Je t'aime moi non plus

Ani zdaleka ne tak provokativní, jak jsem podle komentářů čekala. Vztah prezentovaný mezi hlavními postavami je na Francii ztvárněn poměrně decentně. Nijak zvrácené, nebo šokující mi to nepřišlo. Viděla jsem větší nářezy:) Sám příběh nemá příliš co nabídnout. Jane Birkin měla skutečně nádhernou tvář a klučičí postavu. Jako Twiggy. Alespoň jsem ráda, když vidím, že nemám nejmenší prsa na světě:) V jedné z menších rolí potěší nadržený a šáhlý mladý Depardieu:) (13.08.2017)

Aneb všechno co jste kdy nechtěli vědět o análním sexu a ono vás to stejně dostihlo, když nebylo zbytí a žádný chlap po ruce. Druhý sexuálně nejkontroverznější film, s jakým jsem dosud měl tu čest. Vpředu je s velkým odstupem Spielen wir Liebe s dětmi kopulujícími v lese, ale ten narozdíl od Gainsbourgova skládkového eposu nepůsobí vůbec bizarně. Zatímco v Bazénu je Jane Birkin cudným sexsymbolem, tady se svléká až moc a není to pěkný pohled. Umím si ale představit, že Je t'aime moi non plus zaujme homosexuály. Zvrácený příběh vyprávěný slimáčím tempem kazí dojem, napravuje jej Gainsbourgova hudba a hlavně mistrná kamera pána, co se jmenuje Willy Kurant (jeden příklad za všechny - kroužení kamery ve scéně, kdy se Krassky koupe s Johnny na velké duši a jejich neopálené zadky se blýskají ve svitu sluníčka). (06.05.2012)

Milý film, který během let ztratil hodně ze své provokativnosti, ale něco si přece jen ponechal. Holka, co vypadá jako kluk, se zamiluje do hezouna, co je na kluky a jezdí s fešným závozníkemm ve sklápěcím náklaďáku plným odpadků, a hezoun se kupodivu zamiluje do ní, když je tak klučičí, ale sex jim nejde, protože je to přece jen holka, kdo se mu v posteli nabízí, a ne skutečnej kluk s pindíkem, ale to by to nebyla správná holka, aby si neporadila, takže se svine tak šikovně do klubíčka, že vypadá zase úplně jako kluk a mezi nohy jí není vidět, a tož si ten hezkej kluk už dá říct a šoupne jí ho tam, jako kdyby opravdu klukem byla, trrrrh! ... a ona řve a řve a řve bolestí, nádhera, říkám vám, a časem se jí to i zalíbí (takové jsou všechny, říkal... kdo? Mozart? Tinto Brass? jinej prasák?), ale s tím stejně nic nepořídí, protože by s hezounem chtěla zůstat natrvalo, ale to on ne, on je přece řádně homosexuálně přelétavej, ale zas ne tolik, a vrátí se k svýmu bejvalýmu klukovi-závozníkovi, co celou tu dobu tak strašně žárlil, že tu holku, co vypadá jako kluk, málem udusil igelitovým pytlíkem. A to je, děti, konec, běžte spinkat a žádné neplechy pod peřinou. Nezapomenutelný biák. Plnej krásných odpadků. ... Ostatně, není námět od Borise Viana? Možná se pletu. (18.03.2008)

,,Mysli si, že jsem kluk." Joe si to myslel a Jane rychle pochopila, že naučit se análnímu sexu nebude žádná procházka růžovým sadem. Zprvu to působilo mrazivě, ke konci už vesele, když stále utíkali... Počáteční příjemné erotické jiskření nahradí sexuální scény, které však mají zvláštní kouzlo. Od polovinu filmu pak sledujeme rozklížený trojúhelník, kdy Jane a Joe jsou více nazí, než oblečení a kdy Joe se snaží přesvědčit sám sebe, že možná není gay... Jane měla velice hezký obličej, anorektické tělo ovšem přímo děsilo. Chápu však, že do filmu bylo žádoucí - z Jane se tak mohl stát Johnny. Dnešní akční diváky snímek zřejmě naprosto mine. V podvědomí jsem si vzpomněl na o 2 roky starší film Buzíci (snad kvůli Depardiemu), i když tam fungoval trojúhelník naprosto jinak. (20.12.2013)

Je t'aime moi non plus je film surový a zároveň syrový. Neočekávejte políbení růžovými křidélky Amorovými. Neočekávejte zasněnou atmosféru lásky. Zamilovaný pohled stíhá facka, po koitu následuje zhnusení. Láska je ve filmu odhalena jako lživá praktika aplikovaná jen za cílem získání převahy. Odpadová politika výrobců zamilovaných psaníček, jež se filmem kompostuje pod nánosy ztracených iluzí a snů, které pukly dřív, než mohly probudit v člověku nějakou naději. Krásný film o ošklivých věcech. (14.09.2012)