Obsahy(1)
„Příběh dvou žen, které ztratily lidskou tvář“ – pod tímto plakátovým heslem se objevil snímek Onibaba v našich kinech již v roce 1967. Ústředními postavami brutálně syrového příběhu z feudálního japonského středověku jsou dvě venkovské ženy, tchýně a snacha, žijící v pustině zarostlé rákosím, a jejich potenciální milenec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (132)
Zvláštní film, velice zvláštní. Režisér pracuje s lehkou dávkou mysticismu, který je bohužel absolutně zbytečný a působí trapně. Není třeba se domýšlet, proč byl film, i přes své artové zabarvení, oblíbený mezi normálními diváky, prostě sex je náš. Jošimura vypadá dobře a Otowa rozhodně není tak stará, jak se nám snaží namluvit a ten obarvený pramen vlasů, je hodně špatně udělaný. Postava samuraje a jeho masky je zajímavá svou nedoslovností. ()
SPOILERY. Zdravím Morien. Pozoruhodné, v důležitém bodě opoziční interpretace filmu nabízejí Artran a Vypravěč. Ta Artranova je mi "odvážná", protože jako zápecní Evropan to samozřejmě vnímám přesně naopak - primitivně dle schématu hřích - trest (pěkně lapidárně u Hičiho, pekelně u tchýně, otevřeně u snachy, ostatně viz v zajímavostech o předlohové legendě). Totiž, i ten přeskok vnímám stále v tomto smyslu. Jenže - jak cituje Morien a jak rozjímá ve svém komentáři Ketri (kterou ovšem musím upozornit: ano, nejen dají, středověk není pravěk) - to první, co ve filmu vidíme - to je obyčejná scéna z druhé strany "velkých dějin" - to jsou ty "malé dějiny", o nichž ty velké vědí, ale jen tak naokraj, bez zřetele. Tady se zřetel obrací - velké dějiny jsou jen lhostejným pozadím těch malých. Médium je totéž - válka. A ta několikrát výslovně zdůrazněná lhostejnost je vzájemná. Vojáci zabíjejí a jsou zabíjeni. Když si dám dvě a dvě dohromady, musím dát Artranovi za pravdu. To, co se ve filmnu děje, je do jisté míry jen východiskem. Jeho látkou je jáma, o jejíž hloubce viz Vyprávěč. ()
Odkiaľ vietor fúka, tam sa tráva ohýba. Teda aj takto sa dá behávať cez trstinu za jedným miniatúrnym japonským penisom! Film v duchu "návrat k jednoduchosti", veľmi efektívny a záživný. K tomu jama veľká ako studňa v Sparte a stará kazimrdka, čo nedopraje nikomu nič, ani len holý život. Japonské dejiny boli surové a ja sa dnes tým trom miliónom Japoncov, čo celé roky vôbec nevychádzajú z bytu, ani trochu nedivím. V spoločnosti odchovanej na takejto brutalite by sa aj zo mňa stal vďačný hikikomori. ()
Luna svieti, samurajovia zomierajú, dievčatá s odhalenými prsiami utekajú popri vode, v trstí sa trochu mystifikuje a démonizuje, je tam jedna jama, čo je ako keby bezodná priepasť všetkého vojnového zla, ktoré príde na pokojné trstinové susedstvo a potom ešte Šindó dávkuje atmosféru aká bola možná len v 60 rokoch. Film, ktorý nie je ani horor ( pre dnešného diváka) ani nejaká psychologická dráma. Je to taký typicko atypický príbeh dvoch žien, ktoré vedia skákať a utekať, niekoľkých smrtí a štipky erotična. Hajašiho hudba sa ale hravo vyrovná desivým soundtrackom zo súčasných hororových skvostov. A za mňa parádna vec, čo nestarne ale dozrieva ako to povestné víno, ktoré nemá s týmto filmom absolútne nič spoločné. ()
10/10 Tak horror to je podobne jako Marketa Lazarova ;]] se kterou to ma dost spolecneho - lidsky zivot nema valnou cenu a vztahy mezi lidmi jsou zdaleka nepostizene civilisaci... Atmosferu dela priroda susteni rakosi, bourka, chytra kamera... a maska. Pravda, kdyby v ni na me nekdo vybehl i ted, tak si urcite cvrknu. Presto, ze je cely pribeh v kostre docela predvidatelny, ja se bavil na detailech. ()
Galerie (60)
Zajímavosti (8)
- Pro natáčení nebylo snadné najít rozlehlá pole trávy susuki, protože se jich již moc nevyskytovalo. Režisér vyslal své asistenty a ti jedno takové objevili nedaleko řeky. Štáb se na místo přestěhoval a po dobu natáčení zde žil. Platilo pravidlo, že kdo místo pustí, nedostane zaplaceno. Natáčet se mohlo jen ve dne, protože v noci se řeka rozvodňovala. Noční scény se točily tak, že se pomocí zástěny blokovalo sluneční světlo. (Cherish)
- Scénář filmu je založen na prastaré budhistické pověsti „A mask with flesh scred wife“, ve které stará zlá a hříšná tchýně brání své cudné a čestné snaše v návštěvě místního chrámu tím, že ji straší s pomocí na obličej nasazené masky démona. Plán ovšem ztroskotává na nezdolné zbožnosti snachy a sám Budha potrestá tchýni tím, že masku démona navždy spojí s jejím obličejem. Původní náboženská rovina pověsti je ve filmu rafinovaně převedena do touhy snachy po sexuálním spojení s kamarádem jejího mrtvého manžela. [Zdroj: homecinema.thedigitalfix.co.uk ]. (alonsanfan)
- Film je zařazen v knize „101 hororů, které musíte vidět, než umřete“. (pornogrind)
Reklama