Režie:
Robert AltmanScénář:
Joan TewkesburyKamera:
Paul LohmannHrají:
Ned Beatty, Karen Black, Ronee Blakley, Keith Carradine, Geraldine Chaplin, Shelley Duvall, Allen Garfield, Barbara Baxley, Henry Gibson, Scott Glenn (více)Obsahy(1)
Nashville je hlavní město Tennessee. Je to také metropole country music. A počínaje rokem 1975 i název filmu. Natočil ho americký režisér Robert Altman, který už předtím projevoval sklon k mimořádnosti i neúctu k zavedeným normám a to rozmanitým způsobem: v cynickém příběhu amerických vojenských lékařů za korejské války (MASH), ve fantastické historce chlapce schopného létat jako ptáci (Brewster McCloud), v atiwesternu s antipatickými antihrdiny (McCabe a paní Millerová), v rafinované šarádě na pomezí pravdy a přeludů (Vidiny), v odheroizované gangsterce z 30. let Bonnie a Clyde naruby (Zloději jako my), v rozčarovaném pohledu na svět hráčské vášně (Kalifornský poker). Nevšednost, nekonvenčnost ale také sklon k nezávaznosti, který poněkud oslabuje potenciální kvality těchto rysů, v americké kinematografii jinak sympatických: některé hlasy kritiky napovídají, že Nashville se z této linie vymyká, a to k prospěchu věci. V typickém americkém městě střední velikosti a ve středostavovském prostředí probíhá sled výjevů, které jsou jednotícím motivem. Tím je příjezd kandidáta fiktivní politické strany na prezidentský úřad, což je podnětem k orgiím písní, tanců, estrád. S nimi se prolíná soukromý osud celé galerie postav až do vyvrcholení, kdy jeden mladík vytáhne z pouzdra místo kytary revolver a začne střílet na pódium; někoho zabije, někoho zraní, někteří zpěváci uprchnou, jiní zpívají dál v očekávání kandidátova příchodu (oficiální text distributora)
(více)Recenze (53)
Tohle se Altmanovi povedlo. Skvela spolecenska satira :). ()
"Hi, I´m Opal from the BBC." Největší cynik americké kinematografie ve vrcholné formě. Klasika. ()
Film jsem si pustil s pocitem ’uf, to bude asi náročné‘, ale už první půlhodina mě pohltila rychlým sledem událostí a postav; obavy nad stopáží přestaly být faktor. Altman zručně použil moderní metody Nové vlny a aplikoval je na dynamičtější americké prostředí; většinu času jsme do děje vlákáni jako přihlížející - kamera sleduje dění okem a uchem náhodného účastníka, který se zaposlouchá do vzrušeného hovoru u vedlejšího stolu, zhlédne zprostřed davu deset minut veřejného politického meetingu nebo koncertu, je svědkem hromadné havárie. Realističnost je tu vzácně vybalancovaná a nikdy není na úkor diváckého zážitku nebo dramatického dopadu, naopak jej umocňuje. 4 a ½ * ()
Bohužel, tohle mě vůbec neoslovilo. ()
Altman má schopnost zachytit zeitgeist i vdechnout jakýs život figurkám svých postav. Přesto, 160 minut stopáže nesou na svých bedrech hlavně vidlácké cajdáky a další odrhovačky, jelikož Potěmkinovská vesnice Nashvillu se odehrává téměř bez výjimky v prvním plánu. Pokud ale zajedete za roh, nabídne se vám pohled na papendeklové kulisy podepřené kůly s vyškrábaným US of A. Město stejně duté, jako pohled zpívajícího hezounka, který by nám měl být asi sympatický, protože vedle mladic prcá i ženy 40+. Nevím čím byl Altman pro ameriku v době uvedení snímku, dnes je ale oprašovaným a přelešťovaným velikánem americké kultůry. A mě napadá říct jen jediné: Ok, boomer! ()
Dobrý film, jen škoda, že se na něj nedá vydržet koukat:-) ()
Obrovsky slavná, mladá, krásná, úspěšná populární star country music Barbara Jean. Nemálo slavnej, úspěšnej a dobrej (asi 50letej) zpěvák (country music) nosící kotlety a "stylový" kovbojský hadry. Pár dalších hudebníků, zpěváků. Ženská, co utekla svýmu manželovi, aby se prosadila v country music. Manžel ji samozřejmě hledá. Holka (číšnice) bez hudebního sluchu, co si umane, že bude stejně slavná jako Barbara Jean. Organizátoři, promoteři. Trochu trhlá pseudointelektuální reportérka BBC. Asi 14letá holka, co si změnila jméno, aby znělo cool, každej den kompletně změní vizáž, paruku a uloví jinýho chlapa. A jakejsi alternativní kandidát na americkýho prezidenta, co tam permanentně oxiduje se svejma kecama přenášenejma velkejma reprákama z auta. ()
Bohužel mě Nashville, i přes své nesporné kvality, za srdce nechytil. Tato sonda do americké společnosti 70.let je na mě až moc rozvleklá a hodně dlouho (zhruba první hodinu a půl) chaotická. Film je takřka bez dějové linie a bez hlavních hrdinů. Přesto jde o zajímavý a o mnohém z této doby vypovídající počin, a kdo ví, třeba se k němu ještě někdy rád vrátím. Nebylo by to poprvé, co mě něco dostalo až s odstupem času. ()
Nashville jsem v dlouhém rozpětí viděl a poslouchal několikrát. Zachycuje touhy, ambice, ostré lokty, hloupost, nadání, vřelost, levné divadlo, velké podrazy, osobní tragedie, nenávist, lásku v mnoha podobách. Především obchod s úspěchem druhého. Amerika je svobodné rozhodnutí svou svobodu vyměnit za jiné požitky. Kdo je na vrcholu pyramidy je otázka. Odpověď pro každou z postav možná jiná. O odpovědi je nutné přemýšlet a pochopit. Jednou z odpovědí je i pořadí hereček a herců v titulcích. ()
Americké Hoštice. ()
Reklama