Domácí víno

Nečekaně skvělá televizní hra. Ne snad že by byla nějak výjimečně originální nebo skvěle napsaná, ale je to něco jako benefice Dany Medřické. Hraje všetečnou matku rodiny, dokonale vycepované k dodržování jejích instrukcí. Má oči všude, kulometnou rychlostí uděluje pokyny a celá hra je vlastně o tom, jak se ji ostatní ostýchavě (a více méně marně) snaží přerušit. Umím si představit, jak by tu roli hrála většina hereček - jako nesmlouvavou tyranku a ukdákanou slepici. Ale v podobě Dany Medřické je to docela roztomilá paní, která si ani neuvědomuje, že kolem ní hrůzou všichni chodí po špičkách. 80% (21.02.2006)

Já jak odejdu, tak je všechna pohoda pryč! Herecký koncert Dany Medřické. Její uspěchaná, starostlivá, přepečlivá, komandující a napomínající matka je excelentní psychologickou anamnézou jedné obyčejné rodiny. Autor, scénárista, dramaturg a někdejší redaktor Československé televize Pavel Hajný, si navíc nebere servítky – v inscenaci zazní mnohé ostré výpady proti socialismu a závěrečný výstup před zamčenou koupelnou, který vlastně uzavírá celou tu bezútěšnou frustraci prostřednictvím náhle vyřčených pravd, po léta útrpně zamlčovaných a hořkých jak pelyněk, je vybalancován tak, aby diváka rozesmál i zabolel zároveň. Vynikající herecké výkony ve vedlejších rolích, od mladých až po nenápadného Bohumila Záhorského v roli flegmatického tatínka s výborným postřehem. Opomenout nelze ani tatínkovo domácí víno, které rozvazuje jazyky i charaktery, a (ne)oblíbený celerový salát... (06.06.2010)

Je asi nemístné vytýkat televizní inscenaci „televizní“ pojetí odpovídající žánru, ale přímočarost a výslovnost ústředního tématu, které by se mohlo stát východiskem ještě hlubšího a trpčího dramatu, bezmála albeeovského, mě opravdu rozladila. Zvláště když všichni obsazení, včetně třech debutantek, hrají tak přesvědčivě a v dokonalé souhře. Klidnější expozicí (s možnou prefigurací závěru), volnějším tempem a hrou náznaků by se dalo lépe uvést do niter všech postav a skutečně otevřít dění na scéně (sugescí nadějí i beznadějí). I vyvrcholení této banální soboty by tak vyznělo mnohem osudověji, než tomu bylo ve filmu. Skica tragédie. (20.12.2015)

Na tehdejší televizní produkci vlastně vynikající inscenační počin s výbornám scénářem a vcelku uměřenými hereckými výkony. Povedená - až nadčasová - sonda do života jedné >šťastné< rodiny. Jó, Igi B. to zná, Igi B. se právě tenkrát narodil a od té doby to ví: "Hlavně aby si ty lidi nedělali ze života peklo..." Komedie kyselá i hořká, jak to tatínkovo zvětrané domácí víno... (05.02.2006)

Komedie tedy rozhodně ne. Anebo tak prvních dvacet minut. Postava matky, v podstatě tyranky, zahrnující svoje děti neunositelnou láskou, je děsivá, ale ještě větší hrůza jde z dobráckého otce a z jeho opatrně přitakávačného a vše omlouvajícího přístupu a vysvětlování dětem, že takhle je to ve vztahu přece normální a jinak to zařídit nejde. (15.12.2020)