Balada o sedmi oběšených

"Povedz Verner, naozaj jestvuje smrť?" - "Neviem, Musia... Ale myslím si, že nie." Perfektná adaptácia vynikajúcej novely Leonida Andrejeva. Sugestívny a veľmi silný pohľad do myslí rôznych ľudí odsúdených na smrť. Film nijako nerieši, či si to dotyční naozaj zaslúžili (medzi odsúdenými je aj vrah a zlodej), ide mu proste o čo možno najvernejšie zobrazenie psychiky hlavných postáv, ktoré vedia že ich na svete už nič nečaká a snažia sa s tým nejako vyrovnať. Niektorí vzdorujú hrdo (Golovin, Táňa), iný podlieha bezbrehému zúfalstvu a úzkosti (vrah Ivan), ďalší pociťuje strach (Kaširin), niektorí sa odmietajú so smrťou ako takou zmieriť (Verner, Musia) a posledný zakrýva pocit existenciálnej úzkosti klaunskou maskou (cigánsky zlodej). Na relatívne malej ploche sa odohráva výrazne emocionálne zafarbený psychologický súboj, proti niečomu, čo je odvekou a nezničiteľnou súčasťou ľudského života. Pôsobivosť tejto depresívnej drámy podčiarkuje mrazivá, pod kožu sa zarývajúca hudba, geniálni herci (Kiš, Grúberová, Mistrík, Vášáryová...) a emóciami nabitý záver (pohľad na odsúdených, bezmocne hľadiacich na pohojdávajúce sa slučky je neuveriteľne mrazivý). Jeden z tých filmov, pri ktorých si uvedomíte, čo v skutočnosti znamená slovko "smrť." a pravdepodobne jeden z najlepších (česko)slovenských filmov. Večná škoda, že dnes slovenskú kinematografiu tvoria skôr pofidérne seriály a na točenie filmov, ktoré by chceli ukázať trochu viac, než Marcina a Krausa trápne šaškujúcich v Susedoch, sa zatiaľ nejako nedostáva. 100% (11.06.2009)

Velice zajímavý počin slovenského režiséra Martina Hollého nabízí psychologický náhled do sedmi hlav, které se co nevidět budou houpat na provaze. Co se honí v myslích lidí odsouzeným k smrti, co je motivovalo k jejich činům, za které teď ponesou následky, utržky z jejich zatýkání, to vše naleznete v této hodinové adaptaci povídky Leonida Andrejeva, kterou rozhodně můžu doporučit ke zhlédnutí! A jen taková malá poznámka závěrem – Emília Vášáryová byla kus! :-) (05.02.2013)

Je to překvaující, že vznikl televizní film takových kvalit. Přitom by si zasloužil velké plátno. Uvolnění šedesátých let dovolilo i experimentování, odklon od jasné dějové linky a důraz na detail. Jak je vidno, režisér se s tímtou úkolem popasoval velice dobře, ovšem u diváků už to může dopadnout zcela jinak. Podařilo se vytvořit velmi silný snímek s působivou atmosférou, ke které výrazně přispěla zajímavá kamera i citlivě pojatá hudba Zdeňka Lišky. V obsazení překvapil Gabo Zelenay. Vyvrcholení vnímám v okamžiku před samotnou popravou, kde je každý oproštěný od minulosti a stojí pod šibenicí sám za sebe. V tom okamžiku se z každého vyloupne jeho pravé já. (31.03.2015)

Len úplne výnimočne sa v jednom diele zídu špičkoví tvorcovia, aby do filmovej reči pretlmočili špičkové literárne dielo a aj keď sa to podarí, výsledok nemusí byť zaručený. V tomto prípade sa tak stalo, vrátane výsledku. Veľmi dlhú dobu som čakal, kedy televízia opätovne uvedie tento skvost, ktorý som videl tak dávno. Môj dojem nebol o nič menší, ako pred rokmi. Skvelý výber postáv, dobové reálie, čiernobiely obraz, fascinujúca hudba, kamera, réžia, vlastne ani neviem prečo to všetko vymenúvam, keď tento film pokladám za absolútnu špičku domácej televíznej tvorby. (12.10.2010)

...viděl jsem tu přerody a zvraty televizního formátu do velkého filmového a naopak. Jakoby Hollý - velký režisér chvílemi podléhal Hollému - lehce nadprůměrnému dítěti své doby (a naopak). Nejslabší pro mne je začátek až někdy po proces - člověk vidí tu studiovou kašírku ze sedmdesátek a vybaví se mu "televízne inšcenácie" každé pondělí večer a nejen ty - prostě celá ta "žánrová" produkce, kam se dají pro podobnost zařadit i věci cizí, ne-československé (Zuawského Píseň triumfující milosti například...). Zajímavé tohle pro mne začalo být ve vězení - Hollý si musel neuvěřitelně vyhrát se střihem, je to minuciózní a Robbe-Grilletova lekce je opravdu znát - zoomy, retrospektivy, zvuková stopa... A propos - hudba - je to celkově jeden ze slabších Liškových výkonů - jsou zde ozvuky Markety a Ovoce stromů, pověstná schnittke-ovost (na csfd.cz je konečně správně česky jako Šnitke!) prosakuje jen chvílemi, když do toho Kühnův sbor tak nepere; Mělo to být jako pravoslaví a podobně jako v Marketě (tam skrz gotiku) to tvoří atmosféru. Pravoslavně to ale moc nezní - pravoslavná hudba nebývá tak tvrdá - a chvílemi je to i kvůli textu mše příliš doslovné - aspoň mě to iritovalo a dodávalo to celku pachuť staroby... Velkou výhodou filmu je stopáž - víc by to neuneslo. Nejsilnější je z něj závěr - obrazově je to něco mezi Jancsóem a Vláčilem, sošné, krásné, vyvazuje se to ze společenské tématiky, zde je Film! (29.12.2011)