Metoda Markovič: Hojer

Dosti povedená variace na Fincherova brilantního Mindhuntera, ve které namísto nažehlených obleků, západních aut a nablýskaných trávníků stojí v popředí opar socialistického Československa. Celé vyprávění je zaplaťpánbůh téměř oproštěno od politických proklamací, což dává více prostoru k vyniknutí formálního zpracování, které je nesmírně vymazlené. Takhle kvalitní retro, které vypadá ryze filmově, tu dlouho nebylo. Vedle té prvotřídní formální stránky je to zatraceně dobře napsané, důvěrný vztah obou hlavních postav působí naprosto autenticky. Implementace behaviorálních metod vyšetřování do komunistického aparátu 80. let asi nemohla dopadnout lépe. Petr Uhlík excelentní. [90%] (06.03.2024)

Minimálně já to opravdu nečekal, ale pod záštitou Voya se podařilo vytvořit minisérii, co právem disponuje tak obrovskými čísly, protože tenhle psychologický rozbor jednoho z těch divnějších českých vrahů hraje prim v každém filmovém aspektu. Jediné, co mě osobně tolik neuchvátilo, je postava samotného Markoviče, kdy jsem Lneničkovi tuto roli příliš nehltal. Ale zbylé obsazení je super, i všemineprávem odsuzovaný Adam Mišík. [viděno na Voyo] (30.04.2024)

Upřímně, jsem stále v šoku. Z toho faktu, že nova natočila něco tak nadprůměrného a po všech stránkách kvalitního, se budu vzpamatovávat asi ještě hodně dlouho. Je mi poněkud žinantní vyjmenovávat všechny složky seriálu, protože proti žádné nemám téměř nic. Dalo by se říct, že nova se „svezla“ na žánru true crime (což ale není zápor) a nepřipraveného diváka mohlo zaskočit příliš mnoho mluvení (které je ale jen přípravou na strhující scény). Dostala mě Soukupova režie, kompletní vizuál, bravurní herci, či depresivní hudba pro mě prakticky neznámého Jannyho Richtera. Tvůrci si navíc našli čas na psychologii postav (nakolik může zlo fascinovat i jinak dobrého člověka) a etická témata, jako je řešení trestu smrti. Vůbec netuším, kdo bratři Hruškovi jsou, ale pokud tímto způsobem zpracují i další Markovičovy případy, nemůžou šlápnout vedle. Když jsem se svého času dozvěděl, že producent Michal Reitler odchází z ČT do novy, kde byl předtím, říkal jsem si, jestli se náhodou nezbláznil. Onehdy jsem viděl kus nějakého rozhovoru s ním, kde novu dost blbě velebil a měl ty klasické komerční kecy („vizionářský pořad Tabu“), to mě docela mrzelo a navíc mě žádný seriál z Voya nepřesvědčil, že by nova šla dobrou cestou – ani Guru, Iveta, Případ Roubal, Matematika zločinu nebo Král Šumavy (zatím) nevystoupil ze stínu „lepšího průměru.“ Až do teď. Jestli půjde o trend, nebo výjimku, poznáme teprve v budoucnu. JESTLI SI ZAČNEME MYSLET, ŽE SI SMRT NĚKDO ZASLOUŽÍ A NĚKDO NE, TAK JAKEJ JE PAK ROZDÍL MEZI NÁMA  A TĚMA, CO SE SNAŽÍME CHYTIT? (14.03.2024)

Markovič to s tým miluj blížneho svojho trochu potiahol do extrému, keď si Láďu priviedol domov k svojej rodine. Občas som mal pocit, akoby bol na 'perníku'. Prvé tri epizódy boli normálny, šedý priemer a nekonečne sa vliekli. Z Ládi sa vyťahovali odpovede ako z chlpatej deky. No na porazenie. To som sa zhodoval s pocitmi a názormi, ktoré vystihol vo svojom komentári golfista .Jediným svetlým momentom boli kecy pána Vaňka, ktorý ich furt podjebával v knajpe pri gulečníku. A občas i kecy náčelníka boli takým oživením. No, a druhá polovica seriálu ma začala baviť a to zase naopak, kecy pána Vaňka akosi ustali. Tiež bol výborný i Vojta Kotek. Inak celý seriál je pomerne pekná depka. Výsledné hodnotenie: slabšie štyri, alebo silnejšie tri hviezdičky. Prikláňam sa k štyrom, pretože tie rekvizity a tie herecké výkony boli neuveriteľné! (05.03.2024)

Asi to není nejvhodnější přirovnání, ale vzpomněla jsem si při sledování seriálu na lovce krokodýlů Steva Irwina. Ten se taky dokázal mazlit s živočichy, ke kterým by se většina lidí bála přiblížit, natož si na ně sáhnout. Jiří Markovič měl výjimečný dar, schopnost vcítit se do druhého člověka, bez předsudků, bez soudu. Přízeň vyslýchaných a jejich spolupráci si získával určitě taky svým klidem, jistotou a absencí strachu nebo alespoň schopností nedat ten strach najevo. Seriál se ohromě povedl, celé to působí, bez ohledu na absurdnost mnohých situací, velmi autenticky a přirozeně. (24.03.2024)