Vlkodlak: Noční lovec

Oznámením experimentu Werewolf by Night jsem byl vcelku zaujat. Bylo to něco neokoukaného a originálního, čímž se i výsledný projekt stal. Tento experiment dostal na starost známý skladatel Michael Giacchino, který se ukázal jako zručný režisér a všem dokázal, že na to má. Posledních pár let se Marvel snaží experimentovat čím dál víc, ale vždy to bohužel dopadlo skoro stejně. Vždy to vypadalo, že se Marvel někde v půlce sekl a základní nápad nijak nedokončil. Werewolf by Night je ovšem opakem, který je dokončen až do konce. Malé množství postav a kratší stopáž určitě film nesráží a poukazují, že menší příběhy dokážou mnohdy víc, než veliké tříhodinové blockbustery. Černobílý filtr také ničemu neuškodil a barvy mi po celý film nijak nechyběli. Gael García Bernal a Laura Donnelly jsou velmi sympatičtí a alespoň pro mě si to dost dávali. Choreografie v soubojím tělo na tělo je perfektně natočená a záběry z dálky, aby diváci měli přehled jsou skvělým nápadem. To vše zakončené jedním praktickým záběrem v menší chodbě. Prostě parádní jednoduchý 50 minutový speciál. 5/5 (08.10.2022)

Michael Giacchino kromě režijní tvorby druhých táhne svým soundtrackem k zemi už i svojí vlastní. A tak sledujeme sice zručně natočenou poctu klasickým filmům, který vybudovaly „horror“ coby filmovej žánr, zato poctu s impotentním soundtrackem (byť před sto lety obstojným), kterej filmu bere všechnu atmosféru i napětí. Takže když už vznikne marvelovka, která se současnýmu Marvelu na míle vzdaluje, je dojebaná stejným orchestrálním paskvilem jako všechny ostatní. Podobný mini filmy jsou ale pro Marvel dobrou cestou, jak hledat nová uchopení budoucí tvorby, takže klidně víc! (10.10.2022)

Werewolf by night rozhodně není žádný geniální a novátorský počin, nicméně poměrně těžko se věří, že by něco podobného vzniklo pod hlavičkou Marvelu/Disneyho. Zvlášť potom co Marvel ve své xy fázi nabízí čím dál víc sterilnější filmy, které už zdaleka nemají punc filmové události. Giacchino se v tomhle trošku delším kraťasu inspiroval klasickými horory třicátých let a i když sem nikdy nebyl faoušek Gaela Garcii Bernala, dohromady to tu funguje a ukazuje, že kdyby Marvel přestal sázet na čím dál neoriginálnější a méně a méně záživnou jistotu, pořád by dokázal nabídnout minimálně velmi slušnou zábavu, která by ani nemusela stát stovky milionů...70% (09.10.2022)

Už začínám chápat disneyovskou logiku: všude je přeci jen dost a dost ekonomických krizí, válek a virových onemocnění, a tak se tahle společnost rozhodla, že bude všude tlačit odlehčující humor. A to za každou cenu, klidně i do hororu! Takže až na tohoto zabijáka atmosféry se mi Giacchinova hříčka líbila, příště prosím bez komédie. [Disney+] (10.10.2022)

O poznání sympatičtější tím, o co se to snaží, než tím jaké to je. Což nejlépe dokládá, že sice autoři šli do černobílé stylizace a "jakože starého filmového pásu" plného artefaktů, svícení i záběrů, ale pořád to nadužívá CGI místo praktických triků a masek (i na ty dojde, ne že ne, ale zase vypadají jak Blanarovičové čertík). A tato rozháraná neštymující nedůslednost v konceptu je tu ve všem. Ostatně i typové obsazení Bernala jde ve šlépějích odkazu na Hulla/Chaneyho/Del Tora, ale je to ústřel vedle, bere to moc seriózně. Jaký to rozdíl oproti perfektně brakově přepálené Harrisové, která je věrná předobrazům. Navíc je to značně nevyrovnané; stylový úvod, kdy se to tváří jako pocta Universalu, i závěr jsou zdařilé, ale prostřední pasáž je klasická marvelovská vata podrážející si nohy odlehčujícími vtípky a pootevíráním dveří nové odnoži MCU. (08.10.2022)