Opus pana Hollanda

Krásný fim o tom, že důležité je v životě dávat a ne jenom brát. Středoškolský učitel hudby pan Holland na to přišel při rozdávání svého života nevděčným studentům. Celý film má stoupající napětí, jsou tam vděčné okamžiky jako výcvik pochodového bandu nebo představení podle Gerschwina, ale emociálně strhující je až závěrečné představení opusu pana Hollanda. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=OO5Ov4GttsQ (07.03.2010)

Přemýšlím kolikrát už jsem tento film vlastně viděl.... Minimálně 5krát (naposledy v sobotu se staršími dětmi z oddílu), takže těch 5 hvězdiček v tomto případě u mě zosobňuje opravdu mnohonásobně prověřenou kvalitu. Ten film v sobě samozřejmě nezapře typickou obsesi amerických tvůrců/diváků po patosu (viz zejména závěrečná scéna s "děkovačkou"), ale jinak jsou v něm namíchány snad všechny ingredience, který by měl podle mě správný film mít. Především je tu silný základní příběh (o životních osudech učitele hudby a především velkého milovníka hudby), přičemž charakter hlavní postavy není nikterak černobílý (dotyčný má i své slabosti, a kvůli jedné nich se dostane do velkého pokušení). Nechybí ani silné myšlenky (viz dále) a taky řada silných emocí (z počátku humor jako třeba, když Holland učí černošského nehudebního kluka hrát na buben, pak smutek, když se Hollandovi alespoň na první pohled zhroutí celý jeho "svět" a nakonec i hodně dojetí - kromě zmiňované závěrečné scény jde za mě zejména o scénu, kdy Holland zpívá svému hluchoněmému synovi). Asi kapitolou samou pro sebe je pak hudba, která tu hraje (asi logicky) opravdu výraznou roli. Skoro bych řekl, že jedním z hlavních poselstvích filmu je ukázat, že naprosto každý člověk může získat krásný vztah k hudbě. A taky že není dobře škatulkovat hudbu na tu klasickou a ostatní (populární), ale jedině (pokud už vůbec chceme škatulkovat) na hudbu dobrou a špatnou. To hlavní, co však chce tento film říct, je, že i když život mnohdy nejde podle našich představ, může být i přesto nakonec krásný. Stejně tak krásný jako je krásný tento film. (14.01.2019)

Myslel som, že pôjde len o ďalší film o učiteľovi, ktorý privedie nevďačných študentov k učeniu, tentokrát k hudbe. Je tu však niečo viac, čo prichádza až skoro v polovici filmu za príšerného zvuku hasičskej sirény. Dojímavý americký trochu nereálny záver k tomu patrí, ale nakoniec stačil len na silnejšie tri hviezdy. Očakával som ešte rozuzlenie zápletky s Rowenou, čo nie je postava z nórskej mytológie. –––– Já vím, co je hudba. Mohl bys mi pomoct poznat jí líp, ale ne. Ty se staráš víc o učení jiných lidí, než o mně. –––– Záleží mi na těch dětech stejně jako tobě. A jsem nucen volit mezi Mozartem a čtením a psaním a rovnicemi. A já si vybral rovnice. (20.08.2016)

Videl príliš veľa filmov, ktoré sa takmer rozprávkovým príbehom snažia inšpirovať turistov stojacich na úpätí nejakého kopca nádejou "že to dajú". Pravidelne sa pokúšam ich podľa nejakých znakov odlíšiť od seba a pravidelne sa mi to nedarí. Takže som zmierený s myšlienkou, že z Opusu mi ostane v pamäti iba veľmi slušný herecký výkon Richarda Dreyfussa. (19.01.2017)

Nádherný film plný laskavého humoru i dojemných událostí, průřez životem jednoho "obyčejného" učitele hudby. Napoprvé jsem byla naprosto okouzlená, napodruhé po 12-13 letech mi zážitek poněkud kazil dabing a hlavně absolutně nevhodné užití monotónně mluveného slova přes píseň pro syna - jako by nešlo dát do filmu zcela dostačující titulky... doufám, že autorovi tohohle impertinentního zprznění jednoho z klíčových okamžiků filmu bude pravidelně chodit srát na hrob nosorožec. Pravda, na druhé shlédnutí mě taky trochu iritoval ten americky patetický závěr, ale vyhodit tohle milé, lidské drama z TOP 11 mě nedonutil:-). 95% (29.10.2008)