Studený bufet

Art? Krimi? Psycho? Černá komedie? Ani jedno, a přitom vše. Po zhlédnutí mi bylo, jako bych vypil nealkoholické pivo a motal se jak po vyprázdněné flašce whisky. Po obtížném "návratu" z těžkého alkoholického opojení si totiž obvykle nepamatujeme, co jsme vlastně prožívali a viděli. A vy, nealkoholici, chcete-li poznat pocity střízlivějících alkoholiků, nahněte si z láhve ze Studeného bufetu. (... tak mě napadá, zda scénárista při tvůrčí práci také nepožil) (10.12.2010)

Nechápu, co to Pohrobek povídá o morálce a o svobodě, d-corso má zase na můj vkus poněkud vysokou četnost slova „surrealistický“ a vůbec se mi zdá, že bere šnekožrouty nějak moc vážně. To jsou celkem jediné kometáře stojící za přečtení, tedy krom podotknutí Lindiště a první věty od mm13, kterým rozumím bez výhrad. Sám jsem v rozpacích. Uvidím někdy nějaký zajímavý francouzský film (Španěly nepočítám), který by nebyl postaven na bizarním spolčení jakýchsi mužů, k nimž se nachomýtne jakási žena? Anebo proč se mi zdá, že si všechny francouzské filmy na něco hrají? Anebo proč je francouzská filosofie převážně založena na remcání? Anebo proč mám sympatizovat s cizími figurami? Že je jim zima? Co je mi do toho? Anebo proč se ve Studeném bufetu odehrává vše tak náležitě, proč je naruby tak líc? Anebo proč je vražda nejoblíbenějším filmovým motivem? Anebo proč je vlastní diagnóza základním nástrojem poznání? Anebo proč tomu vlastně dávám plný počet? Anebo co má kromě loďky na vodě Studený bufet společného s Mrtvým mužem? „Nech těch hloupostí, žádný dům tu není!“ (24.04.2013)

Sled absurdních scén a dialogů je v první půli brilantní, ale schází mu gradace a závěr v zeleni je jen takovým nekonzistentním přívažkem, který vyznívá až do očekávaného ztracena. Jinak řečeno, to, co na počátku nadchne, po půlce už trochu nudí a později zcela vyšumí...Prostě jen další z překonaných filmů...mnohem barevnějšími lázněmi pro vymytí mozku... třeba od D.L. (12.06.2011)

Zvláštní, velice zvláštní film. Žánrem komedie - avšak snad nejabsurdnější z možných. Navíc někdy až nesnesitelně černá. Příběh, kde se vyskytují vlastně jen vrazi, kteří se střetávají pouze s dalšími vrahy. Morálka a etika potlačeny - či spíše přepjaty ad absurdum, a tak vytěsněny ze hry. Provokativní humor, smutně odrážející absolutní anonymitu a osamělost velkoměstského života. Hrdinové již nemají žádné sny - jsou zbaveni lidství, a aby si zachovali alespoň krapánek svobody, stávají se vrahy. Dvojka Bertrand Blier + Gérard Depardieu čaruje. Studený bufet je možná o něco méně spontánní než Buzíci. Jeho pesimistické poselství je ale ještě o něco vážnější. (09.09.2005)

Do-ko-na-lá absurdní černá komedie, jejíž hlavní kvalitou je dobrý scénář. Dialogy jsou naprosto odosobněné, zbavené všech emocí, což vedlo k úplně nelogickému chování postav. Přiznávám, že některé situace mě dost vyvedly z míry, jiné byly vysloveně komické. O to víc mě příjemně překvapilo, jak film drží pěkně pohromadě. (15.02.2015)