Mr. Holland's Opus
Opus pána Hollanda
Mr. Holland's Opus
Mr. Holland's Opus
Režie:
Stephen HerekScénář:
Patrick Sheane DuncanKamera:
Oliver WoodHudba:
Michael KamenHrají:
Richard Dreyfuss, Glenne Headly, Jay Thomas, Olympia Dukakis, William H. Macy, Alicia Witt, Terrence Howard, Jean Louisa Kelly, Joanna Gleason (více)Obsahy(1)
Glenn Holland je muzikant tělem i duší. Hrál v různých orchestrech a jeho snem je skládat hudbu. Musí ale také vydělávat na živobytí, protože ani jeho manželka Iris, fotografka, nevydělává příliš mnoho. A tak se jednoho rána probudí do dne, kdy musí nastoupit na Kennedyho střední školu jako učitel hudby. Hned první setkání se zástupcem ředitelky Genem Woltersem není příliš šťastné: upjatý Wolters k němu pojme averzi, která se nezmění ani za dlouhých třicet let, které Glenn ve škole stráví… Nejprve jsou žáci nepozorní, jeho výklad je očividně nezajímá, někteří pospávají, jiní koukají do prázdna a očividně se nudí. Glenn přesto dělá, co může, dokonce začne dávat jedné žákyni hrající na klarinet soukromé lekce. Dívenka má dojem, že nikdy nic nedokáže, a Glenn se ji snaží přesvědčit, aby nepolevovala, a ukáže jí, jak je hudbu třeba především procítit srdcem. Pomalu ale jistě se mu začíná dařit a jeho mnohdy nekonformní přístup k výuce, který Wolters neustále kritizuje a jemuž není zpočátku příliš nakloněna ani ředitelka školy Helen Jacobsová, začíná přinášet ovoce. Navíc mu Iris oznámí, že je těhotná. Kvůli penězům vyučuje Glenn o letních prázdninách v autoškole. Když se mu narodí syn, hned si představuje, jak ho zasvětí do světa hudby. Na škole vznikne pochodující kapela a učitel tělocviku Bill Meister mu slíbí, že studenty naučí řádně pochodovat, když do orchestru přijme v učení nepříliš úspěšného Louise Russe, který je ale vynikající zápasník. Musel ho z týmu vyloučit právě pro špatný prospěch. Když se Russ stane členem orchestru, bude se moci vrátit. Glenn skutečně po dlouhé námaze naučí Louise hrát na buben a pochodující kapela slaví při jarní slavnosti velký úspěch. Pak se ale Glenn dozví zdrcující zprávu: jeho malý syn trpí devadesátiprocentní ztrátou sluchu. Lékař radí, aby ho nenechávali znakovat, později se prý ve speciální škole naučí využívat zbytku sluchu. To se ale neosvědčí: milující Iris se marně snaží s chlapcem navázat kontakt, a nakonec prosadí, že se syn začne učit znakovat, stejně jako oba rodiče. Čas plyne, je válka ve Vietnamu, kde umírá i Louis, kterého si Glenn velice oblíbil. Ředitelka Jacobsová, která si v průběhu let Glenna zamilovala, odchází do důchodu a na její místo nastupuje nevraživý Wolters. V roce 1980 chystá škola Gershwinovský večer a hledá nadanou zpěvačku. Najde ji v osobě půvabné Roweny Morganové, která všechny okouzlí svým krásným hlasem. Glenn s ní intenzivně pracuje a brzy se mezi nimi vytvoří křehké pouto, které nemá daleko k lásce... (TV Prima)
(více)Recenze (74)
Krásný fim o tom, že důležité je v životě dávat a ne jenom brát. Středoškolský učitel hudby pan Holland na to přišel při rozdávání svého života nevděčným studentům. Celý film má stoupající napětí, jsou tam vděčné okamžiky jako výcvik pochodového bandu nebo představení podle Gerschwina, ale emociálně strhující je až závěrečné představení opusu pana Hollanda. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=OO5Ov4GttsQ ()
Možná trochu moc dlouhý film stojí na strhujícím výkonu Richarda Dreyfusse, který musel zvládnout vývoj postavy během 30-ti let. Za svůj výkon byl nominován na Oscara i Zlatý glóbus a bylo na něm dost vidět zklamání, když ho nedostal (tehdy se ke všem možným cenám propil Nicolas Cage). Závěr je patřičně dojímavý, jedním z emocionálních vrcholů filmů je Lennonova písnička Beautiful Boy (zpívaná samotným Dreyfussem). ()
Jedna velká hudební pohádka. Snad proto, že mám s hudbou hodně společného jsem opravdu rád, že je vyprávěna s nadsázkou a odstupem a nesnaží se za každou cenu být realistická. Mohu si ji tak v čele s výborným Richardem Drayfusem opravdu užít, i když je plná spousty klišé a zjednodušení. Velmi osobní hodnocení. ()
Trošku idealizované pojetí vztahu k hudbě. Někomu se nedaří, skvělý učitel žákyni poradí, aby hudba cítila, zavřela oči a ono všechno příjde samo. Nakonec si dokonce guvernérka státu zahraje ve školním orchestru jedinou skladbu pana Hollanda. Mimochodem, jestli je tato skladba vrcholem jeho tvorby, tak jsme zas tak o moc nepřišli, tím, že byl odstaven od notového papíru. Jeden černoch necítí rytmus, po pár hodinách šlapání na nohy a poslouchání moderní hudby je to najednou tady. Každý , kdo má alespoň nějaký vztah k hudbě, musí věděť, že tak to prostě není. A u tohoto filmu se tak akoráť mohou utěšovat ti, kteří neuspěli. Ale utěšování to je moc hezké. ()
Musím se přiznat, že předloni jsem ještě o existenci tohoto filmu nevěděl. První shlédnutí mne pořádně zaujalo a když jsem později viděl film podruhé, dostal se až do mé Top10. Je o celoživotním vývoji hlavní postavy a především o tom, že vnímání hudby hodně často může ovlivnit životy lidí a také jejich morální a životní hodnoty. Hlavní představitel (vynikající Richard Dreyfuss) se na to předávat tuto moudrost svým žákům, "dal" zpočátku neúmyslně - učení hudby jako jeho "bokovka" pro uživení rodiny se ale průběhem času stala jeho celoživotním posláním. Do filmu jsou zajímavým způsobem zakomponovány historické milníky té doby a jejich vliv na životy všech představitelů. Mnoho scén z tohoto filmu se mi hluboko zarylo do paměti. Namátkou jen : "Hraj západ slunce" , osobní přednes Lennonovy písně "Beautiful Boy" svému synovi, či rozloučení abiturientů se svým profesorem. Škoda, že za tento film Dreyfuss tu zlatou sošku tehdy nedostal ... ()
Reklama