V šest ráno na letišti

Takhle si predstavuji film pro kluky. Letadla, chlapi v uniformach, "detektivni" zapletka... Nadherne dobove zabery Moskvy, vcetne uzasneho vozoveho parku. Film ma tempo, vtip a diky ukazky z mezinarodniho festivalu mladeze musel na svou dobu pusobit nezvykle multikulturne. Asi jsem jeden z mala, ja ale Pepickovi jeho neobvykly den zavidel a verim, ze v dobe premiery byl takovych kluku zastup:-). Jedine, co mi na filmu vadilo, byly nektere pepikove grimasy, z toho jsem rostl. Jinak jsem de facto nadseny a nekterym uzivatelum bych pral vetsi nadhled pri hodnoceni (pokud ten film "odpadari" vubec videli...). (17.04.2014)

Koprodukční československo-sovětský film „V šest ráno na letišti“ je čistá propaganda. V Moskvě se koná mezinárodní festival studenstva a tak je třeba ho řádně prezentovat. S nadhledem bychom mohli říci, že je to jedno velké festivalové „PR“. Celý příběh by se mohl scvrknout na 10 minut. Ale to bychom zřejmě byli ochuzeni o záběry z festivalu. Úsměv Toma Sedláčka je asi nejcennější devizou filmu. Kamera nám na začátku filmu ukazuje krásy starých pražských ulic. Z leteckých záběrů však vidíme pouze TU 104 v oblacích, žádné hezké pohledy na Prahu nebo Moskvu. Kromě dvou hlavních dětských představitelů Tom-Pepíček a jeho sovětský kamarád (Vladimir Silujanov) ostatní herci mnoho prostoru nedostali. Ze sovětských jistě stojí za zmínku představitel taxikáře Nikolaj Krjučkov, který se uplatnil v mnoha dramatických rolích v sovětských filmech. Z českých herců jsme mohli vidět poněkud nešikovnou Janu Dítětovou, nerudného Miroslava Homolu a začínajícího Stanislava Fišera. Diváky jistě pobaví možnost snadno vycestovat, byť do SSSR. Hudba mi připomněla staré patetické sovětské filmy. Dialogy jsou pronášeny v češtině a ruštině. S přivřenýma očima dávám 2 hvězdičky. (17.04.2014)

Masochismus, ale nechtěně zábavnej. Československo-sovětské přátelství a nadšení z toho chčije niagarskými proudy a zcela cizí lidé mají příkladně otcovský, potažmo mateřský přístup k pražskému Pepíkovi, kterej toho v Moskvě stíhá tolik jako Muž z Ria během týdenní dovolené. Což mu na tváři vyčaruje kontinuální úsměv tydýta. Nemůžu ovšem souhlasit s tím, že moskevský kamarád Míša měl doma britskou mramorovanou kočku a spelloval do telefonu. To je přece ideologicky nepřijatelné. (23.03.2016)

Moskva tančí a zpívá. Lehkovážný omyl se na palubě sovětského letadla mění v klukovské dobrodružství, které se sice pokouší o klasickou variaci na téma sám v cizím městě, ale poměrně bezúspěšně. Dnes z tohoto prapodivného barevného filmu zbyla jen lehce nostalgická vzpomínka, kouzlo nechtěného a několik zajímavých záběrů z Moskvy. Dobově zatížené a primitivně rozjásané je to opravdu až příliš. // Tech. poznámka: bez znalosti ruského jazyka je snímek takřka nepochopitelný (titulky nejsou a zřejmě nebudou) (31.01.2015)

Dvě hvězdičky jsou za dobové reálie, které jsou z dnešního pohledu až neuvěřitelné. Ať už autobus na karlově mostě, či prázdné šedavé oprýskané ulice, ale hlavně režim na letišti, běhání po runway, bezpečnostní kontrola v podobě rozvrzané branky, kontrola letenek až na palubě a mnoho dalšího. Samozřejmě to má hlavně v dětech vyrobit představu, že když se náhodou objevíte bez koruny v Moskvě, nevadí, všichni jsou tam natolik přátelští, že se rozdají abyste měli co jíst, pít či nosit na hlavě... (22.05.2019)