Tři chlapi v chalupě

Účinek této komedie značně poklesl a zestárl oproti době svého vzniku. Je to spíše pouhé zajímavé shrnutí jednoho z prvních populárních československých televizních seriálů, v němž je i nadále několik slibných a silnějších momentů. Záležitost kolem holdu lidu je rozkošná a díky podobným momentům jde alespoň o průměrně zábavnou komedii. Občas vyvolává shovívavý úsměv a lidskou čest se pokouší stavět na piedestal. Někdy se dobové společenské problémy a jejich řešení zdají tak vzdálené. Třígenerační soužití je vyplněno ctižádostí, pocitem nezaslouženého zlehčování jejich společenského úsilí, marnou snahou o spravedlnost a štěkající zahořklou pravdou. Potůčkové řádí ve složení: dobrácký, vitální a popletený děda (sympatický Lubomír Lipský st.), štvavou pravdu dštící a pochybovačný otec (příjemný Jan Skopeček) a uražený syn (zajímavý Ladislav Trojan). Z dalších rolí: osamělá a doufající vdova Přibylová (Stella Zázvorková), idealistický redaktor Zemědělských rozhledů Bursík (sympatický Josef Kemr), vychytralý důležitý muž z ministerstva (dobrý Martin Růžek), prostoduchý koňák Drda (velmi dobrý Čestmír Řanda st.), škodolibý zedník Nedoma (příjemný Josef Beyvl), provokativně se chovající mladá Boženka (Karla Chadimová), okresní tajemní s korupčním chováním Skřivánek (zajímavý Jaroslav Mareš), znalý účetní a trumpetista Kořínek (Vlastimil Hašek), či nadšený referent ČSM (Antonín Šůra). Uchovat si čestnou tvář je chvályhodné. Touha po pravdivé a otevřené mluvě taktéž, ale pravdivá slova štěkaná ve vzteku všem nevybíravě a uraženecky je nakonec pravdou poloviční. Za tu druhou se převlékla jen dětinská zášť. I tak se z humorně zábavního prvku zachovalo stále něco, co dokáže i v současnosti pobavit. (19.09.2016)

Komunistická agitka, která jistě ve své době měla a i dnes má spoustu svých příznivců, je pravdou, že v dnešní "svobodné" společnosti si "dobrá" část obyvatelstva s potěšením plivne do tváře komunistického molocha naší minulosti, však smutnější stránkou této "odvahy" je to, že většina těchto dnešních ohnivých disidentů by si v době vzniku tohoto filmu nedovolila ani písknout a možná by je to ani nenapadlo, protože by ani netušili, že něco je špatně... Člověka až mrazí....buďme však vždy rádi, že máme tu dnešní "svobodu" a alespoň můžeme vyjádřit svůj individuální postoj a neopíráme se jen o "podporu zdola a nesoutěžíme v hromadění kompostu", i když tím posledním si nejsem tak zcela jist... (21.03.2005)

Režisér a scénárista by bezesporu zasloužili medaili za statečnost, protože vystavět celý příběh kolem kupy kompostu by se neodvážila ani největší esa holyvůdu. Bohužel se potvrdilo ono staré dobré pořekadlo, že z hnoje bič neupleteš. Děda Potůček občas zazářil, zvláště se povedlo jeho "zemedelci" po vzoru našeho třetího dělnického prezidenta a "vždyť už je to hotový... jenom to potřebuje ještě trochu dodělat!". Také vrcholná scéna v hlavní roli s kohoutkem a "naším předsedou, na kterýho je spoleh" neměla chybu. A v souvislosti s tímto filmem mi pořád vrtá hlavou, o dnešku se říká, že se vše zrychluje, člověk předčasně dospívá a tak... a přitom Lipský měl svého syna Skopečka ve dvou!! letech a ten syn zase v sedmi letech svého syna, Trojana. Mně napadá jediné vysvětlení, že ve dvacátých letech Země kroužila kolem Slunce daleko pomalejc, takže tehdejší rok trval dnešních několik let. (08.02.2014)

V záplavě kvalitních filmů, které se postupem času začaly šmahem vytrácet, až je v podstatě během devadesátých let 20.století úplně vytlačil úpadkový konzum a začala vznikat díla téměř výlučně pro konzumem a vlastním EGOismem omámené psychopaty, krvežíznivé bestie, vulgární impotenty, anti-rudé d´ábly a nesoudné blbečky, jsem tenhle skvost nevědomky zcela přehlédla. Mladá generace té doby jsme také vyhledávali určitě jiné filmy než filmy typu "politická" komedie. Tohle nebyl film pro mladou generaci tehdy a už vůbec ne dnes, kdy už mají vlastně všechny generace dokonale vymyté mozky konzumem a falešnou tolerancí...Skvěle napsané, zrežírované i zahrané = aby ne: Dietl scénárista-fenomén, Mach výborný režisér, nepropadlý hnusu zvaném "nová vlna", ani USamerickému snu, herci par excellence. Lipský ve svém mladém věku v roli dědy Potůčka naprosto dokonalý, ale dech mi zcela vyrazil Skopeček svým silným a perfektním civilním herectvím, opravdu radost poslouchat i sledovat. Komedie poukazuje s nadsázkou a vytříbeným vkusem i vtipem na nešvary v socialistickém družstevnictví. Nešvary, které se dají řešit, a to lidsky, rozumně i s úsměvem. Agitka? Žádnou nevidím, ale anti-rudí belzebubové vidí agitku i v tom, když marxista/komunista spláchne hajzl! (02.01.2022)

Jsem ochotnej přistoupit na to, že ve své době to mohla být populární záležitost, že na to lidi houfně šli do kina a že se smáli. Dokážu i vyhodnotit situace, ve kterých se předpokládal smích, ale mě dneska vtipné nepřišly. Jistě, po padesátých letech naplněných budovatelskými agitkami mohlo tohle být zpestřující, ale i tady to budování čpí ze všech stran. Především se tu mnoho mluví, dialogy jsou ale plytké a někdy i scénáristicky nedomyšlené. Chabý pokus o náznak politické satiry je příliš krotký a přizdisráčský na to, aby mohl zaujmout.Mluví se především o kompostech, obecním vodovodu a bytí či nebytí předsedy. Už tato tři témata degradují případné kvality filmu. Možná svou roli hraje i můj osobní problém s Lubomírem Lipským, kterého obecně snesu jen málokdy. Nemluvě o Janu Skopečkovi, jehož permanentně patetický kukuč je směšný. Takže, až příště budu někde číst "legendární", zbystřím. Protože Tři chlapi v chalupě jsou dokladem toho, že i legenda může být pěkná sračka. Takže za kouknutí stojí snad jen coby dokument doby a doklad faktu, že i Míla Myslíková a Helena Růžičková byly mladé a štíhlé. (17.12.2011)