Omnibus

„Dokud není mrtev, vaří synům mrkev...“ a posílá je „na zkušenou“ do jámy lvové. Cage je jako smrt, bere všechno a v podřadných filmech seká role jak Baťa cvičky. Pravda, skoro celé natáčení se jen válet v posteli, za královský plat... Vysokorozpočtový film se tak kvůli honoráři pro Cage smrsknul na nízkorozpočtové postapo, kdy nebyly prachy ani na osvětlovače a vznikl vskutku komorní příběh, neb v interiérech je tma jak v komoře. JUVENILNÍ OKÉNKO: [][] A z něj vane lehký odér romantiky, bohužel bez erotiky. Běhající puberťák, přicházející s nabídkou kvalitního panictví, chudinku Charlottu jen okradl, o iluze i o léky. Opustil aniž by ošustil. Mrs. Rose, matka matriarchálního rodu (viz černoch pod pantoflem), která si puberťáka nasadila do statku na práci a dceři do postele na chov, ho proklela a já taky. [][] Pár otázek. Z které kanceláře utekly ty chlupaté zdivočelé skartovačky s hubou jak kulomet? Proč během 15 let nedokázaly udělat Omnibusovi radost a sežrat neopatrného Cage? A od kdy je vítězstvím zapálit si barák? Takhle plýtvat benzínem v postapo světě...

„Sestřičku naložil, špatně s ní naložil.“ Top scéna. Nečekaná, morbidní a úzkostná až na dřeň. Rána, šok a šílený strach podívat se za sebe. Když budu dělat jakoby nic, třeba se to ani nestalo? Zalezu si do postele, do bezpečí... Psychologické rodinné drama jak řemen. V baráku plném napětí a skryté hrůzy, od sklepa až na zatuchlou půdu, kde už kvete exhumovaná babička. Bezva disfunkční rodinka. Vláčný taťka „mouchy, snězte si mě“ byl na pár facek, psychotické matce křivohubce bych ty miniatury s gustem rozšlapal sám, kdyby mě nepředběhla, a retardované holčičce s tváří orangutana po mozkové mrtvici bych dal i pusu... kdyby bylo kam. Miláček byl i Peter a jeho dárek ke Dni matek, speciální panenka Kuknatorzo. Btw, Alex Wolff válel, jasný brácha irského balvana Barry Keoghana. Bohužel scénář pak přehodil výhybku od psychologie k démonologii, což mi nesedlo. Stejně tak OKÉNKO DOMEČKU: [][] V úvodu nájezd kamery do modelu, pak obživnutí figurek a prolnutí do reálného děje. Naprosto SAMOÚČELNÁ artová vifikundace, zbytečná a zavádějící, jako by se vše odehrávalo jen v hlavě pošahané Annie. [][] Třikrát silně uhodím hlavou o sloup, počtvrté slabě.

„Trapárny a krávoviny, infantilní skopičiny.“ Horor ani omylem a vtipu jen co by se za uhnilý nehet vlezlo. Než tohle zhlédnout znovu, to už opravdu radši drátem do oka. SLEPÉ OKÉNKO: [][] Jak prý lze vyvolat ducha. Ꙭ Vetřít si do očí hřbitovní hlínu? Vyzkoušel jsem a nic, jen tma. Komu to zafungovalo, napište, Faustka mi to pak přečte. Ꙭ Otevřít doma deštník? Akorát jsem v přes něho v noci hodil držku, cestou k ledničce. Ꙭ Mlátit jídelními hůlkami do misek, posléze i sobě do chrupu? Hůlek nemaje, použil jsem příbor. Drahej špás. Nádobí na maděru a z pětky vpravo nahoře mi vypadla korunka. Naštěstí nepolkl, včas vykuckal. [][] Jednu oční bulvu dávám za rozverný úvod, ten zaujal. Posedlá černovláska vrčí jak vysavač s ucpanou hadicí, levituje metr nad oltářem našponovaná jak žehlicí prkno, roztočí se jak mixér a mnichy profackuje půlmetrovým jazykem. Takový mít já...