Jean od Floretty

První část dvoudílného filmu podle románu Marcela Pagnola je skutečným blazámem na duši. Prosluněná provence, kde se pěstují květiny a v houfu pobíhají množící se králíci. Do idyly je však daleko. Je zde Cesar Soubeyran, který by rád získal sousedovu půdu, kde je skrytý pramen. A nezastaví se před ničím. Jeho synovec je strýci podobný, ale občas o své špatné povaze dá zapochybovat. Také tu je hrbáč Jean, původně výběrčí daní, který se oproti předpokladům usadí a neznalý praxe, chce zbohatnout na základě matematických příruček. Občas se zadaří, ale nakonec dopadne zle. Naopak film dopadl výtečně. To vše na mne skutečně kladně zapůsobilo. Chybí jen ukončenost, ale v očekávání druhého dílu Manon od pramene se nechám překvapit a první část ohodnotím absolutoriem. Oni si to páni Montand, Depardieu a Auteuil zaslouží. A nejen oni. (10.05.2009)

Klasický příběh o lidské závisti a falešném přátelství. Nádherný snímek, ve kterém Gérard Depardieu doslova exceluje. Velice příjemné bylo sledovat Depardieův optimismus a entuziasmus v jeho zemědělském snažení. Těžký život, ve kterém se střídají vítězství a prohry vyvrcholí velmi tragicky. Opravdu film pro milovníky filmu a silných příběhů. Film pro diváky s citem. (15.10.2012)

Zub času si sice patřičně (nebo spíše nepatřičně) zahlodal na vizáži Yvese Montanda a odsoudil ho do role dědka, ale to nic nezměnilo na jeho sugestivním výkonu. Montand jako svině byl tak přesvědčivý, že bych mu nejraději nakopala pozadí. A Depardieu zvládl na jedničku s hvězdičkou svého zarputilého bojovníka za své právo zůstat na vysněném místě. A k tomu všemu kamera, která se laskavě rozhlíží i po těch nejhnusněji strmých kopcích a dodává divákovi naději, že by je snad i vyběhl bez zadýchání. (28.04.2012)

Filmový diptych Jean od Floretty / Manon od pramene je kinematografickým triumfem po všech stránkách, počínaje podařenými hereckými výkony (fascinující Yves Montand není zdaleka jediný), přes překrásnou kameru snímající kouzelné provensálské exteriéry a pečlivou výpravu, po nádhernou hudbu Jeana - Clauda Petita. Tomu všemu zkušenou rukou vládne režisér Berri, který i scény, jež by snadno mohly sklouznout k lacinému melodramatu, zručně kočíruje velice vkusným způsobem. (06.03.2009)

Dalsi kvalitny film z europskej kinematografie, kam bez debaty patri aj Cinema Francaise. Sice u mna je este vyssie British Cinema, Cinema Espagna a Cinema Italiano spolu so Skandinaviou, ale Francuzi tiez natocili par kultov /v hororoch su Francuzi uplni zabari, no ale to tuna nepatri/. A Jean od Floretty od rezisera Claude Berriho /Uranus 1990, Germinal 1993/ je toho krasnym dokazom. Filmu vladne krasna preslnena Provence, ktora ma ale tvrde podmienky na zivot. Ludia su tu neuprosni, nielen xebe, ale aj k susedom. Uvod filmu divaka navnadi, nuda nehrozi a bola pekne stlacena na minimum. Skoda potom, ze uprostred snimku sa nuda preca len dostavila a rezia az sklzla do priemernosti. Depresivne je vykreslena tema "clovek cloveku vlkom" - teda o nejakej harmonii, klude a vyrovnanosti sa tuna moze tak akurat snivat. Gerard Depardieu /Dva Muzi ve meste, Preparez Vos Mouchoirs/ sa predstavil v roli hrbaca, ktory sa snazi zveladit podu po predkoch a dobyva jej bohatstvo aj za cenu osobneho nasadenia. Namiesto uznania a pochvaly vsak zozne len posmech susedov a okolia. Okrem Depardieu-a sa tu predstavil aj Daniel Auteuil /Nenapravitelni 1980/ a Yves Montand /Brany Noci, Mzda strachu/. Zaver filmu je neskutocne depresivny : namiesto spravodlivosti zvitazila nespravodlivost, depresia a smutok. Claude Berri ako reziser natocil podla mna svoj najlepsi film : 100 % (11.08.2015)