Ostrov

Nezúčastněné pozorování tvrdého života čtyřčlenné rodiny, obývající ostrov, který je bez sladké vody, zato oplývá dostatkem vyprahlé země, skalisk a soli. Vytržením ze stereotypu povinností je jednou za čas podzimní slavnost anebo výlet do města, který se poštěstí díky výjimečně ulovené rybě. Monotonnost plaveb za sladkou vodou, následné zalévání rostlin a dalších povinností vytváří zvláštní atmosféru téměř až transu, která je ještě podpořena poetickými záběry mořských vln, pohrávajících si se šiškou, plující chobotnicí nebo rozvlněných stébel obilí. Odevzdanost postav osudu jen podporuje civilní herectví, které se většinu stopáže omezuje pouze na nejjemnější mimiku a nejen tím evokuje neorealismus. Přes všechnu lopotu lze ale z postav cítit harmonii a dojem, že jsou opravdu šťastné. SPOILER Nádech tragiky potom přináší až smrt dítěte. RELATIVNÍ KONEC SPOILERU Ta přichází právě ve chvíli, kdy na pevnině probíhají oslavy za odpalování ohňostrojů, což ještě zdůrazňuje izolovanost rodiny od okolního světa. Jakkoliv je ale bolest velká, život jde dál a je třeba se vrátit do koloběhu povinností (byť zdůraznění žalu emociálním výstupem, myslím si, nebylo nutné)… OPRAVDOVÝ KONEC SPOILERU (13.06.2011)

Krásné, výjimečné dílo s intenzivní atmosférou, podpořenou izolovaným prostředím či absencí dialogů. Můžeme doslova cítit běh ročních období a každodenní tvrdou dřinu a jen velký ignorant nepocítí obdiv k lidské práci a houževnatosti, jen málokdo si neuvědomí, o kolik nad hranicí možností by pro nás, zhýčkané městské povaleče (jasně, já vím, že se u těch počítačů tvrdě nadřem, ale přeci jen...), takový život byl. Jeden obzvláště vnímavý jedinec zde označuje snímek za "rádobyhluboký" - to mi přijde vrcholně směšné, je zjevné, že Shindo se o žádný ponor nesnažil, styl je minimalistický, popisný až dokumentaristický a vše je velmi zřejmé a jednoduché, tedy pravdou je spíše opak. Namáhavé činnosti, kterými je film vzhledem k tématu prosycen, i nepřítomnost dialogů, vedou aktéry (Taiji Tonoyama ve své patrně největší roli a tradičně uhrančivá Nobuko Otowa) k jednoznačně "fyzickému herectví", které je radost sledovat (ono když se člověk lopotí do svahu s desátým vědrem vody, není už toho potřeba moc hrát;). (08.08.2009)

Hele, já přece nejsem zas tak náročný, ale tohle bylo velmi, velmi nudné i pro mě a je to snad jediný film, kde by nepomohlo, ani kdyby se tam zjevila vesmírná vydra s chapadlama, protože i kdyby ano, tak bude dělat to, co všichni ostatní protagonisté - zalévat plodiny, jezdit na loďce, pojídat rýži a dalších mnoho zcela nudných piškuntálií, přičemž něco, co by se dalo nazvat zápletkou, se stane až po sedmdesáti minutách (!), jinak je to všeprostopující nuda, kterou tak maximálně rozčísne facka. Kdyby to mělo půl hodiny a mnohem lepší kameru (tahle je nudně průměrná, přinejlepším), tak to možná bude koukatelné, takhle je to jen slizký mech, co obrůstá zetlelej kus pařezu a žije v něm nějakej hodně nohatej hmyz. (24.04.2017)

Ostrov alebo Nosiči vody. "Humanistický film", ako sa píše v popise z Letní filmové školy je zároveň režisérom zrejme nezamýšľanou adoráciou protestantských hodnôt - večnej práce a odriekania v prospech budúcich generácií. Rodičovská reťazovitá otročina, nerušená meniacimi sa ročnými obdobiami. Pretrhne ju len rodinný výlet. Ten ale je tiež zameraný len na uspokojenie detských snov a túžob, vytrhávajúcich potomkov aspoň na zlomok času z rutiny života na ostrove. Sami pre seba si rodičia nedoprajú žiadnu zábavu, ani ň. Žena stále v tom istom úbore si pri návšteve obchodov nedopraje rozptýlenie v podobe zmeny odedze. naopak, kupuje synom tielko. Druhým prerušením neustálej namáhavej driny je synova choroba a jej smutný následok. Snáď jediné, čo sa zmení je, že náznaky manželkinho emotívneho prejavenia smútku, spôsobiace daromné vyliatie dreveného džberu vody nemajú tentoraz za následok trest v podobe obvyklej manželovej facky. Naopak, tentokrát vlastným príkladom upozorní partnerku na potrebu kontinuálneho pokračovania v drsnej práci. Nič sa nemení, otrocká práca pokračuje. Obrazovo silné, no osobne filozoficky neprijateľné. 70% (01.10.2020)

Unikátní filmová lyrika, neúprosný koloběh lidského života znázorněný pomocí úsporných filmařských prostředků, opakujícího se hudebního motivu a cyklického vyprávění beze slov. Jsou-li filmy, o kterých lze říci, že svými formálními volbami a strukturou stoprocentně, ale opravdu stoprocentně zužitkovaly a zároveň zvýraznily sdílené morální a ideové hodnoty, Ostrov je jedním z nich. (28.02.2017)