Jean od Floretty

Že Provence umí být pořádně mrazivá, vím už z perfektního MR 73. V něm byl Daniel Auteuil respektovaná herecká hvězda, tady na sebe teprve upozornil. Zanechal velmi dobrý dojem, a dokonce se nebojím říct, že v jeho stínu zůstal jak mnohem slavnější Yves Montand, tak nastupující Gérard Depardieu. Jean od Floretty mi připomněl francouzské nemorální thrillery šedesátých let. Na začátku je neutrální úmysl, nebo alespoň pochopitelný. Sled událostí ale konatele postupně korumpuje, až nakonec dopadne jako zlosyn. Poetická atmosféra venkova, v niž se zdánlivě nemůže stát nic zlého, ještě zvýrazňuje nadcházející tragédii. (09.02.2013)

První část filmové balady zasazené od předhůří Alp. Kdo film neviděl a nechce znát obsah, ať dál nečte. :o) Odvíjí se zde doslova hra na život a na smrt. Ugolin zvaný Kohoutek je prosťáček, který se nadchne pro pěstování karafiátů, nemá ale na svém pozemku dost vody. Jeho strýc je ochoten zakoupit vedlejší pozemky s pramenem, leč narazí na neochotu u majitele. Při potyčce ho smrtelně zraní. Pozemek dostává synovec, hrbatý syn Floretty se kterou se César dřv znal. Oba dva začnou splétat ďábelský plán, jak sousedovi dopomoci k neúrodě s nadějí, že se odstěhuje a pozemek jim prodá. To se nakonec stane, když Hrbáč za dramatických okolností umírá. Malá Manon je svědkem, jak Ugolín s Césarem obnovují zasypaný pramen. Více v komentáři u filmu Manon od pramene. (29.12.2014)

Rozhodně lepší než Tatínkova sláva, nicméně jsme se s manželkou nemohli zbavit dojmu, že ačkoli je zde vyprávěn dramatický příběh vraždy, nenávisti a posedlosti získáním vody, styl vyprávění je stále idylický a jaksi nezúčastněný jako v Tatínkově slávě. Kromě toho mi dojem kazilo nelogické chování postav. Jean by si za své vyběhnutí k místu exploze bezesporu zasloužil Darwinovu cenu. A opravdu by mě zajímalo, zda by někdo – jinde než ve francouzském románu – uvolňoval jím ucpaný pramen, pokud by se důkladně nepřesvědčil, že jeho bývalý majitelé odešli. (27.04.2017)

Reklama na krásy prosluněné Provence skrze cynicky upřímný lidský příběh, který je nám čecháčkům velmi blízký. Člověk totiž rád vidí, že vychcánci a prospěcháři nejsou jen v našich luzích a hájích, ale že se jako králící množí prostě všude tam, kde se naskytne příležitost si přilepšit. Nejvyšších met se to dotýká hlavně díky triu statkářů. Ono taky s Auteuilem, Montandem a Depardieuem by šlo dost těžko natočit špatně zahraný film. Bohužel, to však k dokonalému zážitku nestačí, jelikož střední pasáž je přeci jen oproti výbornému úvodu až zbytečně průměrná a bez momentu překvapení. Je to stále dokola jedno a totéž schéma. Ovšem klidně přiznám, že jsem si to uvědomil až po skončení, protože hudba s kamerou tento nedostatek s úspěchem maskují. Tak dobře, až má člověk chuť jít si sednou někam do parku, tam otevřít dobré víno, kochat se přírodou a zapomenout na ty vychcánky všude kolem. (24.05.2008)

První část dvoudílného filmu podle románu Marcela Pagnola je skutečným blazámem na duši. Prosluněná provence, kde se pěstují květiny a v houfu pobíhají množící se králíci. Do idyly je však daleko. Je zde Cesar Soubeyran, který by rád získal sousedovu půdu, kde je skrytý pramen. A nezastaví se před ničím. Jeho synovec je strýci podobný, ale občas o své špatné povaze dá zapochybovat. Také tu je hrbáč Jean, původně výběrčí daní, který se oproti předpokladům usadí a neznalý praxe, chce zbohatnout na základě matematických příruček. Občas se zadaří, ale nakonec dopadne zle. Naopak film dopadl výtečně. To vše na mne skutečně kladně zapůsobilo. Chybí jen ukončenost, ale v očekávání druhého dílu Manon od pramene se nechám překvapit a první část ohodnotím absolutoriem. Oni si to páni Montand, Depardieu a Auteuil zaslouží. A nejen oni. (10.05.2009)