Ten nejlepší

Slovo životopisné dodává dramatům tu kořeněnou chuť, která člověka obvykle přitáhne a snímku dodá na pikantnosti. Vždyť co je zajímavějšího, než nakouknout do života někomu úspěšnému nebo i nechutnému, každopádně však vždy vyčnívajícímu z davu? O to se snaží i Ten nejlepší, jenže ne tou nejlepší způsobou. Ano, Carl musel prožít hodně ústrků, nepřátelství a odříkání, než dokázal všechno, co dokázal, jenže film je až příliš jednostranně zaměřen. Nikde není žádný jeho pád, žádný problém, který by se mu vyřešit nepodařilo. Se vším se popral a z každého takového souboje vyšel jako vítěz. A to je největší problém. Všichni v něčem a někdy prohráli, kromě filmového Carla. A tak se každá další překážka, kterou život a scénárista Carlovi do cesty postaví, stává jen jakousi parodií na sebe samu. Ničemu člověk neuvěří, přestože obyčejnou selskou logikou chápe, že se to tak klidně mohlo stát. A neuvěří tomu proto, že postavy jsou příliš jednotvárné a nerozvinuté. Každý (bílý) námořník je rasista až na půdu, kromě toho koktavýho. Velitel se snaží hlavního hrdinu setřít, aby nakonec zjistil, že si ho váží, že všechny zkoušky prošel se ctí a stal se tak lepším. A vždycky je tu někdo, kdo nechce, aby se chudákovi černochovi nic nepovedlo a to vlastně bez zjevného důvodu nebo bez projeveného rasismu (ať už šéf výcviku Poppy, nebo později poručík/kapitán Hanks). Tenhle film mohl být úchvatný, kdyby ho natočil někdo, jehož se rasová nenávist nijak osobněji netkla, kdo nechce ukázat, jak strašní bílí byli, kdo má nadhled a zvládne ukázat i opačnou stránku mince a charakterů lidí. Jenže to Tillman není a nejen proto, že je černoch. (02.12.2006)

Zajímavý pohled na život Carla Brasheara, který to v něm určitě neměl lehké. Narodil se do rasistické povrchní ameriky let předválečných, kde devadesát procent američanů bylo rasisty jako poleno a se zbylými deseti procenty bylo nakládáno téměř jako s černochy. Název celého snímku Ten nejlepší nevystihuje samotné kvality filmu, ale hlavní postavu, který opravdu působí jako ten nejlepší ze všech, jako člověk, který v životě ani jednou nechyboval. To zní trochu nerealisticky, sice je film založen na životě skutečného Carla Brasheara, těžko ale uvěřit tomu, že se všechno odehrálo tak jako ve filmu. Cuba Gooding Jr. se hodně snaží ze sebe vytáhnout životní výkon, což se mu však nedaří a pro mě tak jeho životní rolí zůstává Frank Sachs z Lepší už to nebude. Bobby De Niro už hraje to svoje a na všechny ostatní to bohatě stačí. Zbytek herecké sestavy je trochu vyšachován díky tomu, že film se až příliš drží jediné postavy, moc to ale nezamrzí neboť ostatní herci ani za tu zmínku nestojí. Čekal jsem něco lepšího, něco ve stylu Annapolis. Ten je však o třídu výše, bohužel. (24.03.2009)

Pro filmy, které nějak vyobrazují rasovou segregaci, mám slabost. Zde je toto vykresleno skrze armádu a konkrétně tým potápěčů. A já si nestěžuju. Asi největší slabinu vidím v až moc americkém konci, ale jinak to taková hrůza, jak to může vypadat podle zdejšího hodnocení, nebyla. Cuba nepředvádí nic zázračného, ale De Nirovi sedla role jak prdel na hrnec. 80 % Oblíbená část- závěrečná zkouška v přípravném kempu (13.11.2010)

Zoufale neoriginální mnohokrát ohraná písnička, která překvapivě docela funguje.Příběh drží nad vodou zejména Robert De Niro a jeho úžasný, i když opět okoukaný, herecký výkon. Cubu jr. neberu ještě neukázal, že má na to vystřihnout si nějakou pořádnou roli a v téhle směsce dramatu a komedie má slova jen podtrhává. Scénárista by potřeboval pořádně proplesknout, aby přišel s něčím originálním, tohle vyžírání ohraných schémat v současné kinematografii je dost nudné. Díky bohu za režiséra, který se neveze na nové vlně moderního filmu se zběsilým střihem jakožto skvělým prostředkem k navození atmosféry, ale nechvává film pozvolna plynout, co na tom, že kamera zabírá scény přesně jak čekáme a střich také není nijak překvapivý, nebo-li nač měnit koncepty, dokud fungují? Po nudné Raimiho frašce jsem se alespoň příjmně zabavil. (04.03.2007)

Nebyť DeNira tak neviem, či by som do toho išiel. Film plný patriotizmu a salutovania v istých momentoch ide riadne na nervy, samozrejme záver v súdnej sieni tomuto celému dal korunu. Salutovať aj vtedy, ak to nie je potrebné, to asi k námorníctvu patrí. Niekedy sa zdá, že nemajú nič dôležitejšie na práci...Niekoľko scén je dobrých, i tá „amputačná“,v ktorej by sa asi každý zachoval tak ako náš „hrdina“, ale celkovo veľký priemer, hlavne vďaka záverečnej fraške, ktorá mi pripomína ešte väčšiu zo Scottovho filmu Biela smršť... „Vy ste ten, čo vydržal na 4 minúty zadržať dych?“ ...“Nie, bolo to na 5 minút, pane!“... Ci boha, námorník USA, hotový vtákopysk!.. 50%. (23.02.2012)