Volba zbraní

Volba zbraní je hodně slušné drama o konfliktu dvou mužů - uprchlého gangstera a bývalého boxera Mickeyho (Gerard Depardieu) s usedlým chovatelem koní Noelem (Yves Montand). Na útěku z vězení je při přestřelce těžce raněn Mickeyův parťák Serge, který svým zraněním podlehne a Mickey podezírá starého přítele Noela, který má také zločineckou minulost, že je zradil, a slibuje mu pomstu. Všechno je ale trochu jinak, jde totiž o nedorozumění, kterých je ve filmu vícero a činí příběh ještě tragičtějším. Noel, který měl v plánu žít klidný život se svoji milovanou manželkou Nicole (Catherine Deneuve), je tak přinucen znovu nahlédnout do své minulosti a s využítím starých kontaktů čelit této konfrontaci. Sám režisér Corneau o tomto snímku napsal: "Chtěl jsem vylíčit střet dvou mužů, kteří nemají nic společného - mladého zločince na útěku a staršího muže, který pod svou měšťáckou fasádou opět najde své mládí a minulost. Srážka těchto dvou vyděděnců je doprovázena mnoha násilnostmi." Volba zbraní má svůj spád, atmosféru i slušné hercké výkony Depradieua a Montanda. Určitě stojí za vidění, protože nejde o klasickou detektivku, ale o tragický příběh zpackaných životů, které se žijí v kruhu - nikdy z něj totiž člověk nemůže vystoupit ven a žít jinak... (27.10.2006)

Ve filmu se sešly hned tři hvězdy francouzské kinematografie a z celého snímku jsou cítit ambice natočit působivý kriminální thriller v duchu těch nejlepších tradic francouzské filmové kriminálky. Úvod spojený s nástupem nevypočitatelného uprchlého zločince Mickeyho v podání živočišně hrajícího Gérarda Depardieu jakožto příslušníka nové generace galerky nespojené s pravidly starého podsvětí (jsme svědky zbytečné brutální vraždy dvou policistů) je nadějný a vypadá to na návrat k drsné škole 70. let. Jenže brzy se do filmu vloudí falešné tóny sentimentu, podivná psychologie postav a nepřesvědčivá společenská kritika v podání ambiciózního policejního důstojníka a dobrý dojem je ten tam. O chování některých filmových postav mohu prohlásit, že s ním nesouhlasím, tady finálnímu konání Montanda s Depardiem spíš lidsky nerozumím... Celkový dojem: 55 %. (18.11.2013)

Přece jen zoufalá snaha scénaristů dodat příběhu hloubku, i když tam není, přidává filmu na zdlouhavosti. Expozice trvá hodinu, a mnohé scénaristické zvraty jsou hodně chtěné. Zahrané a natočené skvěle, ale ta všechna "hlubinná" psychologie do francouzského polaru prostě nehodí. Nejvíce je vyprázdněnost scénáře vidět na postavě C. Deneuve, po které se žáda jediné - krása (a kamera ji miluje). Depardieu je prostě magor a Montand často využívá svůj pověstný psí pohled. Zkrátit nejméně o půl hodiny a byl by to výborný polar, takto jen solidní práce. (23.04.2012)

Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy cítila u filmu takovou úzkost a strach. Gérard Depardieu tady předvádí něco tak neuvěřitelnýho, že pro to snad ani neexistuje pojmenování. To není hraní, to je život a opravdovost v každym pohledu a pohybu. Ať si utekl z vězení, ať udělal cokoli, celou dobu vidíte, že je to jen mladej kluk, se kterym si osud pěkně krutě pohrál. Jediný, co chce, je žít a cítit volnost a místo toho se zaplítá do čim dál větších průserů. Vždycky, když se mu na tváři objevil ten klukovskej úsměv, brečela jsem radostí, že se s tim popral a bude to dobrý... A pak dostal další ránu a já cítila tak obrovskou bezmoc, že s tim nemůžu nic udělat, že tam nemůžu vlítnout a odtáhnout ho do nějakýho jinýho světa. Tohle bolelo. Hodně bolelo. (18.02.2010)

Přestože je to drsná krimi, kde se červenou a inhumací nešetří, jde se do ní snadno zamilovat, protože ten příběh je o lásce. Partnerské, rodičovské i lásce k povolání. Filmu vévodí vynikající Yves Montand, old dog with old tricks, s dokonalým kmotrovským výrazem; hlavním rušivým elementem jeho manželské a koňské idylky je mladý Gérard Depardieu, jemuž role agresivního tupouna taky sedne jako ulitá. Zápletku navíc komplikují policajti, kteří sami mají tolik másla na hlavě, že by stačilo na sušenky pro celou Paříž. Děj je nepředvídatelný, ale přehledný, hudba Philippa Sarda jemná a bez přídavku patosu a pointa… tahle zbraň prostě míří přímo na srdce. (13.05.2013)