Padlé ženy

Myslím, že tenhle názorově černobílý snímek je ke svému účelu výborně natočen - výběrem tlumených studených odstínů barev, drastických detailů; "zmatená" a "stísněná" kamera - nízká hloubka ostrosti; emotivně šokuje nedovolí vám svobodně dýchat; mám dvě možnosti, jak se na film dívat - jako na hraný vysoce tendenční dokument, který a) dovedl do krajnosti obraz sexuální kulpabilizace žen, nebo jako na snímek, který b) poškodil obraz irské společnosti a katolické církve. Ale to je na velmi dlouhou debatu, která sem vlastně vůbec nepatří. V každém případě muselo dojít k závažnému selhání společnosti. P.S.: V naší sekularizované a téměř rovnoprávné vlasti (až na tu feminizaci chudoby a pár drobností), může film působit nadmíru kontroverzně - ale ... (10.03.2009)

Vezmeme-li to nejhorší z Dolores Umbridgové, septy Unelly a Montgomeryho Burnse dostaneme průměrnou jeptišku z Magdalenina kláštera. Sestry trýzní, ponižují a ubližují ve jménu boha, navíc dodávají místním kněžím čistý trencle, tudíž jsou více méně nedotknutelné. Všechno to podpírá fakt, že poslední Magdalenin klášter byl uzavřen až v roce 1993, kdy majitelky a provozovatelky prádelny prodělaly peníze při obchodování s akciemi na burze a aby pokryly ztráty, prodaly část pozemků kláštera developerovi. Developer pak objevil 155 neoznačených hrobů, což vedlo k obrovskému skandálu, k odhalení zvěrstev a následnému uzavření. Ještěže sestry podcenily akciové trhy, nedejbože by tam praly spodky ještě teď. Klášter vznikl jako nápravné zařízení pro prostitutky, z čeho se pak přešlo i k svobodným matkám, znásilněným ženám nebo k těm, co nevhodně mrkly na kluka od naproti. Téma mě, jak se říká, zvedlo ze židle. Pro bezpráví neexistuje ospravedlnění. Na filmu se mi nejvíc líbila kamera společně s obrazem. Jen mám trochu pocit, že mohl jít víc do hloubky, pouto s hlavními postavami se dalo během sledování těžko navázat. (04.05.2022)

Poměrně výživný snímek, který sice vůbec není dokonalý, ale rozhodně zaujme. Pár až příliš okatých "agitek" (mazlení se s penězi, posmívání ve sprchách,..) versus vcelku umné brnkání na divákovu trpělivost, se kterou musí vydržet bezmocně přihlížet zvěrstvům, která se kdysi nejspíš tu a tam vážně děla (mimochodem: Bernadette a její "netrpěla dost" styl přežívání v tom pekle je sympatický - jen mi k ní moc nesedělo, že by tam vydržela tak dlouho). Pokud se chce divák-masochista nervově odrovnat ještě více, doporučuji zhlédnout společně s tímto. (3,5*) (10.03.2009)

Vývoj katolické církve dosáhl úspěchu. Kdyby se tyto dívky narodili o 200 let dříve a "zhřešili" by stejně jako v tomto případě, šli by rovnou na hranici. Naštěstí služebníci boží, v podobě zlých, neurotických, starých panen a úchylného kněze, těmto světsky ztraceným "hříšnicím" poskytnou možnost pokání. "jsme tu proto, abychom trpěli, to je náš trest". Nesmí chybět psychické i fyzické ponižování a sexuální zneužívání. Síla osobnosti jedince v daném případě se projevuje velmi rychle a jelikož vězeňské prostředí a izolace je časově neurčena, je tu i jasná rozhodnost k činům. Atmosféra se chvílemi i uvolňuje a je zde dokonce prostor pro lehký humor, což je určitě příjemné osvěžení. Jestli je to záměrně předramatizované, jak se zde zmiňuje, si netroufám říci, zvlášť, když se jedná o snímek podle skutečných událostí z Irska 60.let minulého století. (09.11.2012)

Dosti šokující a sirový snímek, který sice opakuje už dosti ohrané téma, ale velmi kvalitní zpracování, výborné herecké výkony a atmosféra naprosté beznaděje film dělají vysoce nadprůměrným. Akorát trochu skřípala psychická stránka hlavních představitelek, nepochopil jsem náhlé skoky ve vývoji jejich osobnosti. Postupem děje se mi hodně odcizily. Jinak nemám co jiného k namítnutí i když tento snímek nesrazí z trůnu pro mě vděčnější Requiem pro panenku. (26.05.2006)