Domácí víno

Nečekaně skvělá televizní hra. Ne snad že by byla nějak výjimečně originální nebo skvěle napsaná, ale je to něco jako benefice Dany Medřické. Hraje všetečnou matku rodiny, dokonale vycepované k dodržování jejích instrukcí. Má oči všude, kulometnou rychlostí uděluje pokyny a celá hra je vlastně o tom, jak se ji ostatní ostýchavě (a více méně marně) snaží přerušit. Umím si představit, jak by tu roli hrála většina hereček - jako nesmlouvavou tyranku a ukdákanou slepici. Ale v podobě Dany Medřické je to docela roztomilá paní, která si ani neuvědomuje, že kolem ní hrůzou všichni chodí po špičkách. 80% (21.02.2006)

Z vlastní zkušenosti vím, že lidé, jako je Danou Medřickou skvěle zahraná matka, opravdu existují a není to s nimi jednoduché. Mají pocit, že pokud sami sebe neobětují, nepřibijí se na kříž, nebudou na všechno dohlížet a minimálně jednou do hodiny neporadí každému, kdo je v dosahu jejich rad, tak se svět, jenž podpírají vlastním tělem, může snadno zhroutit. Takoví lidé mohou být buď směšní (TV film Lustr a sebedestruktivní strýček hraný Petrem Nárožným, případně Boženka Tlučhořová, zlatá česká máma, která dělá všechno pro vás, ruce vytahaný jako lama..., z Tlučhořovic rodinky Kaisera a Lábuse), nesnesitelní (Saša Rašilov z Rodinných trampot oficiála Tříšky), nebo politováníhodní. A právě to je případ Domácího vína a nesmírně uvěřitelného výkonu Dany Medřické. Kvůli ní a kvůli nenápadnému, ale o nic hůře hrajícímu Bohušovi Záhorskému stojí tahle inscenace určitě za vidění. (28.01.2012)

Je asi nemístné vytýkat televizní inscenaci „televizní“ pojetí odpovídající žánru, ale přímočarost a výslovnost ústředního tématu, které by se mohlo stát východiskem ještě hlubšího a trpčího dramatu, bezmála albeeovského, mě opravdu rozladila. Zvláště když všichni obsazení, včetně třech debutantek, hrají tak přesvědčivě a v dokonalé souhře. Klidnější expozicí (s možnou prefigurací závěru), volnějším tempem a hrou náznaků by se dalo lépe uvést do niter všech postav a skutečně otevřít dění na scéně (sugescí nadějí i beznadějí). I vyvrcholení této banální soboty by tak vyznělo mnohem osudověji, než tomu bylo ve filmu. Skica tragédie. (20.12.2015)

Vo víne je pravda. Spíš voda... Ale krv nie je voda, takže rodina musí žiť a to aj cez mŕtvoly. Rodina je puto, ktoré pojí, ale aj spútava. Ak ste mali niekedy dilemu, či sa venovať sebe, alebo brať ohľady na blízkych, toto je film pre vás. Začiatok je milý, no skôr jednoduchý. Zobrazuje priemerný víkendový deň priemernej rodiny. V druhej tretine je dej už naplno rozbehnutý a môžeme sa tak tešiť podarenej komédii. Posledná časť je však fatálna. Jedna nočná debata odhalí všetko, čo bolo roky zakopávané pod rodinný koberec. (12.06.2015)

Premiéra: 14. 1. 1964 /// Inscenace se láme poměrně překvapivě asi půl hodiny před koncem. Z vyloženě komické polohy do tragikomi, no, spíš tragické. Přítomnost Jana Třísky a kritické komentáře stran socialismu rozhodně přispěly k tomu, že se Domácí víno na obrazovkách v 70. a 80. letech asi moc neohřálo. // Z dobového tisku: "Režisér Filip patří k průkopníkům a propagátorům televizního filmování, které se liší jak od natáčení filmů, tak od dosud běžného způsobu práce v televizním studiu. Zahradu královninu (svůj první televizní film) natáčel na film 16mm kamerou, Domácí víno bylo natočeno již na film 35mm dvěma synchronními kamerami a Favorit byl natáčen na pětatřicítku již třemi synchronními karemami, což je způsob pro televizní film nevýhodnější." (05.03.2013)