Husar na střeše

Film s dobrým vyprávačným dejom, ľudia bojujúci za seba a so sebou .. putovanie nádhernou krajinou .. striedané s realistickými scénami a obrazmi a atmosférou krajiny v ktorej zúri cholera. Užasná k záveru čoraz viac zvodná Juliet ktorej jemnému pôvabu sa mladému vychovanému Angellovi tak nádherne ťažko odolávalo. S ľahkosťou dávama 4b . (22.02.2013)

V roce 1832, kdy asijská cholera pustoší Provence a celý jih Francie, sem přijíždí Angelo, mladý italský důstojník. Z jeho země ho vyhnala rakouská tajná policie, protože patří mezi odhodlané vlastence. Ve Francii se skrývá mnoho jeho přátel, italských bojovníků za svobodu, proti rakouské nadvládě. Ale neméně je tady i rakouských tajných. V prvním hostinci se Angelo ptá po příteli Magionarim, ale dozví se jen, že ten uprchl, jakmile se v oblasti objevila cholera. Voda ve studních je nakažená, nemocných a mrtvých stále přibývá. Okolo opuštěných domů se slétají havrani a zvykají si na chuť lidského masa. Stejně tak i zdivočelí psi. Když se Angelo setká s Magionarim, zjistí, že se jeho přítel dal do rakouských služeb a musí opět prchnout. Města jsou však neprodyšně uzavřena z obav před zavlečením nákazy. Proto putuje liduprázdnou krajinou, kde narazí jen na loupeživé bandy nebo na vojáky, kteří chytají pocestné a zavírají je do karantén, aby zabránili dalšímu šíření epidemie. Tam, v uzavřených budovách žijí lidé mnoho dnů pohromadě a je jen otázkou času, kdy mezi nimi někdo tou strašnou chorobou onemocní. V karanténách se umírá rychle. Angelovi se podaří vniknout do města, ale při pokusu napít se z kašny, je přistižen a podezíravými měšťany obviněn z travičství. Lidé se podezírají a udávají navzájem, bezpečí už nelze hledat ani mezi nejbližšími. Panika a strach vládne všude. Angelo uprchne do cholerou nakaženého domu, kam se nikdo neodváží a potom dále po střechách. V prázdném domě, kde se schová před bouří, se setká s markýzou Pauline de Theus, která ho beze strachu pohostí a nechá odpočinout. Ráno však musí dál a za městem konečně najde svého přítele Giuseppa i další italské spolubojovníky. Řekne jim o zradě Magionariho a přijme úkol dopravit zpět do Itálie peníze na revoluci. Na cestě domů se Angelo znovu setkává s Pauline. Ta opustila město a vydala se sama hledat svého manžela. Ačkoli nemají společnou cestu, Angelo se rozhodne ji doprovodit. Všude je přece plno nebezpečí, v zemi vládne chaos a jeho matka mu vždy kladla na srdce, aby pomáhal potřebným. (22.06.2010)

Tomuto zpracování Gionova románu se dá vytknout jen jedna věc, a to ne ta, že náš ušetřili důkladnějšího pohledu na epidemii cholery. Je to chování hlavní hrdinky. Knihu jsem četla až na základě filmu, a potvrdila moje podezření. Pauline se ve filmu chová naprosto iracionálně, neustále prosazuje svoji vůli. Autoři nepřirozeně emancipovali ženu z 19. století chováním ženy z konce 20. století, což poněkud narušuje atmosféru příběhu. (22.03.2005)

V hlavnej úlohe filmu je cholera, teda jej následky, ktoré sú zobrazené veľmi sugestívne. Horšie je to s málo uveriteľným príbehom o nesmrteľnom mužovi, čo choleru lieči masážou a alkoholom, a nebojácnej osamelej žene. Ich krátky romantický vzťah je málo prepracovany a až na jednu scénu si toho z filmu veľa nezapamätám. –––– Třeba se Bůh s námi rozhodl skoncovat. Tedy, jen s lidmi. (02.05.2019)

Když jsem viděl tenkrát film poprvé, bylo to pro mě něco jako zjevení. Snad ještě více jsem si to uvědomil po opětovném zhlédnutí. Velký příběh a nejlepší francouzský historický film s bezvadným hereckým obsazením. Provensálské scenérie dokreslují pochmurnou atmosféru. Utrpení, které útočí na city, kde život a smrt spolu zápasí ve špíně bez pomoci či útěchy v naprosté lhostejnosti těch druhých asi patřilo neodmyslitelně té době. Ale teď mě napadá, že ve vztahu k filmu mě váže osobní zážitek. Při cestování zemí galského kohouta, navštívil jsem lecjaké místa. Je tam toho k vidění hodně. Náhoda mě přivedla do zapadlé vísky zvané Cucuron. Není tohle místo, kde se natáčel tenhle film. Bylo to něco nevídaného, co jsem znal z filmu, opravdu bylo. Strávil jsem tam celý den. Zavítal jsem také do příjemné zahradní kavárny s poetickým náměstíčkem s vodní nádrží a letitými stromy, kde ke kávě dostanete křehký croissant. Co mě však zaujalo, měl jsem pocit, jako by se zastavil čas. A ten duch z filmu je znát dodnes. Kdyby se mě ten den někdo zeptal, co víc si přát, snad jen to, že bych si to rád zopakoval. (06.05.2021)