Barva ráje

Silný príbeh, plný emócií a smútku. Je strašné, keď dieťa zavadzia svojmu rodičovi, nehľadiac na to, či je zdravé alebo choré. Len tie choré to vnímajú ešte intenzívnejšie, pretože tej lásky potrebujú viac a keď jej niet, tak je to potom len veľké trápenie... Za najsilnejšiu scénu považujem dialóg chlapca s tým slepým učiteľom tesárom. Tam bola vlastne pár vetami a veľmi emotívne zhrnutá celá podstata tohto smutného námetu. Páčilo sa mi aj prostredie iránskej vysočiny, ktoré spolu s pekným soundtrackom a slušnou réžiou, umne dotváralo chlapcov smutný osud. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.06.2017)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,817,216 ║Tržby Celosvetovo $2,724,595║ V niektorých momentkách neskutočné silné, živelné, citovo podfarbené, vizuálne úchvatné, rovnako tak záver je neskutočne poňatí, len škoda tých pridlhých "takmer nič hovoriacich" prechodov medzi týmito scénkami strácajúcich pozornosť diváka. Možno by stačilo vystrihnúť 10minút, mierne doladiť dej, vytvoriť trošku silnejšiu emočnú vetvu medzi slepým chlapcom a divákom a rázom by tu bol nezabudnuteľný snímok chytajúci za srdce, lebo načrtnutý potenciál to malo na veľmi, veľmi veľa. V každom prípade stojí film za vzhliadnutie. /70%/ (18.01.2009)

Iránská filmografie je koukám docela pojem. Barva ráje je totiž pořádně silná. Chvíli dokonce trvá ji pořádně pobrat. Pokud se k ní odhodláte, odměnou vám bude čistý film, kterých se v dnešní rychlé době už moc netočí. Vzhledem k ostatním iránským filmům, kterých jsem schodou okolností za poslední roky pár viděl, by se asi dalo i říct, díky za ně. (13.10.2014)

Na rozdíl od skvělého předchozího režisérova snímku Children of Heaven tlačí Barva Boha (správný název! - Barva ráje je nesmysl) trošku moc na city a za každou cenu se snaží diváka dojmout. Uznávám, že při sledování "slepého chlapce běžícího po rozkvetlé louce" nezůstane mnohé oko suché, mně to ovšem spíš připomíná dokument ze života postižených než "krásný film". (02.02.2010)

Až dosud jsem o íránské filmografii nevěděl zhola nic, ale teď, po shlédnutí dvou filmových skvostů Božské děti a Barva ráje jsem unešen. Tedy zatím alespoň z tvorby Majida Majidiho. Ten člověk dokáže s naprosto jednoduchým scénářem pracovat tak, že na konci je vynikající film. Nemám ponětí, jakým způsobem probíhá výběr herců do jeho filmů, ale každopádně má Majidi skvělý čich na vynikající herce, zejména ty dětské. Jejich výkony jsou tak opravdové, tak skutečné, že z toho člověk až zůstává v úžasu stát. Tento film to potvrzuje beze zbytku. Navíc je děj podpořen i nádhernými hudebními pasážemi, které jen umocňují celkový prožitek. A propos: Mnoho lidí, kteří mají o Íránu nějakou utkvělou a zakořeněnou představu, asi překvapí krajina, v níž se valná část děje odehrává. V mnoha směrech totiž důvěrně připomíná tu naši dobře známou českomoravskou zemi. (24.06.2003)