Vitaj doma, brate!

Takhle nějak si představuji, že nás bydlící „vedle hnojiště“, vidí Pražáci. Ostrůvek karikaturních postaviček, ač Slováci ke komunikaci s nimi potřebujete slovník. Ten pije, ten pije, ten pije hodně, ten moc rozumu nepobral, ten nesnáší Maďary, ten je takovej, ten makovej a nějaký nosný děj v nedohlednu. Četl jsem tady v jedné z recenzí něco ve stylu boj Troška versus Kustorica…..tak s tím se nedá, než souhlasit. Ke cti pana Butka rovnou dodám, že co se týče mne, tak jednoznačně vítězí jugoslávský režisér….i když k němu vede ještě dlouhá cesta. (10.05.2023)

Po 40-ti minutách to vzdávám. Od začátku řeším zásadní otázku, jestli se to bude víc podobat Troškovi, nebo Kusturicovi. A i když se nakonec přikláním spíš ke Kusturicovi, což je určitě ta lepší varianta, tak to Kusturica rozhodně není. Je to jakási pseudointelektuálština maskovaná za lidovku a ve výsledku je to děsně těžkopádný, nudný a unylý. Pokud by se to mělo ve zbývající hodině zvednout, považoval bych to za zázrak. (06.05.2023)

Peter Serge Butko nie je ani Jakubisko, ani Kosturica, aj keď vo filme boli náznaky, že by sa im chcel priblížiť. Komédia má ukázať život vysťahovalcov zo Slovenska do Báčskeho Petrovca v srbskej Vojvodine. Možno by sa mu zámer aj podaril, ale snaha pobaviť publikum je prehlušená príliš jednoduchým, niekedy až fekálnym slovníkom, dialógmi „nehercov“, ktoré im veľmi nejdú z úst a nezvládnutie vážnych tém, ktoré film nastolil. Lebo zostali nezodpovedané. Či už ide o národnú neznášanlivosť, náturu slovenského vidiečana, či vzájomné vzťahy postáv, nič nie je dotiahnuté do konca. Oceniť možno len tú snahu autora. Nečakajte, že vás bude pichať v boku od smiechu. (20.05.2023)

Peter Serge Butko se ve svém celovečerním režijním debutu evidentně inspiroval filmy srbského tvůrce Emira Kusturici. A nedopadlo to zase tak špatně, jak tady mnozí píšou. Tahle tragikomedie by si sice zasloužila trochu více vypilovat scénář, ale třeba poslední čtvrthodinka se podle mého názoru dějově fakt povedla. Rozuzlení příběhu bylo poměrně překvapivé a to se počítá. Líbila se mi i hudební složka snímku. (55%) (27.04.2024)

Typický príklad poloamatérskeho slovenského filmu. O debilnom scenáre, ktorý netuší, čo chce povedať, sa vyjadrovať nebudem, o tom sa rozpísali iní. Za všetko spomeniem dva absurdné príklady lenivosti slovenských tvorcov: 1. Slovenský premiér (mizerne nadabovaný Martin Hofmann) dôjde do Petrovca, najväčšej slovenskej obce vo Vojvodine, v podstate malého mesta, odovzdať dotáciu, čo sa odohráva u kohosi na dvore a je tam dokopy asi 20 ľudí, akoby to točili miestni ochotníci. Stačilo pritom nakrútiť scény počas nejakých osláv na dedine, keď už nechceli naháňať štatistov. 2. Dve najväčšie hviezdy Petra Polnišová a Anna Šišková, panie zaslúžilé herečky, sú také lenivé, že keď hrajú postavy z Vojvodiny, ani sa neunúvajú naštudovať si miestny dialekt (s výnimkou slova "jebiga") a ako jediné hovoria spisovnou slovenčinou, akou nehovorí NIKTO vo Vojvodine. (12.06.2023)