VOD (1)
Série(3) / Epizody(20)
-
Příběh Jeffreyho Dahmera (2022) - 10 epizod
-
Příběh Lylea a Erika Menendezových (2024) - 9 epizod
-
Série 3 (2025) - 1 epizod
Videa (4)
Recenze (336)
Tohle se mi ještě v životě nestalo, abych na nějaký seriál po zhlédnutí myslela každý každičký den a přemítala o něm pořád dokola a dokola. Myslím, že se s tímto počinem Murphy dostal na vrchol své režisérské kariéry a ač mě jeho dřívější úctyhodné dvě řady American Crime Story posadily taky slušně na zadek, příběh Jeffreyho Dahmera vytvořen jeho pohledem mě v podstatě nenechává spát doteď. Absolutně jsem nečekala, že by na mě mohl mít seriál pro Netflix takový dopad. Z 90% za to ale může nepochopitelně brilantní a naprosto dechberoucí výkon Evana Peterse a jeho ne/výrazové brýlové hraní. Od srdce doufám, že za tohle uvidí nějakou cenu, protože mě nenapadá nikdo na světě, kdo by si to momentálně zasloužil víc. Nejen proto, že muselo být extrémně těžké zahrát a vžít se do někoho, kdo má na svědomí tak nelidské činy, ale i proto, že Jeffrey Dahmer je tak neuchopitelná osobnost ať už kvůli své inteligenci, postoji k tomu, co udělal a jak byl schopen o tom poměrně otevřeně mluvit. Tento seriál mě donutil pustit si snad všechny rozhovory s Dahmerem na YouTube, které byly k nalezení, protože mi to mozek prostě nebere a zároveň mě celý ten příběh strašně přitahuje. Faktorem, proč jsem ale tak poznamenaná je i naprosto podmanivá a hypnotizující hudba Nicka Cavea, skvěle vybrané osmdesátkové soundtracky a to, jak hloubkově to bylo celé napsané, natočené a nabídlo to i tolik potřebné zrcadlo tehdejší americké společnosti a zvrhlému policejnímu systému. Samozřejmě by pro mě jako hororového hltače bylo explicitnější gore třešničkou na dortu, ale chápu důvod, proč tomu tak nebylo vzhledem k respektu k pozůstalým a myslím, že to na škodu vůbec nebylo, protože tento seriál je hrůzostrašný a dokonale depresivní i bez násilí. Už ho zapínám podruhé, protože herecký koncert Evana Peterse se mi zažral pod kůži tak znepokojujícím způsobem, že mi asi přivodil jakýsi druh platonického stockholmského syndromu. Úplně se mi vrací vzpomínky na základku, kdy jsem ho milovala v American Horror Story jako Kita Walkera a měla ho všude na tapetě. Neuvěřitelný, bezkonkurenční, dechberoucí Evan. ()
Pomalu plynoucí psycho s neskutečným Evanem Petersem. Tomu efektivně sekunduje jako vždy mrazící hudba od dua Cave a Ellis. Posledních pár dílů pak ztrácí dech. Seriál šlape nejlépe, když má Dahmer volnou ruku, ať to zní jakkoliv špatně. Každopádně jeden z nejzajímavějších kousku, co Netflix za poslední dobu vyplodil. Stačí se toho nebát. ()
Famózní herecký výkon jednoho z nejbrutálnějších vrahů/kanibalů/nekrofilů, co kráčel po této zemi. Jednání divák pozoruje s absolutní nechutí a otočeným žaludkem. Seriál si hraje s časovou osou, aby zvýšil dynamiku, ale za mě úplně zbytečně. Jednu hvězdu strhávám za nevěrohodné zobrazeni Dahmera jako mumlajícího dementa, přitom reálně to byl manipulátor barvitě se vyjadřující s IQ 145. Trochu škoda, že ho takto dodrbali. Plus konec a jeho otočení na víru bylo způsobeno serotoninovou a noradrenalinovou terapií, ne prozřením. ()
Tahle série mě velmi překvapila. Upřímně mě na ní nejvíce nalákal Evan Peters, kterého jako herce mám ráda a do takových rolí se hodí. A tady tomu nebylo jinak. Začátek seriálu měl i hororovou atmosféru, kterou podkreslovaly skladby od Nicka Cavea a Warrena Ellise. Nevím jak se vyjádřit k samotné osobnosti Jeffreyho Dahmera, ještě si asi počkám na Rozhovory, ale co můžu říct už teď, tak že byl opravdu nemocný a bohužel se to nijak neřešilo. Přijde mi, že se neměl komu svěřit, protože by nikdy nenalezl pochopení. Protože si to sám uvědomoval, že je s ním něco špatně a to byl jeho hlavní problém. Podívejte se sami. Doporučuji. ()
Původně jsem chtěl napsat nějaký strašně satirický komentář jako jsem to udělal u komentáře k Johnu Waynu Gacymu a Tedovi Bundymu, ale myslím si, že si to zrovna tenhle počin tak úplně nezaslouží. Víš, tihle sérioví vrazi můžou být zobrazeni dvěma způsoby, buďto ve formě real krimi dokumentů, kde se dělají rozhovory se skutečnými obětmi a policisty, nebo se může natočit seriál s dosazenými herci a scénářem. První případ funguje ve valné většině pokusů, kdežto druhý hraný případ prakticky nikdy. Tím se dostávám k jádru věci, protože Monster: The Jeffrey Dahmer Story, je jedna z těch světlých chvilek, kdy je to zkrátka udělané dobře. Myslím si, že je to udělané dokonce tak dobře, že kdyby bylo trochu víc zatlačeno na nějakou policejní linku a ubráno z linky černošské sousedky, mohlo by to připomínat jakýsi spinoff Mindhuntera (i ten soundtrack je ve vyhrocených scénách prakticky identický). Celá šestá epizoda, je topově natočená, sonda do hlavy sociopatického vraha, který se naposledy ohlédne a pak už se naprosto oddá své posedlosti. Jo a to zatmění je taky sick af. No a co samotný Jeff? Taťka si o prášcích během těhotenství může říkat co chce, ale vzít šestiletého syna a učit ho jak pitvat přejeté zvíře je z hlediska naprosto základní psychologie bezpochyby spouštěč pro sériového vraha. I přes občasné k uzoufání pomalé tempo doporučuju. ()
Galerie (167)
Photo © Netflix
Zajímavosti (21)
- Lionel Dahmer (Richard Jenkins) se ve své knize „A Father's Story“ přiznal k tomu, že i on měl v mládí násilnické sny a fantazie jako jeho syn (což je zmíněno i v seriálu). (Delock)
- Jeffrey Dahmer (Evan Peters) pustí Tracymu Edwardsovi (Shaun J. Brown) snímek Vymítač ďábla 3 (1990). V jednom interview Jeffrey přiznal, že často před usmrcením své oběti sledoval právě třetího exorcistu. (Takeshi666)
- Wisconsin byl prvním státem, který zrušil trest smrti v roce 1853. Bez ohledu na brutalitu jeho počínání tak nemohl tento trest být uplatněn i přesto, že si ho sám Dahmer (Evan Peters) přál. Po odsouzení tak strávil nějakou dobu v ochranné izolaci, následně byl na zbytek svého trestu převezen do státní věznice. (NiWi)
Reklama