Pět let

První ryze internetový seriál z produkce iVysílání mě zaujal už svými prvními ukázkami, sice ústřední téma odhaloval velmi opatrně a zpočátku sledování jsem si přišel mystifikován, nakonec jsem do té sítě křivd a silných problémů rychle propadl a až na ne zcela uspokojivý konec jsem si celou minisérii vážně užil. Poprosil bych o víc takových projektů. [viděno v iVysílání] (30.09.2022)

Byla jsem zvědavá, jak bude tohle téma zpracované a nebyla jsem zklamaná. Velice chytrý a dobře zpracovaný seriál o problematice, kde by bylo jednoduché sklouznout k černobílému vidění "hodný-zlý" a slzopudnému tlačení na pilu, ale nestalo se tak. Nenadržuje se ani jedné straně, postavy jsou pěkně trojrozměrné a v podstatě jde vidět, že vyznění příběhu diváka nutí udělat si závěr sám a nic mu nepředžvýkávat pomocí různých berliček. Což je ještě umocněno tím, že středobodem děje je incident, který je poněkud komplikovaný a pro mě osobně bylo docela obtížné se přiklonit na jednu nebo na druhou stranu. Tohle mi bude v hlavě šrotovat ještě tak týden. (28.09.2022)

chápu co nám divákům chtěli tvůrci předat a ta myšlenka je rozhodně dobrá a chvályhodná, nicméně to zpracování chvílemi docela drhne. Moc rád bych se na Pět let díval objektivně, ale Vondrášek s Zeithammerovou mi to většinu času úplně neumožňují. Dialogy dost šustí papírem a oba hlavní protagonisté by v soutěži sympatií příliš bodů neposbírali. Na druhou stranu ale palec nahoru za to, že nám není ukázáno hned na začátku co se stalo a pravda je odhalena až v úplném závěru. Díky tomu tak tahle minisérie celkem funguje alespoň v emoční rovině a v tom jaké otázky vyvolává. Což asi byl účel...60% (12.06.2023)

Řekneme si dnes A a za pět let si to rozmyslíme a řekneme B. Případně C. Hyperkorektnost. Všude. V posteli, ve "vztahu", protože o tom tam vlastně pořádně nemůže být řeč, když je hlavní hrdinkou asociální lesba, která si hraje na umělkyni a myslí si, že se z ní každý po*** a posadí na zadek. Nejde o znásilnění jako takové, ani o násilích na ženách, o němž se nemluví, nebo traumatu, tady jde opět jen o hyperkorekci, protože to je děsně trendy -chodit kolem všeho po špičkách, protože takhle se to dnes dělá. Ve všem, všude. Po filmařské stránce výtku nemám, obsahově s tím prostě nesouhlasím. (23.10.2022)

„Seš mladej člověk, který do toho přináší perspektivu, kterou my starší nebudeme nikdy mít!“   Otázkou je, o jakou perspektivu se vlastně jedná. Z minisérie od první chvíle ční značná didaktičnost, postavy zcela jasně skrze dialogy deklamují své životní postoje a city přesně tak, aby to bylo všem jasné o co jde a nedošlo k žádným pochybám. To, že většina postav má v krvi neustále nějaké to promile je ukázáno jako fakt, ne jako problém který má své následky. Schůzky s nakladatelkou slouží jako nezáměrně humorný meta komentář celé série, kritické připomínky však nepadají na úrodnou půdu a celá série spěje do zcela očekávaného konce. Svůj účel seriál splnil. Nastolil ožehavá témata, nastavil zrcadlo, jen se přitom tak trochu pozapomnělo na to vytvořit funkční fikční svět, který jde dál za stokrát ohrané šablony a schémata (zláště pak postavy rodičů). Ano, ideální na vyplnění času občanské výchovy, kde to část žáků bude ignorovat, někteří se budou smát ,,vážným" dialogům a zbytek bude rád, že může dělat pod lavicí úkol do dalšího předmětu. Trocha nekašírovaného realismu by tomu jen prospěla. Vystoupit ze své komfortní zóny a nevytvářet mramorově mrtvolnou hru na vážná témata. (29.09.2022)