Zahradník
The Gardener's Year
Záhradníkov rok
Režie:
Jiří HavelkaScénář:
Jiří HavelkaKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Tadeáš VěrčákHrají:
Oldřich Kaiser, Dáša Vokatá, Štěpán Kozub, Michal Isteník, Alena Mihulová, Petr Lněnička, Luboš Veselý, Sára Arnsteinová, Jiří Šimek, Tomáš Jeřábek (více)Obsahy(1)
Na úpatí malebného kopečku žije zahradník (Oldřich Kaiser) se svojí ženou, kteří se starají o své malé zahradnictví. Jejich idylický život je narušen, když se na nedalekém zámku chystá usadit nový majitel, který chce přetvořit krajinu podle svých představ. Když zahradnictví brání jeho plánům, spustí se sled bizarních událostí. Nový majitel nejprve vytvoří plot s žiletkovým drátem a zavře příjezdovou cestu. Postupně přidává ve svých činech na intenzitě, aby dosáhl svých cílů. Zahradník se však nevzdává a snaží se bránit svůj domov. Když se policie i starostka postupně utopí ve své vlastní byrokracií, zahradník se rozhodně vzít osud do vlastních rukou. Nový film Jiřího Havelky, balancující na hraně bizáru, absurdna a tragikomedie je inspirován skutečným příběhem a stejnojmenným literárním dílem od Karla Čapka. (Donart Film)
(více)Videa (1)
Recenze (52)
Obdivuhodná je odvaha natočit český film, ve kterém hlavní protagonista celou dobu nepromluví. “Žánrově je to taková nekonverzační nekomedie,” řekl režisér Jiří Havelka. “Nejprve jsem tam měl dialogy, postupně mizely a proškrtávaly se ty, které se mi zdály nepotřebné, až nakonec zbylo asi patnáct stránek,” dodal. Není to na škodu, Kaiser hraje skvěle a třeba jeho vztah s manželkou je ve filmu o beze slov vykreslený neskutečně cituplně. Kdo nepůjde do kina v očekávání lehké letní komedie, ale připraví se na film k zamyšlení o absurditě a bezmoci, ale i síle lidského ducha a vlastních hodnot, bude, myslím, spokojen. ()
Óda na lidskou vytrvalost a houževnatost. Stárnoucí mlčenlivý zahradník (Oldřich Kaiser) prožívá se svou manželkou (Dáša Vokatá) podzim života ve svém milovaném zahradnictví. Překážky překonává pílí a noblesou získanou letitým zkušenostmi. Novou výzvou pro jeho stoický klid je škůdce v podobě člověka, který nedodržuje neměnné zákony přírody, ale těží z vypočítavosti a těžkopádnosti systému, ve kterém se ztrácí lidskost. Hořce poetická tragikomedie střídá nativní motivy s groteskní místy cynickou satirou. Specifický způsob vyprávění, Kaiserovo němé expresivní herectví doplňují cílené promluvy ostatních postav. Bizarnost a absurdita je velmi vhodně podpořena čtenými úryvky z knihy Karla Čapka Zahradníkův rok, o které se postaral Oldřich Kaiser. Freska o selhávajícím systému, kdy Old Man Gardener bere osud do vlastních rukou.(MFFKV 2024) ()
Je to těžké. Bije se to ve mě a mé zcela odlišné očekávání filmu nepřidává. Začnu tím hezkým - tichý, pomalý snímek krásně zachycuje “staré dobré časy”, kdy se lidi měli prostě dobře. Žili plnohodnotný život z toho, co měli, každý den na ně čekala práce, která měla smysl, dostávalo se jim uznání od jejich komunity… a se vším si vždy věděli rady, protože v garáži nebo kůlně se našlo opravdu všechno. Prostě co si neuděláš, nemáš. Jenže hřejivý pocit zcela přebíjí beznaděj a zoufalství - z toho, jak násilně byli tlačeni ke změně životního stylu, z toho, že systém nefunguje a zlo rozhodně není potrestáno, a z toho, že dokud média nezakročí, nikdo vám nepomůže. Rozhodně bych film nenazvala komedií, spíše je to tragédie zakončená ryzí depresí. Myslím, že film je dobrý, ale je třeba na něj ta správná nálada se špetkou masochismu - pak budete trpět, ale náramně si to užijete. Závěrem: největší highlight filmu je zajisté ztvárnění české kuchyně! ()
Oldřich Kaiser je za mě geniální herec. Ve filmu toho sice jeho postava mnoho nenamluví, nicméně i tak mě moc bavilo ho na plátně sledovat. Tím s chválou končím. Jiří Havelka se znovu (Mimořádná událost /2*/) nechal inspirovat skutečným příběhem. Movitý majitel začne terorizovat usedlého zahrádkáře (Kaiser) a jeho ženu (Vokatá), aby získal jejich nemovitost. Zamlklý, ale o to urputnější pár se vzdát nehodlá, tlak, útlak se stupňuje a pomoc nikde. Zoufalý stát nedokáže slabšímu pomoct, ani když je v právu. Snad jsem to poselství pochopil a začátek filmu mě celkem namotal, trošku připomínal letošní skvělé Perfect Days (5*). Bohužel, Zahradníkův rok je šíleně zdlouhavý a celkem nudný. Nevadí mě scény, kde se nic neděje a někdo jen kouká, nebo řeší stále stejný problém, ale tady se tolikrát opakovaly, že mě to postupně více a více ubíjelo. 80 min by tomu slušelo, 104 min je přepálená stopáž a pocitově to mělo 180 min minimálně. 30% ()
Galerie (34)
Zajímavosti (5)
- V roli zahradníkovy (Oldřich Kaiser) ženy se objeví Kaiserova skutečná životní partnerka, písničkářka Dáša Vokatá. (rakovnik)
- „Býval jsem velký zahradník, takže mě toto natáčení moc bavilo. Za to Dáša nikdy nestrčila ani prsty do hlíny a tady musela. Ten pohled na to byl velmi zajímavý,“ uvedl Oldřich Kaiser. „Já jsem rockerka, neumím s hlínou. Naštěstí školení u opravdového zahradníka mě trochu naučilo se v té hlíně pohybovat,“ dodala Dáša Vokatá. (rakovnik)
- Film se natáčel v zajímavé lokalitě – na statku Jiřího Havelky st., režisérova otce. „Jezdívám sem na víkendy, a když jsem tu jednou byl, tak mě napadlo, že to je to správné místo,“ vypráví Havelka ml. Na místo filmaři dodali jen zvířata, jinak bylo místo plně využito tak, jak ho užíval i skutečný majitel. (rakovnik)
Jiří Havelka ve všech třech svých filmech pranýřuje absurdity současného světa v čele s neschopností se dorozumět. Jinak se už tentokrát vydává totálně jinou cestu než u svých debutových Vlastníků. U těch jsem před lety málem smíchy zbořil narvané kino.:o V tomto případě už bych skoro ani nepoznal, že jde o stejného režiséra. Film je tichý, zdánlivě velmi poklidný a až intimní. To rámuje poetické paralerní předčítání ze stejnomenného románu Karla Čapka a celé prostředí manželského zahradnictví se včelami a krásy, které může toto prostředí vytvářet, jak vnitřně, tak esteticky díky ukázkám (krásně nasmímaných) klidně a trpělivě prováděných rukodělných prací, které se dělají podle toho, jak to které období roku potřebuje.:o A i jako hipster, který se upřímně řečeno, běžně nad podobnými věcmi moc nedojímá, musím souhlasit s názory, že tato poloha ve filmu funguje možná snad nejlépe jako taková oslava klidu, cyklu roku i přírody a radosti ze smysluplné práce. Ještě teda stejně perfektně je ve filmu vyobrazen dlouhodobý manželský vztah. Je zpracován se zaměřením na malé každodenní radosti, které si může hlavní dvojice každodenně automaticky dělat bez toho aniž by si ještě museli něco dokazovat.:o V teto poloze podle mě nejvíce funguje i finální rozhodnutí vystříhat všechny momenty, ve kterých hlavní hrdina mluví (ale i jeho manželka nakonec řekne asi jen tři věty ve druhé půlce.) U té manželské roviny jsem tomu rozuměl. Jelikož to vypadalo jako by si ty dva už nepotřebovali něco vypovídat. Proč taky? Když stačí ony drobné radosti a letmým pohledem víme, co si chceme říct. A rozumím, že ve svém soukromém nemusel hlavní hrdina nikoho slovy přesvědčovat, protože přesvědčoval svým stylem života. Ale na začátku přeci jen působí zvláštně, když hlavní hrdina nereaguje na ostatní. I od manželky jsem ve druhé půlce už možná čekal více slov. To nic nemění na tom, že Oldřich Kaiser v nové herecké poloze předvedl úchvatnou intuici a vnímavost ve schopnosti vystihnout mnohé pouhým pohledem a jeho herecké úmění zde nabralo nový rozměr. Herecky nezkušená Dáša Vokatá si s rolí poradila taky velmi suverénně a vypadalo to jako by opravdu vedle svého životního partnera nemusela vůbec nic předstírat. Přesto si nemůžu pomoc a říkám si, že tato herecka byla trochu nevděčná. I když v mnoha momentech přinesla ovoce. Mimimálně policajtské duo Jeřábek-Vyorálek pobaví, ale jinak se ostatní vedlejší postavy moc neprojeví. A ze setkání dvou možná nejpopulárnějších komiků své generace Kaisera-Kozuba tady mnoho neočekávejte, i když nad Kozubovou postavou, v podstatě s opravdu mimimálním prostorem) jsem se musel zamýšlet, jaký vlastně je. Faktem je, že tohle není úplně divácky nejvděčnější podívaná na léto. Jinak silně komorní příběhí o ignorování nabídky prodat pozemek a postupné naprosté devastace majetky jako odvety nabízí hned několik rovin a Havelka pozoruhodně předkládá svou vizi ukázat to, jak jsou lidi můžou být neschopni v záležitosti obrany jednotlivce, protože za všemi úřady jsou lidi, kteří jsou schopni se proměnit ve statické mluvicí hlavy citující paragrafy. Jsem zvědavý, s čím Jiří Havelka překvapí příště. () (méně) (více)