Režie:
Jiří KrejčíkScénář:
Jiří KrejčíkKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Jiří Menzel, Rudolf Hrušínský, Josef Kemr, Josef Somr, Soňa Valentová, Jitka Molavcová, Jiří Lábus, Zuzana Fišárková, Jan Vágner, Pavel Nový, Jiří Císler, Vlasta Žehrová, Johanna Tesařová (více)Obsahy(1)
Pražská Malá Strana a Jan Neruda – to je magické spojení. A pokud k tomu přidáme ještě renomovaného režiséra Jiřího Krejčíka a Jiřího Menzla v hlavní roli, je filmový zázrak hotový... Mladík studující práva (J. Menzel) si najde podnájem u jisté mladé konduktorky (S. Valentová) v domnění, že tu najde idylickou malostranskou atmosféru a bude se moci v klidu připravit na zkoušky. Dům je zabydlen rázovitými postavičkami. Žije tu majitel (J. Kemr), který občas ztrácí paměť, a jeho milá skromná dcera ve věku na vdávání (J. Molavcová), bydlí tu neúspěšný malíř (J. Somr) a jeho temperamentní žena (Z. Fišárková) i jistý tajemný Provazník (R. Hrušínský), který píše anonymy na své bližní, aby se škodolibě bavil na jejich účet. Největší potíže mladíkovi ale způsobí bytná, kvůli které je dokonce, ne svou vlastní vinou, nucen podstoupit souboj s jejím milencem, důstojníkem (P. Nový). Naštěstí v malostranském podnájmu nakonec neztratí ani život, ani mládeneckou svobodu. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
Zcela geniální Krejčíkovo zpracování povídky Figurky. Jedna scéna za všechny: "Pan nadporučík Rubacký žádá satisfakci" Menzel to uhrál skvěle. "Za všechno může Bismarck" , žvaní pan domácí Kemr. Opilec Somr v roli malíře. Prostě úžasné dílo, proti kterému mohou jít americké trháky akorát tak do prdele! ()
Opravdu výborná adaptace závěrečné Nerudovy povídky Figurky z cyklu Povídky malostranské z doby, kdy ještě televizní film mohl znamenat výraznou uměleckou kvalitu, což režisér Jiří Krejčík naplnil bezezbytku. Elitní herecké obsazení, vynikající herecké výkony, typická práce s mimikou herců a detailními záběry výrazů tváří (často až expresionistických, povětšinou ale grimas vyznívajících směšně - znamenitá poetická kamera Jaromíra Šofra), nádherný jazyk Nerudovy předlohy, originální tvůrčí momenty (snové halucinace asociované rybičkami v akváriu s tvářemi herců osvícenými ostrým světlem zdola), vynikající hudební stránka (jak by také ne, když ji má na svědomí Zdeněk Liška), výtvarná stylizace Ester Krumbachové, akcentování humorného rozměru Nerudovy povídky, tragické motivy jsou upozaděny, postižení idylického ducha literární předlohy, to všechno dohromady tvoří znamenitý televizní film ... ()
Základem úspěchu je v tomto případě kvalitní literární předloha - figurky , které Neruda kdysi kolem sebe potkával a kterými zalidnil svoje povídky jsou zajímavé a přitom uvěřitelné. Je fajn, že v tomto příběhu navíc převažují úsměvné situace a komediální prvky nad těmi tragickými - ne vždy je Neruda ve svém vyprávění tak optimistický. Krejčík jeho text solidně zadaptoval a opřel se přitom o silné herecké obsazení. Snad jen s poněkud naivním herectvím Jiřího Menzela mám trochu problém, režírování mu šlo přece jen líp... Celkový dojem: 75 %. ()
Neberu v potaz, že jde o filmové zpracování literární předlohy. Hodnotím jen film a ten mě vůbec nezaujal. Postavy jsou skutečně prazvláštní, každá je zakuklena do sebe a ani nová postava Jiřího Menzela nedokáže se zaběhlými zvyky nic udělat. Od tohohle filmu zábavu nečekat, jen sem tam slabé pousmání! ()
Unylé. 1) 44letý Jan Neruda napsal povídku Figurky a 63letý Jiří Krejčík ji tradičně obsadil a režíroval. Je tu 43letý mladistvě vyhlížející Jiří Menzel (advokátní koncipient) v přiléhavých kalhotách, 61letý Rudolf Hrušínský (Provazník, píše dopisy), 59letý Josef Kemr (domácí), 47letý Josef Somr (malíř), 31letá Jitka Molavcová (dcera domácího Otýlie) a další. Zdálo by se, že divácký úspěch je vzhledem k slavným hereckým jménům zajištěn. 2) Navíc přihoďte roztomilé prostředí pražské Malé Strany, pěkně zinscenovaný souboj a není co namítat. 3) A přesto...Celý snímek je takový unylý, mdlý, melancholický, úsměvně pochmurný, ponurý, přecitlivělý, sentimentální, smutný, teskný a tklivý. Všechno je, jak má být, a přitom mám pocit umělosti, strojenosti, pohody, která není přirozená. Této charakteristice odpovídá i studiový sterilní zvuk. Jako když se omylem napiju limonády slazené umělými sladidly - je sladká, ale nepřirozeně, uměle, žízeň uhasí, ale potěšení nedodá. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- V okamžiku, kdy pan domácí (Josef Kemr) hraje na spinet, říká: "Upravuji Mozarta," ve skutečnosti ale hraje známou lidovou písničku "Ovčáci čtveráci". (pávek)
Reklama