Domácí víno

Já jak odejdu, tak je všechna pohoda pryč! Herecký koncert Dany Medřické. Její uspěchaná, starostlivá, přepečlivá, komandující a napomínající matka je excelentní psychologickou anamnézou jedné obyčejné rodiny. Autor, scénárista, dramaturg a někdejší redaktor Československé televize Pavel Hajný, si navíc nebere servítky – v inscenaci zazní mnohé ostré výpady proti socialismu a závěrečný výstup před zamčenou koupelnou, který vlastně uzavírá celou tu bezútěšnou frustraci prostřednictvím náhle vyřčených pravd, po léta útrpně zamlčovaných a hořkých jak pelyněk, je vybalancován tak, aby diváka rozesmál i zabolel zároveň. Vynikající herecké výkony ve vedlejších rolích, od mladých až po nenápadného Bohumila Záhorského v roli flegmatického tatínka s výborným postřehem. Opomenout nelze ani tatínkovo domácí víno, které rozvazuje jazyky i charaktery, a (ne)oblíbený celerový salát... (06.06.2010)

Vo víne je pravda. Spíš voda... Ale krv nie je voda, takže rodina musí žiť a to aj cez mŕtvoly. Rodina je puto, ktoré pojí, ale aj spútava. Ak ste mali niekedy dilemu, či sa venovať sebe, alebo brať ohľady na blízkych, toto je film pre vás. Začiatok je milý, no skôr jednoduchý. Zobrazuje priemerný víkendový deň priemernej rodiny. V druhej tretine je dej už naplno rozbehnutý a môžeme sa tak tešiť podarenej komédii. Posledná časť je však fatálna. Jedna nočná debata odhalí všetko, čo bolo roky zakopávané pod rodinný koberec. (12.06.2015)

Z vlastní zkušenosti vím, že lidé, jako je Danou Medřickou skvěle zahraná matka, opravdu existují a není to s nimi jednoduché. Mají pocit, že pokud sami sebe neobětují, nepřibijí se na kříž, nebudou na všechno dohlížet a minimálně jednou do hodiny neporadí každému, kdo je v dosahu jejich rad, tak se svět, jenž podpírají vlastním tělem, může snadno zhroutit. Takoví lidé mohou být buď směšní (TV film Lustr a sebedestruktivní strýček hraný Petrem Nárožným, případně Boženka Tlučhořová, zlatá česká máma, která dělá všechno pro vás, ruce vytahaný jako lama..., z Tlučhořovic rodinky Kaisera a Lábuse), nesnesitelní (Saša Rašilov z Rodinných trampot oficiála Tříšky), nebo politováníhodní. A právě to je případ Domácího vína a nesmírně uvěřitelného výkonu Dany Medřické. Kvůli ní a kvůli nenápadnému, ale o nic hůře hrajícímu Bohušovi Záhorskému stojí tahle inscenace určitě za vidění. (28.01.2012)

Premiéra: 14. 1. 1964 /// Inscenace se láme poměrně překvapivě asi půl hodiny před koncem. Z vyloženě komické polohy do tragikomi, no, spíš tragické. Přítomnost Jana Třísky a kritické komentáře stran socialismu rozhodně přispěly k tomu, že se Domácí víno na obrazovkách v 70. a 80. letech asi moc neohřálo. // Z dobového tisku: "Režisér Filip patří k průkopníkům a propagátorům televizního filmování, které se liší jak od natáčení filmů, tak od dosud běžného způsobu práce v televizním studiu. Zahradu královninu (svůj první televizní film) natáčel na film 16mm kamerou, Domácí víno bylo natočeno již na film 35mm dvěma synchronními kamerami a Favorit byl natáčen na pětatřicítku již třemi synchronními karemami, což je způsob pro televizní film nevýhodnější." (05.03.2013)

Na tehdejší televizní produkci vlastně vynikající inscenační počin s výbornám scénářem a vcelku uměřenými hereckými výkony. Povedená - až nadčasová - sonda do života jedné >šťastné< rodiny. Jó, Igi B. to zná, Igi B. se právě tenkrát narodil a od té doby to ví: "Hlavně aby si ty lidi nedělali ze života peklo..." Komedie kyselá i hořká, jak to tatínkovo zvětrané domácí víno... (05.02.2006)