Čínský syndrom

Jaký názor zastávají v otázce jaderné energie autoři je sice jasné poměrně záhy, ale o lacinou agitku se v žádném případě nejedná. Naopak to s paranoiou a konspirací pracuje se značným citem dle hesla "čím minimalističtěji, tím působivěji". Dokonce to po většinu stopáže působí (opakuji působí a nikoli že to takové i je; z technického hlediska není a ostatně ani nechce být) natolik reálně (a ve výsledku o to znepokojivěji), že kdyby byla v úvodu noticka "dle skutečných událostí", tak by tomu jistě mnozí skočili na špek; a nebylo by se jim ostatně co divit. (04.08.2014)

Problém China syndromu je zejména v přizdisráčství scénáristů, protože ač bychom se mohli v rámci atomové paranoii, bavit o lecjakých problémech, například skladování jaderného odpadu nebo proč Johnovo novorozeně má oči po sousedovi, scénář to přesto zatočil na osvědčenou zlou a lajdáckou korporaci, která se zdatně béčkově snaží zazdít veškerá podezření, že jejich atomovou elektrárničku (vážně je oproti třeba Temelínu taková roztomilá) stavěli ochotníci z řad skautského tábora. Důležité je teda neočekávat pod kůl vědeckým názvem šokantní studii, jako třeba byly Threads, ale opravdu jen dobrej thriller s chvályhodnými vsuvkami o úrovni médií. (02.11.2012)

Po všech těch neurotických komediálních rolích jsem měl konečně tu čest vidět Jacka Lemmona ve vážné úloze. A jeho zapálení a uvěřitelnost jeho charakteru mi vyrazily dech. Stejně tak, jako celý film, který vás neustále drží ve stavu lehkého napětí a i když se na plátně zdánlivě zrovna nic explicitního neděje, podvědomí vám říká, že někde tam za tou rádoby nevinnou slupkou vězí něco prohnilého až na kost. Žádná agitka, prostě staromódní konspirační thriller v té nejlepší podobě. (27.09.2014)

Nevidět film od začátku, pevně bych věřil, že na režisérské stoličce seděl celou dobu sám Sydney Pollack a nikdo by mi to nevymluvil. Celkové vyznění a hutná atmosféra Syndromu připomíná nejvíce např. filmy Tři dny Kondora nebo Rosenbergova Brubakera. Ta strašlivá bezradnost a nemohoucnost vůči systému, který stejně zvítězí je i po třiceti letech stále aktuální. Stejně jako celý námět zabývající se nebezpečím jaderné energetiky... a lidí. 80 % Pozn.: S (velkým) odstupem času film ve mně uzrál a musím přidat na hodnocení. 90 % (30.01.2009)

Kdysi (myslím, že v roce 1980) jsem se dostal do předváděcího sálu Adrie, kde se dávaly filmy o kterých se uvažovalo s uvedením v socialistických kinech. Už ve své tehdejší podobě na mě film velmi zapůsobil a těšil jsem se, že si ho užiju v kině. Do kin ho soudruzi bohužel nepustili a dodnes nechápu proč. Výborný Michael Douglas jako reportér a standartní Jack Lemmon v roli šéfa elektrárny. (17.02.2003)