádherný film o hledání štěstí, životních cílů, rivalitě, ambicích, žárlivosti, odcizení, ale i lásce podle knihy "A Genius in the Family" .. „Když máš někoho ráda. Zjistíš, že jejich obrazy jsou pořád s tebou ve tvém srdci. Obrazy toho, jak na ně myslíš, když na ně myslíš. Když myslíš, že jsi někoho ztratila, vybavíš si obraz a pak ho najdeš “ (29.05.2006)

K životpisnému filmu o Jacqueline Du Pré a její sestře (a několika bezvýznamných zaměnitelných mužských) mě zlákal Slavoj Žižek. Ve svém objevné studii "Kant and Sade: The Ideal Couple", píše: "Smutný osud Jacqueline du Pré nás staví před ženskou verzi rozkolu mezi bezpodnímečným příkazem jeho opakem, kterým je sériová univerzálnost bezvýznamných empirických objektů, které je třeba obětovat na cestě za jediným Posláním. (Je neobyčejně zajímavé a přínosné číst její životní příběh ne jako "skutečný příběh," ale jako mýtické vyprávění, na němž je překvapivé především to, jak přesně sleduje předurčené obrysy rodinného mýtu - podobně jako je tomu v příběhu Kaspara Hausera, v němž individuální události tajemným způsobem reprodukují rodinné rysy starobylých mýtů.)..." Takto a podobně (dále v knize "Lacrimae rerum") dovede Slavoj Žižek upozornit člověka na film, který má zřejmě větší cenu pro filosofa než pro filmového diváka. Neboť filmu samému chybí koncepce (narozdíl od Žižka), je povrchní a příliš tlačí na pilu, když nás chce ořezat do tvaru soucítícího s nešťastnou Jackie. Navíc (a to je hlavně můj problém) nemám rád mozartovsko-dvořákovská "preludia", a z cellistek mám proto raději Švýcarku Catherinu Tunnelovou (i když ne tak fešnou jako Emily Watsonová), ale hraje skladby našeho zesnulého kamaráda Horația Rădulescua. Pozn. 1: Ocenil bych titulky s názvy skladeb. Pozn. 2: Některé pasáže byl obzvlášť silné, bylo jich však málo a byly propojeny mrtvým repetitivním materiálem. Zobrazování pokročilého stádia roztroušené sklerózy je sice skvělou, ale zbytečnou příležitostí blýsknout se režijním a hereckým uměním. (24.08.2017)

4* občas se dostane i na dramata, kde se místo pro humor moc nenajde a naopak se dá z něj odnést i nějaké poučení. Toto k nim rozhodně patří, protože nabízí silný příběh a velmi kvalitními hereckými výkony. Pro zvýšení účinku nabízí pohled na stejné události z pohledu obou sester, tak lze více proniknout do chápaní různých osobností. Proto nezbývá než tento film dál doporučovat, hlavně těm, co mají rádi vážnou hudbu a životopisné snímky. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.02.2017)

Příběh sám o sobě je více než zajímavý. Myslím, že je zde již několikrát zmíněn, takže jej nebudu moc rozepisovat. O čem je však třeba se zmínit a to klidně poněkolikáté jsou dokonalé herecké výkony. Emily Watson zde předvádí něco, co se beze vší nadsázky dá nazvat geniální a úctyhodný herecký výkon. (03.04.2007)